10 nejslavnějších indických králů a císařů

10 nejslavnějších indických králů a císařů

Indická republika je druhou nejlidnatější zemí a nejlidnatější demokracií na světě. Lze si jen představit mašinérii, která se podílí na řádném řízení takové země. Indie se může pochlubit bohatou a živou historií, jejíž většina je zakořeněna v mnoha říších. Deset nejslavnějších indických králů a císařů nám dává nahlédnout do živé historie Indie.

1. Císař Akbar

Císař Akbar pocházel z Mughalské říše a byl jedním z největších panovníků v historii Indie. Narodil se v roce 1542 mughalskému císaři Humayunovi a Hamidě Banu Begum. Jeho otec byl v exilu, proto Akbara vychovávali jeho strýcové z otcovy strany, trávil čas lovem, jízdou na koni, hrou s mečem a běháním, což z něj udělalo vycvičeného a zdatného válečníka. Nechodil do běžné školy, a proto se nenaučil číst a psát. Spíše mu byly přednášeny různé předměty, jako je historie, náboženství, věda, filozofie a další témata. Je pozoruhodné, že díky tomu se vyznal téměř ve všech předmětech, nehledě na negramotnost.

Akbar byl muslim a jeden z nejmocnějších císařů dynastie Mughalů, který vybudoval rozsáhlou říši rozkládající se na většině indického subkontinentu.

Jako císař začínal velmi brzy, protože jeho otec zemřel, když mu bylo 13 let. Usiloval o území a státy v severních, západních a východních oblastech, zejména o Paňdžáb, Dillí, Ágru, Rádžputánu, Gudžarát, Bengálsko, Kábul, Kandahár a Balúčistán, které dobyl. Tím dostal pod svou kontrolu většinu Indie.

Vláda císaře Akbara byla obohacena přijetím politiky, která vytvořila mírovou atmosféru, reorganizací daňového systému, rozdělením armády navázáním zahraničních vztahů se Západem. Císař se zajímal o umění a kulturu, nechal napsat literární knihy v různých jazycích a postavil četná architektonická mistrovská díla.

Akbar se v roce 1551 oženil s Ruqaiya Sultan Begum. Byla to jeho první sestřenice. Poté měl mnoho dalších manželek, některé z politických zájmů.

Císař Akbar zavedl poměrně neobvyklou novou sektu „Din-i-Ilahi“, která spojovala praktiky islámu, hinduismu, džinismu, křesťanství a zoroastrismu! Stalo se tak poté, co ve Fatehpur Sikrí vytvořil Ibadat Khana, dům uctívání.

Císař Akbar zemřel v roce 1605 na úplavici a jeho nástupcem se stal jeho syn.

Populární kultura zachycuje život a dobu tohoto velkého císaře v románech založených na jeho životě a televizních seriálech vyprávějících jeho příběh.

2. Čandragupta Maurja

Čandragupta Maurja založil Maurjovskou říši, která se rozkládala od Kašmíru na severu přes Dekanskou plošinu na jihu a Afghánistán a Balúčistán na západě až po Bengálsko a Ásám na východě. Zabral makedonská území a dobyl východní území Alexandrova generála Seleuka, čímž se jeho území ještě zvětšilo.

Maurja byl jedním z nejvýznamnějších vládců v dějinách Indie, který se zasloužil o sjednocení malých nezávislých států v Indii do jednoho velkého království pod jednotnou správou.

Mladý Čandragupta Maurja zničil dynastii Nanda, která vládla většině severní Indie. To byl na dvacetiletého mladíka značný úspěch.

Čhandragupta Maurja se narodil roku 340 př. n. l. v Biháru a jeho učitelem byl Čanaka, velký brahmínský ekonom a politolog, který se později stal jeho mentorem. Podrobnosti o jeho rodičích nejsou jisté – říká se, že se narodil princi Namdovi a jeho služce Muře, nebo že pocházel z krotitelů pávů z kmene Moriya.

Jak již bylo zjištěno, Čandragupta Maurja dobyl většinu indického subkontinentu a založil jednu z největších říší, jaká kdy v dějinách Indie existovala. Za tento čin je známý a uctívaný. Poté, co se vzdal trůnu a konvertoval k džinismu, nastoupil na jeho místo jeho syn Bindusara. Maurja cestoval do Šravanablagoly, slavného náboženského místa v jižní Indii, kde meditoval a postil se až do své smrti v roce 298 př. n. l.

3. Císař Ašóka

Šíření buddhismu v mnoha částech světa se připisuje císaři Ašókovi, který byl třetím vládcem Maurjovské říše. Byl také známý jako „Ašóka Veliký“, protože vládl téměř celému indickému subkontinentu. Soustředil se na neustálé rozšiřování své říše. Jeho vláda je považována za jedno z nejslavnějších období Indie.

Ašóka pokračoval ve svých výbojích, ale po nejkrvavějším a nejsmrtonosnějším výboji u Kalingy nastal obrat – zanechal ho zdrceného a změnil se z krutého mstivého vládce na mírumilovného a nenásilného císaře. V bitvě u Kalingy zahynulo 100 000 vojáků a civilistů a více než 150 000 jich bylo deportováno.

Dnes najdete v Indii zřetelné známky Ašókova odkazu – po celé jeho rozsáhlé říši najdete meditační místa zvaná stúpy, sloupy a na mnoha jeho památkách je vyryta Ašókova čakra.

Císař Ašóka se narodil v roce 304 př. n. l. nedaleko Patny druhému císaři maurjovské dynastie Bindusarovi a maharani Dharmě. Díky tomu, že se narodil v královské rodině, byl vystaven určitému výcviku, který by jinak neměl – byl dobrý v boji a lovu. Dostalo se mu také královského vojenského výcviku.

Jeho nástup na trůn byl poněkud krvavý a netradiční – musel zabít svých 99 bratrů, aby se mohl ucházet o trůn, o který se mezi nimi po smrti jeho otce vedly tvrdé boje.

4. Bindarara se v roce 1823 narodil v Bindaru. Císař Bahadur Šáh Zafar

Bahadur Šáh Zafar se narodil v roce 1775 v Dillí, Byl druhým synem Akbara Šáha II. a Lai Bai, nebyl tedy prvním vyvoleným, který převzal trůn po svém otci. Byl posledním mughalským císařem Indie.

Vzdělával se v urdštině, perštině a arabštině a byl vycvičen ve vojenském umění jezdectví, šermířství, střelbě z luku a šípů a z palných zbraní. Dva z jeho učitelů ho seznámili s poezií a přiměli ho zamilovat si ji. Zafar by se mnohem raději věnoval súfismu, hudbě a literatuře než politice.

Císař Zafar vládl poměrně malé říši v době, kdy Východoindická společnost získávala v Indii politickou moc – měl velmi malou moc nad Indií, která se mezitím rozpadla na stovky království a knížectví.

Během indického povstání v roce 1857 hrál císař Zafar významnou roli v boji za nezávislost Indie na britské nadvládě – Britové ho hrubě podcenili.

Císař Zafar usiloval o náboženskou toleranci ve své říši. Prosazoval náboženskou spravedlnost, ale nepodporoval extremistické názory některých ortodoxních muslimských šejků.

Úpadek říše císaře Zafara je připisován britské invazi. Zafar ztratil mnoho mužských členů své rodiny, kteří byli Brity zabiti.

Zafar zemřel ve vyhnanství, kam byl Brity odsouzen, ve věku 87 let.

5. Císař Krišnadévarája

Byl císařem říše Vidžajanagara, který vládl v nejkritičtějším období říše, kdy se o ni ucházelo mnoho mocností. Krišnadévarája upevnil říši, porazil bahmánské sultány a Portugalce a bahmánské sultány, čímž dobyl jejich pevnosti Bidar, Gulbarga, Raichur a Bijapur. Zmocnil se pevností Udayagiri, Kondavalli a Kondavidu a dobyl je. Prvních několik let své vlády strávil odvracením obléhání

Císař Krišnadévarája měl za sebou skvělé úspěchy a dokázal udržet politickou stabilitu. Jeho úspěchy jsou často srovnávány s úspěchy největších císařů Asie a Evropy.

Jeho území zahrnovalo tři různé mocné oblasti, přičemž v každé z nich se k němu vztahovaly různé tituly, například Král tří králů.

