11 rad a doporučení, když se litujete

Pokud se vy nebo někdo, koho znáte, někdy litujete, čas od času se utápíte v sebelítosti, tohle je velmi důležitý audio a podcast.

Všichni se litujeme a je to v pořádku, protože je to přirozená lidská emoce mít trochu sebelítosti a introspekce. Jen nechci, abyste to dělali věčně a pořádali tyhle velké lítostivé večírky, o kterých si myslíte, že z nich máte druhotný zisk, ale ve skutečnosti je většina lidí opravdu nemá ráda.

V tomto článku vám dám několik doporučení, co dělat a co nedělat, pokud jde o sebelítost a sebelítost, a pomůžu i dalším lidem, které znáte a kteří se do tohoto utápění velmi často dostávají. Mám pro vás 11 strategií, o kterých si myslím, že vám pomohou.

Skutečnost je taková, a je mi líto, že to musím říct, že v této epizodě bude pořádný řečnický podtext. Nikoho opravdu nezajímá, jak se cítíte. Rádi jste si mysleli, že všem záleží na tom, jak se cítíte. Rádi byste světu řekli, jak se cítíte, a aby vám svět rozuměl. Ale nikoho ve skutečnosti nezajímá, jak se cítíte. A důvod, proč tomu tak je, není v tom, že by byli sobečtí, i když my všichni jsme takoví, protože nás prostě všechny pohlcují naše vlastní problémy, pocity, myšlenky, věci, které zpracováváme a řešíme.

Vydáváte se do světa, hledáte soucit a pozornost a tu potřebnou pomoc a podporu. Problém ale je, že lidé to hledají také, nebo jsou příliš zaneprázdněni řešením svých vlastních bagatelních problémů, výzev k introspekci. Myslím, že to je prostě dobré vědět. Někteří lidé jsou, ehm, no, lidé se starají. A to je opravdu trochu negativní pohled na věc, Robe, že se nikdo nestará o tebe a o to, jak se cítíš. Prostě si myslím, že je to trochu stoické myšlení. Myslím, že je vlastně produktivní, když to předpokládáš.“

Mohl bych to zopakovat a říct, že to nikoho nezajímá, kromě tvé mámy. Nebo: nikoho to nezajímá, kromě těch, kterým to opravdu není jedno, a to velmi blízkých. Ale takových lidí je málo a jsou daleko od sebe. A i ti lidé, kterým na tobě opravdu záleží, mají v hlavě své vlastní sračky.

Pokud máš obrovskou potřebu, aby ti zlepšili náladu, aby ti připravili večírek lítosti a zahráli ti na housle nebo dokonce na violoncello, nebo dokonce na kontrabas, bude to pro tebe neuspokojivé. Prázdnota, kterou pravděpodobně nikdy nedokážete zaplnit.

Mám 12 nebo 13 věcí, které si myslím, že vám s tím opravdu pomohou. Nebudu tě soudit. Jen to komentuji na základě svých zkušeností a osobních pocitů. Protože se mi to čas od času stává. Všichni cítíme sebelítost. To je v pořádku. Je to přirozené. Je to lidské a je to nutné. Chci vám jen pomoci, abyste se s ní vypořádali produktivním způsobem.

Musím být upřímný, že v polovině roku 2019 jsem pravděpodobně uvízl tak trochu v díře sebelítosti, kde jsem měl pocit, že jsem velmi sám. Měl jsem pocit, že mi nikdo pořádně nerozumí. Měla jsem pocit, že opravdu tvrdě pracuji a opravdu přináším dobrou hodnotu spoustě lidí kolem sebe, přátelům a rodině a partnerům a lidem, se kterými pracuji a pro které pracuji, a práci pro mě, samozřejmě svým dětem a blízké rodině. A měla jsem docela pocit, že se prostě necítím tak doceněná, všimnutá, oceněná. A dostala jsem se tak trochu do úzkých, že mi nikdo nerozumí. Jsem tu pro všechny ostatní na planetě. Dělám celý ten mentorský kurz. Rozdávám všechny ty patnáctiminutové bezplatné hovory. Den co den posílám lidem zprávy, den co den jim pomáhám.

Kdo mi sakra pomáhá?!!! A co já?! A já jsem se dostal do takové díry, kdy jsem si říkal, aha, proč mi nepomáháte? A proč mi nepomáháš? Co pro mě děláš? Je v pořádku se tak cítit, protože je to začátek introspekce, a tedy začátek růstu a výzvy. Nevím, jak dlouho jsem se v tom utápěl. Řekněme několik týdnů.

Ale když se ohlédnu zpět, mohl jsem si tu dobu zkrátit, kdybych byl jen o trochu produktivnější a aktivnější, kdybych se obrátil o pomoc a promluvil si s lidmi o něco dříve. A místo toho, abych se tak nějak opravdu uzavřela do sebe, se trochu víc vyjadřovala těmi správnými kanály. To je to, co vám pomůžu udělat.

Nikdo tě nepodporuje. A proč se ti to děje? Cítíte se trochu oprávněně nebo trochu jako oběť, nebo se vám věci nedaří, a přitom se daří lépe než ostatním. Chci, abyste se tohoto pocitu co nejrychleji zbavili. Nebo abyste ho alespoň změnili v něco pozitivního. Nakonec je to energie. Ale je to vnitřní energie. Je to jako černá díra, nasávání energie. Rád bych vám ji pomohl převrátit na ruby a proměnit ji v zářivou energii.

Problém s touto sebelítostí, s tímto utápěním se a s tímto „lituju se“ spočívá v tom, že získáte obrovský sekundární zisk. Získáte tak trochu dopaminový hit. Dostanete nával dobrého pocitu v jednom okamžiku. Tu úlevu, kdy můžete naříkat a stěžovat si a nadávat a ospravedlňovat se a dostat z toho housle, krvácet srdce a všechno ostatní. Takže se vlastně můžeš cítit velmi dobře, když to děláš.“

Problém je, že většina lidí je příliš zaneprázdněná tím, že se tak sami cítí, než aby se o tebe skutečně zajímali a přestali dělat to, co dělají. Jsou zaneprázdněni. Jsou zahlceni. Musí se zastavit. Musí se starat. Musí vám naslouchat, protože potřebujete, aby se vám plně věnovali, aby uspokojili vaše potřeby. A to je v současné době ve světě, ve kterém žijeme, velmi obtížné.

Myslím si, že hraní na housle ve skutečnosti nepomáhá. Víte, ach, podívejte se na mě a na můj soucitný večírek, běda mému hroznému životu, přestože se na vás dívá spousta lidí a říká, mlčte, máte skvělý život. Ale co si myslím, že funguje, a to je můj první pořádný tip, chcete-li, a ne jen sdílení zkušeností, je, proměnit hraní na housle v prosbu o pomoc.

Pokud někomu řeknete, že je pro vás důležitý. Chci ti jen říct, že se s tím momentálně trochu potýkám. Moc ráda bych se s tebou poradila. Mohl bys mi věnovat trochu času? Jen deset minut. Mohl byste si sednout, až nebudete mít moc práce, jak se vám to bude hodit? Mohl bych se s vámi podělit o pár věcí, se kterými se potýkám a se kterými byste mi možná mohl pomoci? To je opravdu produktivní a účinný způsob, jak někoho oslovit, jak získat jeho čas, jak získat jeho pozornost, jak ho přimět, aby se na vás plně soustředil a byl vám přítomen, abyste mohli dostat terapii, kterou potřebujete.

Mimochodem, lidé to pro vás dělají rádi, protože se to dělá pod správnou záminkou. Není to tehdy, když jsou zaneprázdněni. Není to na ně. Je to v jejich vlastním čase, aby uspokojili i své vlastní potřeby, a pak samozřejmě, kdo nemá rád, když ho někdo požádá o pomoc, aby pomohl někomu, kdo má potíže. To je opravdu velká lidská potřeba a pocit. Člověk dostane takový dobrý endorfinový nával, když je schopen pomoci druhým. Dáváte tak druhým lidem dar.

Málo lidí žádá o pomoc a trpí sami. Tady přichází na řadu sebelítost. Protože zpočátku se bráníte. Snažíte se. Můžu to napravit. Můžu to vyřešit. Nikoho nepotřebuji. Nechci nikoho obtěžovat. Pak to jde trochu ztuha. Ach, jsem frustrovaný. Ale nebojte se, nikoho nepotřebuji. Já to zvládnu. Pak je to těžší a těžší a těžší. Proč zrovna já? Proč je to pro mě těžké? Pak začnete být zahořklí a rozhořčení na celý svět. Proč se to stalo právě mně? To není fér. Máš to snadné. Pak se to najednou změní v opravdu negativní energii. A ta musí ven. To je třeba vyjádřit. Pokud se to nevyjádří, bude to potlačeno. To, co se nakonec potlačí, se projeví jinými způsoby. Frustrace, hněv, pomsta, výpady, dokonce i nevolnost nebo stresové hormony a tak dále, to musí nějakým způsobem vyjít ven.

