Etika a právo
Etika a právo se vyskytují prakticky ve všech oblastech společnosti. Denně řídí jednání jednotlivců na celém světě. Často fungují ruku v ruce, aby zajistily, že občané budou jednat určitým způsobem, a stejně tak koordinují úsilí o ochranu zdraví, bezpečnosti a blaha veřejnosti. Ačkoli právo často ztělesňuje etické principy, právo a etika se neslučují. Na základě společenské etiky jsou zákony vytvářeny a prosazovány vládami, aby zprostředkovaly naše vzájemné vztahy a chránily své občany. Zatímco zákony s sebou nesou trest za jejich porušení, etika nikoli. Zákony v podstatě vynucují chování, které se od nás očekává, zatímco etika naznačuje, čím bychom se měli řídit, a pomáhá nám zkoumat možnosti, jak zlepšit naše rozhodování.
Etické rozhodování vychází z morálního cítění člověka a jeho touhy zachovat si úctu k sobě samému. Zákony jsou kodifikací určitých etických hodnot, které mají pomoci regulovat společnost a také ovlivňovat rozhodování. Například opatrná jízda autem, protože nechcete někomu ublížit, je rozhodování založené na etice. Opatrná jízda v rámci povolené rychlosti, protože za sebou vidíte policejní auto, naznačuje váš strach z porušení zákona a z toho, že za to budete potrestáni.
Není to však vždy jasné vymezení. Mnoho činů, které by byly všeobecně odsuzovány jako neetické, zákon nezakazuje – například lhaní nebo zrazení důvěry přítele. Navíc tresty za porušení zákonů mohou být přísné a někdy dokonce porušují etické normy. Vezměme si například trest smrti. Etika učí, že zabíjení je špatné, přesto zákon trestá smrtí i lidi, kteří zákon poruší.
Filosof Jean-Jacques Rousseau má zajímavý pohled na to, jak jsme se z „přirozeného stavu“ etiky vyvinuli k potřebě formálních zákonů. Podle Rousseaua žili lidé zpočátku osamělým, nekomplikovaným životem a jejich několik málo potřeb snadno uspokojovala příroda. Vzhledem k hojnosti přírody a malému počtu obyvatel neexistovala konkurence, lidé se dokonce zřídkakdy vídali, a proto měli mnohem méně důvodů ke konfliktům, strachu či sklonu si navzájem škodit.
Jak však čas plynul a celková populace rostla, musely se změnit prostředky, jimiž lidé mohli uspokojovat své potřeby. Lidé pomalu začali žít společně v malých rodinách a později v malých komunitách. Zavedla se dělba práce, a to jak v rámci rodin, tak mezi nimi, a objevy a vynálezy usnadnily život a daly vzniknout volnému času. Takový volný čas a vzájemná blízkost nevyhnutelně vedly k tomu, že lidé začali porovnávat sebe a ostatní, což vedlo k vytvoření veřejných hodnotových systémů. Nejdůležitější však podle Rousseaua byl vynález soukromého vlastnictví, který představoval klíčový okamžik společenského vývoje, kdy se zvýraznily počáteční podmínky nerovnosti.
Rousseau tvrdí, že nyní jedni mají majetek a druzí jsou nuceni na ně pracovat, v důsledku čehož začíná vývoj společenských tříd. Nakonec si ti, kdo majetek mají, všimnou, že by bylo v jejich zájmu vytvořit způsob, který by chránil soukromý majetek před těmi, kdo ho nemají (protože vidí možnost, že ho lze získat násilím). Tak vzniká právo, tj. vláda, a etika (a rozhodování) se formalizuje prostřednictvím jakési „společenské smlouvy“.
Rousseauova teorie společenské smlouvy (smluv) může tvořit jednotný, konzistentní pohled na důvody konfliktů a konkurence, kterými trpí moderní společnost. Od přírody se rodíme se svobodou a rovností, ale tato přirozenost byla zkažena našimi podmíněnými společenskými dějinami. Tuto „zkaženost“ však můžeme překonat tím, že se znovu vytvoříme pomocí nových zákonů a dohod – vedeni etickým rozhodováním, které je pro nás individuálně i kolektivně dobré. Existují precedenty, které ukazují, že to sice není snadné, ale je to možné.
Strategie výuky: Učební plán jako etická smlouva
Váš učební plán je formou společenské smlouvy se studenty, tak proč ho nevyužít ke zvýšení povědomí o etickém rozhodování a zákonech? Většina sylabů již obsahuje zásady o etice včetně prohlášení o akademické integritě. Možná je na čase využít sylabus k tomu, aby se zvýšila informovanost o širších problémech na akademické půdě. Přidejte například odstavec o hlavě IX a připomeňte studentům problematiku sexuálního násilí na akademické půdě:
„Hlava IX jasně stanoví, že násilí a obtěžování na základě pohlaví a genderu je trestným činem v oblasti občanských práv, který podléhá stejným druhům odpovědnosti a stejným druhům podpory, jaké se uplatňují u trestných činů proti jiným chráněným kategoriím, jako je rasa, národnost atd. Pokud jste vy nebo někdo, koho znáte, byli obtěžováni nebo napadeni, můžete zde najít příslušné zdroje…“
Takové prohlášení v učebním plánu by mohlo vyslat několikanásobný signál: že přeživší mají podporu a budou mít k dispozici informace potřebné k nahlášení jakéhokoli násilí, jehož byli svědky nebo jehož byli obětí, a že komunita kampusu jako celek sleduje a bude pachatele hnát k odpovědnosti za jejich činy. Je to jednoduchý způsob, jak zahájit diskusi o etice, etickém rozhodování a právu a ukázat, jak moc na tom ve vaší třídě záleží.
