„Data ukazují, že životní spokojenost manželů souvisela s úmrtností bez ohledu na socioekonomické a demografické charakteristiky jednotlivců nebo jejich fyzický zdravotní stav,“ říká autorka studie Olga Stavrova, výzkumnice z Tilburgské univerzity v Nizozemsku.
Pozoruhodné je, že životní spokojenost manželů byla dokonce lepším prediktorem úmrtnosti účastníků než jejich vlastní životní spokojenost. Účastníci, kteří měli na začátku studie spokojeného partnera, měli menší pravděpodobnost, že během následujících 8 let zemřou, než účastníci, kteří měli méně spokojeného partnera.
„Zjištění podtrhují roli bezprostředního sociálního prostředí jednotlivců v jejich zdravotních výsledcích. A co je nejdůležitější, mají potenciál rozšířit naše chápání toho, co tvoří „sociální prostředí“ jednotlivců, o osobnost a pohodu jejich blízkých,“ říká Stavrová.
Je známo, že životní spokojenost souvisí s chováním, které může ovlivnit zdraví, včetně stravování a pohybu, a lidé, kteří mají například šťastného a aktivního partnera, mají pravděpodobně sami aktivní životní styl. Pravděpodobně tomu bude i naopak, říká Stavrová:
„Pokud je váš partner v depresi a chce strávit večer pojídáním brambůrků před televizí – tak bude pravděpodobně vypadat i váš večer.“
Stavrová zkoumala údaje z celostátního reprezentativního průzkumu asi 4 400 párů ve Spojených státech, které byly starší 50 let. Průzkum, financovaný Národním institutem pro stárnutí, shromažďoval údaje o účastnících, kteří měli manžele nebo partnery v domácnosti; 99 % párů ve vzorku bylo heterosexuálních.
Po dobu až 8 let podávali účastníci a jejich manželé zprávy o životní spokojenosti a různých faktorech, o nichž se předpokládá, že souvisejí s úmrtností, včetně vnímané partnerské podpory a frekvence fyzické aktivity. Vyplnili také měřítko vlastního hodnocení zdraví a poskytli informace týkající se jejich nemocnosti (měřené počtem lékařem diagnostikovaných chronických onemocnění), pohlaví, věku na začátku studie, etnického původu, vzdělání, příjmu domácnosti a úmrtnosti partnera. Úmrtí účastníků v průběhu studie byla sledována pomocí Národního indexu úmrtí z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí nebo zpráv manželů.
Na konci 8 let zemřelo přibližně 16 % účastníků. Zemřelí byli zpravidla starší, muži, méně vzdělaní, méně majetní, méně fyzicky aktivní a s horším zdravotním stavem než ti, kteří ještě žili; zemřelí také zpravidla uváděli nižší spokojenost se vztahem, nižší životní spokojenost a měli partnera, který rovněž uváděl nižší životní spokojenost. Manželé účastníků, kteří zemřeli, také častěji zemřeli během osmiletého sledovaného období než manželé účastníků, kteří ještě žili.
Zjištění naznačují, že větší spokojenost s partnerským životem na začátku studie byla spojena s nižším rizikem úmrtí účastníků. Konkrétně se riziko úmrtí účastníků se šťastným partnerem zvyšovalo pomaleji než riziko úmrtí účastníků s nešťastným partnerem. Souvislost mezi spokojeností s partnerským životem a rizikem úmrtí se udržela i po zohlednění hlavních sociodemografických proměnných, vlastního hodnocení zdraví a nemocnosti a úmrtnosti partnerů.
Při zkoumání pravděpodobných vysvětlení těchto zjištění Stavrová zjistila, že vnímaná partnerská podpora nesouvisí s nižší úmrtností účastníků. Vyšší spokojenost s partnerským životem však souvisela s vyšší fyzickou aktivitou partnera, která odpovídala vyšší fyzické aktivitě účastníků, a nižší úmrtností účastníků.
Tento výzkum ukazuje, že spokojenost s partnerským životem může mít důležité důsledky pro zdraví a dlouhověkost. Ačkoli účastníci této studie byli Američané, Stavrova se domnívá, že výsledky lze pravděpodobně aplikovat i na páry mimo Spojené státy.
„Tento výzkum by mohl mít důsledky pro otázky, jako je například to, jakým atributům bychom měli věnovat pozornost při výběru manžela nebo partnera a zda by se doporučení týkající se zdravého životního stylu měla zaměřit spíše na páry (nebo domácnosti) než na jednotlivce,“ říká Stavrova.
Příští výzkum by mohl také zkoumat větší sociální sítě, aby se zjistilo, zda se stejný vzorec výsledků objeví v kontextu jiných vztahů.