A myslím, že nejlepší způsob, jak to můžete nechat vyjít ven, je terapeutický způsob, katarzní způsob, způsob, který vám slouží, který se nehromadí. A já jsem skvělá, a byla jsem i v minulosti, určitě na to, že jsem sračky stahovala do láhve. Ne, nebudu žádat o pomoc. Ne, jsem v pohodě. Víte, někdy, když vás lidé požádají o pomoc. Člověk si říká, že zoufale potřebují pomoc. Máš to. Ugh, ah, ah, potřebuju pomoc. Ach, ach, život není fér. Věci se nevyvíjejí dobře. Pak lidé žádají o pomoc. Ach ne, jsem v pořádku. Ach ne, jsem v pořádku. Chceš pomoc. A když vás o ni požádají, ani ji nepřijmete. Protože skoro chcete, aby vám rozuměli a četli vám myšlenky. Nikdo vám nemůže číst myšlenky. Takže když chceš pomoc, musíš si říct.“

Znáte rozdíl mezi nadáváním, naříkáním, stěžováním si, kvílením, kvílením, kvílením, kvílením, vyhráváním houslí a uctivým požádáním o pomoc a následným dobrým a bezpečným prostředím k tomu. Hele, všichni máme právo si zanadávat. A to je v pořádku. Jen si myslím, že způsob, jakým to ze sebe chcete dostat ven, zkuste zkrátit dobu, kdy se utápíte, a zkrátit dobu, kdy se vztekáte a nadáváte a naříkáte, třeba na dny místo týdnů, hodiny místo dnů nebo minuty místo hodin.

Myslím, že to je něco, co jsem se naučil dělat. Rozhodně nejsem dokonalý. Určitě prožívám všechny tyto emoce jako každý jiný. Ale dřív jsem byl zahořklý, žárlivý a závistivý. Celá léta v sobě chovám obrovskou zášť. To by mě uvnitř jen spalovalo. Ale já to prostě nedokázala nechat být. Neměla jsem na to myšlení, schopnosti ani zkušenosti. Takže se za to nenávidím. Nebiju se za to. Jen jsem neměl nástroje, abych se přes to dokázal co nejrychleji přenést.

Teď vám dám asi 12 nástrojů, jak to udělat, jak si myslím, že to pro vás funguje nejlépe. Obrovským přínosem je trocha introspekce a sebelítosti a sebenenávisti, pocitu osamělosti a frustrace. Je to začátek postupného růstu. Přiměje vás to přemýšlet, podívat se do svého nitra, zhodnotit své strategie a to, jak mluvíte k lidem a co vysíláte do světa. Jestli je vaše práce správná a jestli se vyjadřujete správným způsobem, aby vám to skutečně sloužilo.

Když to cítíte, zkuste místo výpadů jít dovnitř a říct si: aha, dobře, není to příjemné, ale budu to rozdýchávat. Nějakým způsobem mi to poslouží. Jak mi to slouží? Zkuste se podívat, jak to slouží vám. Protože pak se z toho dostanete nejrychleji a proměníte to v dar. Protože všechny emoce jsou zpětnou vazbou. A spousta lidí se snaží své emoce popřít. Schovávají se před nimi nebo se snaží vyhnout strachu či jakékoli negativní emoci. Ach, jen opravdu šťastné a pozitivní. Ach, všechno je skvělé, i když to tak není. Na sociálních sítích dávají na odiv své nejlepší já. Uvnitř ale pláčou srdcem.

Emoce, které smíte upřímně vyjádřit, jak se cítíte, uvnitř i navenek, myslím, že říkat lidem, jak se cítíte, je, vybíjení si bídy je opravdu produktivní. Jen ti chci říct, že mě to trochu rozčílilo, místo waah, protože pak si myslím, že to lidi pochopí. Upřímnost ohledně vašich emocí je dobrá. Cítit je, ctít je a vdechovat je je dobré. Protože pak vás netrápí a nerozpoutají se nebo nepotlačí do něčeho jiného.

Je to zpětná vazba na prostředí a lidi a vaše reakce na ně. Slouží vám to k růstu. Takže tady máte:

Vyberte si ty správné lidi, kterým budete sténat

Každému je dovoleno si zanadávat, postěžovat a postěžovat. Jsme lidské bytosti a dokážeme být velmi katarzní. Jen si k tomu vyberte ty správné lidi, ne na sociálních sítích, ne na internetu v obrovských veřejných skupinách, ne lidem, kterým nemůžete věřit, ne lidem, kteří to použijí proti vám, ne lidem, kteří to jdou sdílet a jsou indiskrétní, ale blízkým přátelům, rodině, partnerům, terapeutům, koučům, mentorům, lidem, kteří tomu rozumí, kteří to nepoužijí proti vám, kteří vás nechají mluvit, kteří vás nebudou soudit. To je zásadní.

Vyberte si toho správného člověka, na kterého si budete stěžovat a vyřvávat, a dejte to ze sebe ven. Někdy vám stačí jen minuta u správného člověka, protože vám naslouchá a záleží mu na vás a nejsou tu žádné zdi ani odsuzování. Pak je to jako, ahhhhh…, mám hotovo. Děkuji ti, příteli. To je zásadní věc.

Ujistěte se, že máte svolení od správných lidí

Zastavovat lidi, když jsou zaneprázdnění, a rozptylovat je, a jít, hm, hm, hm… To je jen naštve. Zatímco, jak už jsem říkal, řekneš, podívej, já se jenom trápím. Jen ze sebe potřebuju něco dostat. Máš trochu času? Potřebuju jen pár minut, kdy si s tebou můžu o něčem promluvit a pak si nechat poradit. Bum, budou tvoje. Budou soustředěné. Budou přítomní.

Izolujte se od e-mailů, sociálních médií a klientů

Musíte se izolovat od e-mailů, sociálních médií a klientů, když budete podráždění, emotivní, naštvaní, bude vás to mrzet. Protože budete psát a zveřejňovat věci, kterých budete později litovat. Ujistěte se, že jste izolováni sami od sebe. Až budete prožívat ten moment sebelítosti nebo odporu, který se může změnit v hněv, frustraci, zahořklost, žárlivost atd.

Vyhýbejte se toxickým lidem

Toto je vlastně ještě důležitější než ta první věc, je to její opak. Musíte se vyhýbat toxickým lidem, když se cítíte zranitelní. Lidem, kteří to využijí proti vám. Lidem, kteří vám to budou vracet. Lidem, kteří vás budou odsuzovat. Lidem, kteří vám budou ubližovat. Lidem, kteří se vám budou mstít. Lidé, kteří se těší z vaší bolesti. Ti všichni musí být pryč. Pryč, pryč, sbohem. Nenechte se zlákat. Nebo tito lidé, o kterých si myslíte, že jsou skvělí, ale oni jsou jako, ach ano, Rob. Ach ano, Robe. Ach ano, máš pravdu. Chci říct, že je to hrozné. Ach, Robe. Ne, ne, ne, neslouží ti. Slouží ti v daném okamžiku. Ale dlouhodobě ti neslouží.“

Dopřejte si nějaký čas, abyste pocítili lítost a odpor

V každém případě si dopřejte nějaký čas, abyste pocítili lítost a odpor. Vdechněte je do sebe. Projděte jím, ale zkraťte ho. A dalším bodem je, že s tím musíte něco udělat. Co s tím uděláte?! Přestaňte se utápět a začněte bádat. Přestaňte naříkat a začněte tvořit, nebo řešit, nebo napravovat, nebo se ptát, nebo dělat. Musíte s tím něco udělat.

Hýbejte se

Skvělá věc, kterou mimochodem můžete udělat, je, hýbat se. Asi jste si všimli, slyšeli nebo viděli či četli, že když jsou lidé velmi skleslí a v depresi, často ani nevstanou z postele. A prostě se nehýbou. Tony Robbins říká, že pohyb vytváří emoce. Pohyb vytváří emoce. Pokud se cítíte na dně, v depresi, ztraceni, prostě vstaňte a projděte se. Prostě se jděte projít. Jděte si zaběhat. Nebude se vám chtít, ale udělejte to. jděte do posilovny. Jděte a nasedněte na běžecký trenažér. Udělejte to nějakým způsobem. Pohybujte se. Protože čím víc se budete hýbat, tím víc se dostanete z toho útlumu a z té díry a z té černé díry vtahování energie dovnitř, jakmile začnete získávat energii ven.

Vyjádřete všechny své pocity

Mohli byste si psát deník. Můžete si napsat a vyjádřit všechny své pocity. Můžete natočit podcast nebo živé video, pokud nebudete útočit na lidi. Vždycky jsem ti to říkal. Můj podcast je také mou terapií pro mě samotnou a mé vlastní emoce a výzvy. Moje tirády jsou tím, co dělám. Snažím se to přetavit v dobrou práci, ve které svět najde hodnotu. Snažím se to dělat s respektem, tj. neukazovat prstem na jednotlivé lidi nebo segmenty lidí či kultury nebo rasy. Snažím se to nedělat. Prostě aby to bylo obecné a o mně, a ne o nich, protože vím, že bych toho později litoval. A obvykle se dělím o své vlastní vnitřní pocity, a ne o to, co mi lidé udělali. Tedy tu a tam. Postavím se k tomu čelem. Budu bojovat proti někomu, kdo si ze mě dělá pr**l. Nenechám se šikanovat. To je v pořádku. Ale to se většinou stane jen jednou nebo dvakrát do roka. Takže je to v pořádku.

Jak to můžeš pustit ven? Podcast, video, opravdu dobrý rozhovor se zajímavým člověkem, deník. Psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát. Dostaňte to ze sebe ven. Dejte to ze sebe ven. Jděte do posilovny. Projděte se, běžte, hýbejte se. Využijte tu energii, která je uvnitř, směrem ven. Dělejte dobrou práci. Jděte a plňte své poslání. Jděte okamžitě pomáhat lidem. Protože pak to v něco proměníte. Vytváříte energii. Jak říká Tony Robbins, pohyb vytváří emoce.

Analyzujte sami sebe

Proč se tak cítím? Odkud to pochází. Co to ve mně vyvolalo? Co je na nich to, co u sebe nevlastním. Jak to mohu změnit? Jak mohu být změnou, kterou chci ve světě vidět? Jaké jsou klady? Jaká jsou řešení? A musíte se dostat z režimu problémů do režimu řešení, tj. teď jsem opravář. Napravuji průšvihy. Mám za sebou chvíle utápění se ve vlastní sebelítosti. Hrál jsem na housle. Zahrála jsem pár písniček. Napsal jsem koncert. Teď je to hotové. Teď řeším tenhle problém, bish bash bosh.

Opravný režim je velmi silný režim. Dávejte si pozor, aby lidé, když s vámi mluví, chtěli jen mluvit. Dávejte si pozor, abyste se nesnažili napravit jejich život. Vím to, protože se mi dostalo této zpětné vazby, protože jsem přirozený opravář. Jakmile si ke mně lidé sednou a začnou se mnou mluvit, chci opravovat, opravovat, opravovat. Ne, chci je jen nechat mluvit. Nechte se vypovídat a pak opravujte.“

Uspokojujte své potřeby někde jinde

Mohl byste své potřeby uspokojovat někde jinde? Máte potřebu, aby si vás někdo všiml, aby vám někdo naslouchal, aby vám někdo rozuměl, abyste se možná podělili o trochu svých emocí. Jak jinak byste mohli tuto potřebu uspokojit než u lidí, kteří vám skutečně poslouží? Mohli byste mít terapeuta? Mohli byste mít mentora, kouče? Mohli byste na to vytvořit blog, sérii článků? Udělat o tom sérii podcastů a tak dále? Myslím, že je to velmi katarzní. Můžete to obrátit k dobrému ve světě.

Ujistěte se, že máte kolem sebe moudré rady. Myslím tím každopádně pořád. Ale když jsi v těch emocích, tak lidi, kteří by ti vytkli ty tvoje sračky, lidi, kteří by tě prostě opravili a ukázali ti odvrácenou stranu, vedli tě a záleželo jim na tobě a chtěli, abys vyhrál, a kryli ti záda.

Čas

Pokud dokážete urychlit čas, který od vás vyžaduje, abyste se dostali ze sebenenávisti a lítosti a litování se do produkce, produktivity, pohybu, energie, katarze, poslouží to lépe vám i vašemu životu. Myslím, že to je vaše vyvíjející se, pokračující sebeovládání. Je zvykem, že to trvá dny, nebo týdny, nebo měsíce, nebo roky? A nyní to trvá hodiny, minuty nebo vteřiny. Ten proces stále probíhá. Stále procházíte těmi emocemi. Těchto emocí se nemůžete zříci, protože všechny emoce nějakým způsobem slouží lidstvu. Jsou to reakce na prostředí, které nám pomáhají přežít. Aby pomohly našemu bezpečí, aby pomohly našemu přežití. Nejde o to se jich zříkat. Jde jen o to, abychom je zvládli, viděli jejich účel a pozitivní stránku a pak je proměnili v něco pozitivního a produktivního.

Emocionální stav nebo myšlenkový proces

Jediný emocionální stav nebo myšlenkový proces, který okamžitě odstraní všechny negativní emoce. To nemusí být nutně rychlá výhra. Vyžaduje to praxi. Ale naprosto zaručeně vás zbaví všech negativních emocí, a to je vděčnost. Nemůžete cítit opravdovou vděčnost a zároveň jakoukoli jinou negativní emoci. Je to nemožné.

Říká se, že cvičení vděčnosti. Je to praxe. Buďme upřímní. Všichni cítíme vděčnost, když se nám daří. Ale když vnímáme, že věci jdou do háje, nebo vnímáme více záporů než kladů, pak je vděčnost těžší. Musíte vděčnost praktikovat.

Včera jsem mluvil s někým, kdo říkal: Ach jo, podnikání, to je nekonečná honba. Nikdy nejsem spokojený. Nikdy nejsem šťastný. Vždycky se zdá, že je toho víc. Lidé mi říkají, že mám skvělý život. Pracuji s celebritami. Jezdím v úžasných autech. Jo, nikdy nejsem spokojená. Nikdy nejsem šťastný, protože je toho vždycky víc. A to proto, že ten člověk není vděčný za to, kde je. Není vděčný za to, co dělá každý den.

Pokud si na chvíli sednete, nebo se jen tak chytnete. Rád to dělám často během dne, přistihnu sám sebe, řeknu si aha, jsem opravdu vděčný za to, že žiju. Ach jo, jsem opravdu vděčný, že můžu chodit do posilovny, a když jiní lidé do posilovny nechodí. Jsem opravdu vděčný za to, že mám celou svou komunitu a příznivce a podporovatele. Jsem opravdu vděčný za to, že mám svá auta, svůj podnik a svou rodinu. I za to, že můžu poslouchat krásné vinyly a úžasnou hudbu.

Snažím se večer cvičit vděčnost a procházet si všechny věci, za které jsem vděčná, velké i malé. Ale nechci jen něco, co děláte 5 minut denně, než jdete spát nebo když vstanete. Zachyťte se v malých okamžicích během dne a prostě si řekněte, že jsem vděčný za tohle. Jsem vděčný za tohle. Jsem vděčný za tohle. Jsem vděčný za tohle. A vdechujte to. Postupem času, jak se v tom budete zlepšovat

Vaším mistrovstvím ve vděčnosti je, když jste vděční za výzvy. Vděčný za obtíže. Vděčný za těžkosti. Vděční za to, co vnímáte jako negativní, protože víte, že vám to určitým způsobem slouží. Protože víte, že vás to učí. protože víte, že vás to připravuje na další úroveň. Protože víte, že to zajišťuje, že je to odolnější, odhodlanější jedinec. Protože víte, že je to známka růstu. Protože víte, že kdybyste se do této soutěže nedostali, byli byste na nižší úrovni.

Vděčnost za vaše výzvy, obtíže a bolesti. To je zvládnutí sebe sama, emocí a života. Protože nic negativního nemůže existovat ve stejném časovém okamžiku jako emocionální vděčnost.

• O nás
• Nejnovější příspěvky

Disruptivní podnikatel, dvojnásobný světový rekordman, vítěz soutěže Podnikatel roku 2016, 8x autor bestsellerů, včetně „Life Leverage“, investor do nemovitostí, pilot & hrdý rodič
„Pokud nic neriskujete, riskujete všechno“
Vystupuje na palubě Qantas Airlines
Více než 1 milion předplatitelů ve 184 zemích světa
UKs no.1 business & lifestylový podcast
Autor bestselleru č. 1 na Amazonu
Životní páka
& Peníze: Vědět víc, vydělat víc, Give More
Poslechněte si nejnovější podcast Roba Moora „The Disruptive Entrepreneur“

Nejnovější příspěvky Roba Moora (zobrazit všechny)

• Jak zvládat duševní zdraví během výluky – 25. března 2021
• Strategie tvorby obsahu – 23. března 2021
• Keep Going! Jak si udržet motivaci v této šílené době – 17. března 2021