Krishnadevaraya také činil chytrá obchodní rozhodnutí – využil přítomnosti Portugalců, nakoupil arabské koně a zbraně a zlepšil zásobování vodou ve městě Vijayanagara.

Císař Krishnadevaraya se narodil v roce 1471. Jeho otec byl vojenským velitelem, který po smrti svého vládce založil dynastii Tuluva, aby ji udržel pohromadě.

Krishnadevaraya v roce 1529 těžce onemocněl a zemřel, zanechav po sobě bohaté dědictví.

6. Krishnadevaraya zemřel v roce 1529. Král Prithviraj Chauhan

Král Prithviraj Chauhan, alias Rai Pithora, byl rádžputský král a jeden z posledních nezávislých hinduistických králů, kteří vládli království Dillí. Jeho otec byl králem Adžmeru. Prithviraj byl výjimečné dítě – byl velmi statečný a inteligentní. Jeho vojenská zdatnost se projevila již v dětství – dokázal zasáhnout cíle pouze podle jejich zvuků!“

Po smrti svého otce v bitvě v roce 1179 nastoupil Prithviraj Chauhan na trůn. Vládl dvojímu hlavnímu městu Adžmeru a Dillí, které získal po svém dědečkovi. Stejně jako většina vládců v Indii usiloval o rozšíření svých území. Do paměti se zapsal několika slavnými bitvami, například s Šahabuddínem Muhammadem Ghorim.

S veselím se vypráví příběh o sňatku krále Prithvíraje se Sanjuktou, dcerou rádži Džajchanda z Kannúdže, kdy ti dva utekli Sanjuktě přímo před nosem jejího otce. Její otec jejich svazek neschvaloval, protože Prithviraj patřil ke konkurenčnímu klanu. Manželé spolu měli několik dětí.

Vládu Prithviraje Chauhana ukončila afghánská invaze, po prohrané druhé bitvě u Tarainu byl zajat Muhammadem Ghorim a popraven.

7. Císař Šáhdžahán

Svět může děkovat císaři Šáhdžahánovi za to, že jí dal nádheru, kterou je Tádž Mahal. Císař postavil mauzoleum z bílého slonovinového mramoru na památku své manželky císařovny Mumtáz Mahal, která zemřela při porodu. Šáhdžahán byl známý svou láskou k architektuře.

Císař Šáhdžahán byl pátým a největším mughalským císařem Indie z impozantního rodu – jeho otcem byl císař Džahángir, zatímco jeho dědečkem Akbar Veliký. Byl třetím narozeným synem a bylo nepravděpodobné, že by se stal následníkem trůnu. Bylo však předpovězeno, že se stane císařem. Džahán se dlouho držel stranou politiky, ale jeho zájem postupně rostl. Odstranil všechny protikandidáty a sblížil se se svým otcem, který Džahána po své smrti jmenoval císařem.

Císař Šáh Džahán nastoupil na trůn a zahájil taktiku rozšiřování své rozsáhlé říše. Pro někoho, kdo se kdysi o politiku nezajímal, je nezvyklé, že Šáhdžahán začal být netrpělivý po koruně a pokusil se svého otce svrhnout. To se mu však nepodařilo.

Šáhdžahán měl také zájem vládnout co nejdéle. Proto trvale odstranil své vlastní bratry a synovce, aby mohl vládnout bez odporu! Císaři se podařilo značně rozšířit svá území.

Šáh Džahán byl mecenášem umění a nechal z mughalské říše vytvořit bohaté centrum umění, řemesel a architektury. Za jeho vlády vznikly některé z nejznámějších indických architektonických a uměleckých počinů, například Červená pevnost a Džama Masdžid v Dillí nebo Šalimarské zahrady v Láhauru.

Císař Šáhdžahán zemřel ve vysokém věku v roce 1666 a byl pohřben v Tádž Mahalu vedle své oblíbené manželky.

8. Král Šivádží

Král Šivádží se narodil v roce 1630 v rodině maráthských úředníků. Jeho otec byl maráthský generál v armádě Bidžápurského sultanátu a Džidžabaj. Jeho matka ho nechala vyrůstat při studiu náboženských nauk hinduistických a súfijských světců – byla velmi nábožensky založená.

