Obvykle zápasy MMA nesleduji. Jsou brutální, násilné a alespoň pro mě těžko sledovatelné. A přesto, když mě můj soused pozval, abych se k němu a jeho kamarádům připojil na „bojový večer“, rozhodl jsem se, že se na pár minut „zastavím“. O dvě hodiny později jsem stála uprostřed přeplněného obývacího pokoje s kusem studené, napůl snědené pizzy v jedné ruce, rozpadající se sušenkou v druhé a z plných plic jsem společně se svými mužskými kolegy křičela „Chyť ho, chyť ho!“ směrem k sedmdesátipalcové televizní obrazovce. Moje vnitřní konstituce ustoupila mužskému sbližování a oslavě oné posvátné vlastnosti zvané „vítězství“.
Pro mnoho mužů může být manželství podobným pocitem. Když se vezmeme, muži vyhrávají. Odškrtáváme si hlavní životní cíl na příslovečném seznamu věcí, které je třeba udělat, dokud jste na světě. Vyhráli jsme! