Třetí narozeniny mé dcery přinesly do našeho domova spršku mimořádně dobrých dárků, protože po letech, kdy ji moji přátelé a rodina znali a milovali, konečně umí skutečně „dělat věci“. Zvládla základní motorické dovednosti, umí mluvit a chodit a tak nějak funguje jako velmi malý člověk. Je s ní větší zábava než s miminkem. Spolu se sadou vázaných triček, kostýmem ptáčka, malováním podle čísel a skládačkami dostala Zelda něco, co jsem okamžitě považovala za nejlepší dárek všech dob.
„Triasový Triops! Z doby dinosaurů! Jsou živí!“ křičela krabice. Uvnitř krabice bylo obrovské množství předmětů: balíček vajec, tři balíčky s nápisy „Triops baby food“, „Adult Triops food“ a nejasně „Triops food“. Bylo tam také malé plastové kapátko, malé plastové akvárium. „Čeká nás lahůdka!“ Prohlásila jsem dceři u kuchyňské linky, když si ke mně horečně přitáhla židli, zatímco jsem vytahovala návod.
Naše noční můra teprve začínala.
„Dobře, takhle rychle ne,“ řekla jsem. „Vypadá to, že potřebujeme pramenitou vodu. Žádnou nemáme.“ Můj manžel Josh řekl: „To vypadá velmi komplikovaně,“ když si oblékal kabát, aby se vydal do obchodu pro galon pramenité vody. „Tady je napsáno, že NENÍ destilovaná! Musí být pramenitá,“ křikla jsem za ním a řekla dceři: „Už brzy.“
Ale ukázalo se, že to nebylo už brzy. V dalším kroku stálo, že voda musí minimálně 24 hodin „zrát“ tím, že se do džbánu přidají tři vápence na litr. „Žádné vápence tam nejsou…“ Zamumlal jsem a prohlédl si krabici. Byly tam. Našel jsem je. Poslušně jsme je přidali do vody a já své tříleté dceři řekla, že musí počkat „do zítřka“.
Na to „do zítřka“ tak trochu zapomněla Triops. Ale já ne. Nalila jsem do akvária odstátou vodu a pak jsem si četla dál. Byl tam také malý balíček písku, který se musí do vody přidat. Přidala jsem ho do vody. S přidáním jiker do vody jsem počkala, až se dítě vrátí ze školy. Bylo to nesmírně antiklimatické. „Už za…,“ přečetla jsem si další krok návodu, „za pět až sedm dní budeme mít potvory!“. Četl jsem dál a defiloval nad instrukcemi, že je mám „přes den držet v teple pod lampou“ a „na noc jim nádrž přikrýt fólií“, aby věděli, že mají odpočívat, ale zůstali v teple.
V průběhu dalších dnů jsem procházel kroky krmení zdánlivě prázdné nádrže správnou potravou v určených časech a jednoho rána, když jsme se probudili, bylo v nádrži pět… ne šest, ano šest! Drobné potvůrky, sotva viditelné, vypadaly jako, no, tak trochu jako spermie, které si jen tak střílely v nádrži. Během jednoho nebo dvou dnů se jejich velikost zdvojnásobila. Zelda jim začala říkat „moji červi“.
„Musím krmit své červy,“ řekla několik dní, když jsme se vrátili domů. Žížaly rády jedly granule, ale návod nám také doporučoval, abychom jim koupili krevní červy, kterých jsme náhodou měli malou nádobku, protože máme také rybičku Kačenku. Návod také doporučoval, abychom nastrouhali mrkev nebo květák opravdu na drobno a dávali to Triopům také. Každých pár dní se jejich velikost zdvojnásobila, a tehdy jsem si uvědomila, proč se jim říká skuteční živí dinosauři.
They doubled in size every few days, and that’s when I realized why they were called real live dinosaurs.
Triops are prehistoric animals. Jsou to sladkovodní korýši, kteří přežili tisíciletí. V podstatě malé krevety, akorát ošklivější. Mají tři oči. Doslova. Byli tu dávno před lidmi a dodnes žijí na všech kontinentech ve volné přírodě. Pravděpodobně tu budou ještě dlouho po nás, s výjimkou Británie, kde jsou kupodivu považovány za ohrožené. Triopsi v krabičkách pro děti se stejně jako mořské opice vyrábějí v laboratoři a jejich vajíčka mají zajímavou schopnost existovat vysušená celé roky a jen čekat, až do nich někdo přidá vápencovou pramenitou vodu, aby se mohla vylíhnout. Jejich životnost neznám. Děsí mě jen pomyšlení na to, že bych si tyhle informace měla vygooglit. Protože Triopové jsou mi v těchto dnech tak trochu na obtíž. Ti červi opravdu nejsou Zeldini:
Vypadají jako podkovoví krabi. Žerou dvakrát denně. Mají rádi světlo, ale ne moc. Chtějí být v teple. V New Yorku je zima a v mém domě je v noci často zima. Triopsové, stejně jako moje dcera, můj manžel (v menší míře, ale bylo by mi líto ho ze seznamu vynechat), náš pes Penny, rybička betta Duckie, jsou jen dalšími z řady bytostí, jejichž život a štěstí závisí na mně. Pes bere každý den léky a je na speciální dietě. Kačenka je svým způsobem bolestivá: Její voda se musí pečlivě čistit poté, co jednou týdně přendám její zadeček do jiné nádoby. Ale Triops? Ti jsou nechutní. Jejich voda se musí běžně měnit každé tři dny, jinak páchne a je tmavě hnědá. Pořád se o ně bojím. Jsem vegetariánka, záleží mi na všem živém, nemůžu je nechat hladovět nebo zanedbávat. Musím dělat, co je v mých silách, abych je udržela při životě.
Červi ve skutečnosti nejsou Zeldini:
Tato krabice Triops, kterou moje švagrová Katie koupila v Přírodovědném muzeu pro mou dceru Zeldu, je nejhorší dárek, jaký kdy překročil práh mého domu. Před dvěma týdny byla v pracovně, kde žijí, taková zima, že jsem si je vzala na jednu noc spát do ložnice. Ráno, ještě než se dcera probudila, jsem odnesl jejich malou krabičku zpátky do doupěte, zapnul termostat, rozsvítil lampičky a šel nakrmit svých šest malých zmrdů strouhanou mrkví a přídělem ranních granulí.
Ale už jich nebylo šest. Byly tři.
To nemůže být pravda: Ještě včera večer jich bylo šest. Triopů bylo vždycky šest. Poklepal jsem na plast, abych pohnul vodou – trochu zakalenou, hodil by se nový půlgalon vápencového pramene, pomyslel jsem si – a podíval se, jestli se neschovávají. Ale ony se vyplašily, když jsem je krmil, a v nádobě byly určitě jen tři. Žádná mrtvolka neplavala ve vodě ani neležela na dně nádrže.
Napsala jsem manželovi.
„Nejhorší věc na světě,“ napsala jsem. „Teď už jsou tu jen tři Triopové. Včera večer jich bylo určitě šest.“
„NE.“ byla jediná odpověď.
Na Triopsech jsou i klady, nebudu lhát: jsou super. Tak nějak jsem k nim přilnul. Vsadím se, že mi budou chybět, až ostatní zmizí.
Pořád máme tři Triopy. Před deseti minutami jsem je nakrmila nastrouhaným kouskem brokolice. Voda je zakalená. Právě teď stárnu novou vodu na kuchyňské lince. Ostatní už nikdy nikdo neviděl ani o nich neslyšel.