Dadoji Konddeo byl Šivádžího správce, který hrál velkou roli v jeho výchově poté, co Šivádžího otec odešel se svou druhou ženou. Naučil ho jezdit na koni, střílet z luku, ovládat střelbu, patovat a další bojové techniky.

Král Šivádži poprvé dobyl pevnost Torna, když mu bylo 16 let. Postupně dobyl tři další pevnosti.

Šivádží respektoval všechna náboženství a byl nestranný vůči jiným kastám a komunitám. Za vlády krále Šivádžího vznikla silná a mocná armáda složená z pěchoty a jízdy. Svou armádu nechal vycvičit v důmyslných válečných metodách. Zorganizoval také velitelské a disciplinované námořnictvo, včetně 200 válečných lodí. Námořnictvo chránilo pobřeží jeho říše před Portugalci, Brity, Nizozemci, Siddy a Mughaly. To mu vyneslo titul „otec indického námořnictva“.

9. Císař Humájún

Císař Humájún se narodil v roce 1508 zakladateli mughalské dynastie Baburovi a Maham Begum. Narodil se do početné rodiny, s mnoha z nich se měl utkat o autoritu a panovnickou moc. Když vyrůstal, naučil se turecky, arabsky a persky a byl vycvičen i pro vojenské povinnosti. Humájún se zajímal o matematiku, filozofii a astrologii. Ve 20 letech byl Humayun jmenován guvernérem Badakhashanu a bojoval u Panipatu a Khanwy.

Císař Humayun je známý tím, že svému synovi Akbarovi zanechal bohaté dědictví – jeho mírumilovné chování a trpělivost jako vůdce byly obdivuhodné. Mughalové o něm mluvili jako o „dokonalém muži“. Byl také prozíravý a strategický. Císař Humayun pověřil vedením armády Bairama Khana, protože věděl o jeho nedostatcích, pokud jde o vojenské velení. Výsledkem tohoto pověření bylo znovudobytí Dillí.

Muselo jít o vyčerpávající a náročnou genezi jeho vlády, protože Humayun strávil prvních několik let ve funkci císaře odháněním soupeřů, kteří měli zájem o jeho zemi. Na počátku své vlády sice ztratil několik svých území, ale po několika letech je získal zpět. Území císaře Humájuna mohla být považována za měkký cíl, ale podařilo se mu je upevnit.

Dá se říci, že Humájún zemřel nesmyslnou smrtí, to je však běžné – v roce 1556 ho stál život pád ze schodů, a ne mnoho bitev, které vedl, aby rozšířil svou říši!“

10. Císař Haršavardhana

Haršavardhana je indický císař, jehož říše se po jeho smrti zcela rozpadla poté, co vládl 41 let – nezanechal žádné legitimní ani jiné dědice, protože dva synové, které měl se svou ženou Durgavati, zemřeli. Haršavardhana převzal říši, když mu bylo pouhých 16 let, po smrti svých bratrů; z hybnosti se Haršavardhana prohlásil za svrchovaného vládce Kannaudy!

Císař Haršavardhana byl synem prvního významného krále dynastie Pushyabhuti. Za jeho vlády byly navázány první diplomatické vztahy mezi Čínou a Indií. Rozvíjelo se také hospodářství a hlavní město v Kannadžu se stalo velkým centrem obchodu.

O Haršavardhanovi lze říci, že byl humánním císařem. Znevýhodnění občané měli přístup do odpočinkových domů, které císař postavil, s jídlem, pitím a léky. Zůstával v kontaktu se stavem svého lidu tím, že cestoval po svém království o pozoroval situaci.

Císař Haršavardhana nebyl jenom práce a žádná zábava – byl významným spisovatelem, který skládal sanskrtská dramata. Jako mecenáš umění a literatury císař Haršavardhana věnoval univerzitě v Nálandě četné dary – byla postavena vznosná zeď, která ohraničovala všechny budovy univerzity, aby byla instituce chráněna před útoky zvenčí. Umělci a učenci byli na dvoře císaře Haršavardhany vždy vítáni

Vláda císaře Haršavardhany byla převážně mírová a prosperující. Byl to schopný a spravedlivý vládce, laskavý a vynalézavý. Zemřel v roce 647.