Klíčové pojmy
- imunita: stav necitlivosti vůči určité věci.
- očkování: očkování vakcínou za účelem ochrany proti určité nemoci nebo kmeni nemoci.
Imunita je stav ochrany proti infekčnímu onemocnění, který je dán buď imunitní odpovědí vyvolanou očkováním nebo předchozí infekcí, nebo jinými neimunologickými faktory. Existují dva způsoby, jak získat aktivní odolnost proti napadajícím mikrobům: aktivní přirozená a aktivní umělá.
Přirozeně získaná aktivní imunita vzniká, když je člověk vystaven živému patogenu, onemocní a v důsledku primární imunitní odpovědi získá imunitu. Jakmile mikrob pronikne kůží, sliznicemi nebo jinou primární obranou těla, interaguje s imunitním systémem. B-buňky v těle produkují protilátky, které pomáhají bojovat proti napadajícím mikrobům. Adaptivní imunitní odpověď vytvořená proti patogenu se vyvíjí několik dní nebo týdnů, ale může být dlouhodobá, nebo dokonce celoživotní. Divoká infekce, například virem hepatitidy A (HAV) a následné uzdravení, vyvolává přirozenou aktivní imunitní odpověď, která obvykle vede k celoživotní ochraně.
Podobným způsobem vytváří podání dvou dávek vakcíny proti hepatitidě A získanou aktivní imunitní odpověď, která vede k dlouhodobé (případně celoživotní) ochraně. Imunizace (běžně označovaná jako očkování) je záměrné vyvolání imunitní odpovědi a představuje jedinou nejúčinnější manipulaci s imunitním systémem, kterou vědci vyvinuli. Imunizace jsou úspěšné, protože využívají přirozenou specifičnost imunitního systému i jeho indukovatelnost. Principem imunizace je zavedení antigenu pocházejícího z organismu způsobujícího onemocnění, který stimuluje imunitní systém k vytvoření ochranné imunity proti tomuto organismu, ale který sám o sobě nevyvolává patogenní účinky tohoto organismu.
.
