Ahoj maminky. Nové maminky, zkušené maminky, pracující maminky, maminky v domácnosti, zdravím všechny maminky. Chci vám jen říct, že odvádíte úžasnou práci. Jak všechny víme, co se týče mateřství, dobré časy jsou ty nejlepší a těžké časy ty nejhorší. Není nic lepšího než dobré kamarádky maminky a víno, které vám pomohou překonat těžké chvíle. Mám to štěstí, že mám Katelyn a hrstku dalších úžasných, skálopevných kamarádek maminek, které mi čas od času pomohly odvést mě od problémů. Určitě se podívejte na Katelynin příspěvek o tom, proč potřebujete kamarádky mámy a kde je najít, je to povinné čtení. Má tak úžasný + pozitivní pohled na mateřství a já miluju, když se to přenáší i na mě! Ale kromě pití a stěžování si ostatním lidem nacházím útěchu také v trollingu na Pinterestu, kde hledám inspirativní citáty (podívejte se na mou nástěnku mateřství zde!). Někdy mají jednoduchá moudrá slova sílu rychle vrátit věci do správné perspektivy. Proto jsem se s vámi chtěla podělit o několik svých oblíbených citátů pro maminky.
Posledních pár týdnů…
Posledních pár týdnů pro mě bylo těžkých. James se rozhodl, že už nechce odpolední spánek, nicméně dopoledne nechce spát déle než asi 1-1,5 hodiny. A pak už je to všechno. Pro dnešek je hotový. To znamená, že si doslova neodpočine, což mě stresuje, a také to znamená, že mám pro sebe asi 1 hodinu denně. Super. Tři dny minulého týdne jsem se snažila posunout jeho první spánek na dobu hned po obědě, ale pokaždé spal jen 45 minut. Takže ne. Kromě situace se spaním se zdá, že se s ním děje ještě spousta dalších věcí! Myslím, že prostě vstupuje do batolecího věku. Máme za sebou noční buzení, nevysvětlitelný/nepřetržitý pláč po celý den, odmítání jídla, které má obvykle rád, několikrát zkrácené nebo úplně vynechané spaní. V poslední době to byl boj připomínající začátky. *Cringe*. PS: Nebyla jsem velkým fanouškem prvních dnů.
Těžké dny.
V opravdu těžkých dnech mám příšerný zvyk dělat si všechno 10x těžší. Tak rychle zapomínám, že všechny ty věci, které jsem předtím vyjmenovala, jsou normální, nezbytné a běžné jevy, které jsou při výchově dítěte nevyhnutelné. Rostou, pláčou, mají zuby, budí se, vynechávají spaní. Ale zatímco se schovávám v koupelně se zapnutým větrákem, abych se vyhnula zvukům dalšího boje o spánek, nebo poslouchám Jamesův pláč, zatímco se rozhlížím po zaneřáděné/špinavé kuchyni, kterou jsem, přísahám, právě uklidila; snažím se vzpomenout si, že tyhle věci jsou normální a že i ony pominou.
Moje emoce se začnou koulet jako sněhová koule a než se naděju, obviňuji se z každé věci, která se nedaří. Mám tendenci situaci ještě více zdramatizovat a stávám se svým nejhorším nepřítelem. Přitom ve skutečnosti potřebuji udělat krok zpět, zhluboka se nadechnout a dát si pauzu. Proč je pro maminky tak těžké dát si trochu milosti?“
Některé z mých každodenních maminkovských bojů…
Plné odhalení, být mámou v domácnosti je mnohem těžší, než jsem si myslela. Moje osobnost typu A tomu rozhodně nepomáhá. Někdy mám pocit, že se točím v kruhu a snažím se splnit drobné každodenní úkoly, které buď musím udělat znovu v okamžiku, kdy je dokončím, nebo je nedokončím vůbec. Na konci dne se pak rozhlédnu po svém zaneřáděném domě a várce vlhkého prádla v pračce a říkám si: „Jak to, že jsem tak vyčerpaná, když jsem dneska neudělala ani jednu věc?!?“
Některé dny mi to připadá jako neustálá série malých selhání. A co se týče té jedné hodiny denně, kdy James spí? Neustále se rozmýšlím, jak ten čas využít. Mám spěchat, abych napsala příspěvek na blog? Vyprat prádlo? Osprchovat se? Uklízet kuchyň? Obvykle začnu plnit všechny úkoly, ale James se vzbudí dřív, než stihnu některý z nich dokončit. Všechno mi v tu chvíli připadá tak těžké, i když to tak ve skutečnosti není. Usilovně pracuji na tom, abych se snažila změnit perspektivu, když se cítím zahlcená, a pomalu se mi to začíná dařit.
Změna perspektivy…
Když James spával „normálněji“, zdálo se mi, že mám zaběhnutý lepší systém. Ale jak víme, jakmile si myslíte, že to máte zvládnuté, vaše dítě vše změní! Přechází do další fáze. Nechává nás v prachu, horečně se snažíme držet krok a zjistit jejich nové potřeby. Ale to je v pořádku. Ve skutečnosti je to lepší než „v pořádku“, je to známka zdravého + rostoucího dítěte.
To, co musím udělat, je přijmout skutečnost, že tyto malé všední úkoly, které se zdají být nikdy nedokončené, jsou právě teď to, o čem je můj život. A hádejte co, není na tom nic špatného. Musím se na uplynulý rok přestat dívat jako na souhrn neúspěšných každodenních úkolů a dívat se na něj jako na rok úspěšné výchovy malého člověka. Musím se přestat soustředit na věci, které jsem za den nestihla, a soustředit se na to, že se dnes James smál, jedl a učil se.
Když máme obzvlášť těžký den, obvykle pošlu několik „ventilačních zpráv“ některé z maminek kamarádek nebo své vlastní mámě a ta mě vždycky skvěle uklidní. Obvykle má nějakou jednoduchou moudrou perlu, která mi pomůže uvést věci na pravou míru, a já se rychle cítím o něco lépe. Níže je tedy několik podnětů k zamyšlení, které vám pomohou překonat tyto těžké dny.
.
