1. Korintským 9:24
Nevíte, že ti, kdo běhají o závod
V tomto a následujících verších je narážka na řecké hry, které spočívaly mimo jiné v běhání o závod, v zápasech, bojích a zápasech a které jsou v tomto a následujícím kontextu zvláště zmíněny: Apoštol spíše užívá těchto výrazů a odkazuje na tyto věci, protože byly Korinťanům dobře známy, a odkazuje na ně jako na dobře známé; neboť istmijské hry se konaly v jejich okolí a mnozí z nich je nepochybně viděli, neboť Korinťané byli jejich předsedy. Závod neboli stadion, na kterém běželi, byl prostor nebo interval mezi místem, odkud vyrazili, a místem, kam doběhli, a sestával ze 125 kroků neboli 625 stop; byl to prostor délky jedné míle a asi osminy míle: V tom
běželi všichni;
tolik, kolik jich chtělo, kteří se sešli ze všech stran a snažili se, kdo bude první a získá korunu;
ale cenu dostane jeden;
kterou držel v ruce předseda hry nebo rozhodčí a dostával ji vítěz, který byl jím vyhodnocen;
a v isthmijských hrách, o nichž je zde nejspíše řeč, nebyla jiná než koruna z borových větví nebo listí, někdy i ze sušené petržele F19:
tak běžte, abyste mohli získat.
Apoštol přizpůsobuje nebo aplikuje výše uvedené vyprávění na běh života křesťana a nabádá, aby v něm běžel podobně jako závodníci v závodě. „Stadion“ neboli „závod“, v němž věřící běží, je tento svět neboli tento současný život; je běžcem pouze nyní a zde, neboť sotva nastane čas jeho odchodu, jeho běh neboli závod je ukončen; a jako jeho předchůdce Kristus usedá v plném odpočinku od všech svých prací jako ke stolu s Abrahamem, Izákem a Jákobem a na trůn s Kristem: běh, který běží, zahrnuje vykonávání každé milosti, zejména víry, která se projevuje nejen tím, že jde ke Kristu, kráčí v něm, ale také tím, že k němu utíká a běží; a plnění každé povinnosti, což znamená běh po cestě Božích přikázání; a jedním slovem, celé křesťanské vyznání a jeho pevné dodržování a setrvání v něm až do konce. Úkon „běhu“ je pohyb vpřed, následování Pána, postupování od síly k síle, od jednoho stupně milosti k druhému, tlačení se vpřed k cíli, aby bylo dosaženo ceny; vyžaduje duchovní sílu od Krista a její každodenní obnovování; má být vykonáván s ochotou, rychlostí a radostí, v protikladu k pomalosti srdce věřit a k lenosti a pomalosti v podnikání a službě Kristu. Způsob běhu: „tak“, to znamená, jako běželi Řekové při svých závodech; běželi „všichni“, tak by měli běžet všichni věřící, služebníci a církve, sbory a jejich jednotliví členové, staří i mladíprofesoři; tak církev určuje pro sebe, své členy a dcery Jeruzaléma: „poběžíme za tebou“, (Píseň písní 1.):(Píseň písní) a mají toto povzbuzení, které ostatní neměli, protože u Řeků získal cenu jen jeden, ale zde ji získají všichni, kdo dobře běží: opět běželi a snažili se být první, kdo se dostane do cíle jako první a získá cenu, tak by se měli věřící snažit předstihnout jeden druhého, jít jeden před druhým ve víře a svatosti; snažit se v síle Krista, kdo mu má prokázat největší službu a přinést mu největší slávu: navíc, jako oni běželi po cestě, která jim byla vytyčena, a neuchýlili se napravo ani nalevo, tak by měli věřící běžet po cestě spásy, kterou je Kristus, po cestě svatosti, víry a pravdy a po cestě povinností a pravidel, které jsou jim jasně vytyčeny: jako oni při běhu hleděli na cíl, tak by věřící při běhu měli neustále hledět na Ježíše, původce a dokonavatele víry; abychom už neříkali nic jiného, jako oni běželi, dokud nedoběhli do cíle svého běhu, tak by měli běžet i svatí; není čas na zastavení nebo ohlédnutí; vzpomeňte si na Lotovu ženu. Cílem běhu je získat odměnu, neporušitelný věnec věčného života; ne že by se to dalo získat zásluhou běhu; neboť nejlepší služby svatých v sobě nemají žádné zásluhy, jsou předem dlužny Bohu, ani mu nemohou být prospěšné; a kromě toho se dějí za pomoci jeho vlastní milosti a síly; ani neexistuje žádný poměr mezi nejlepšími skutky lidí a touto korunou slávy, života a spravedlnosti; ano, spása neboli věčný život je výslovně popírána jako dar toho, kdo chce, nebo toho, kdo běží, a je vždy představována jako koruna, která je darem zdarma: Smysl tohoto výrazu je, že věřící mají běžet dál ve svém křesťanském závodě, aby mohli, a až dojdou na jeho konec, vztáhnou ruku, uchopí se a přijmou korunu, kterou jim spravedlivý Soudce udělí, a to je pravý význam tohoto slova, které je zde použito, a smysl je stejný jako v ( 1. Timoteovi6:12 ). „Bojuj dobrý boj víry, drž se věčného života“, a označuje, že vytrvalý světec se bude těšit z koruny.
POZNÁMKY:
F19 Schmid. Prolegam. in Isthm. Pindar, s. 5, 6. & Not. in Olymp. s. 312. Paschalius de Coronis, l. 6. c. 27.s. 441.
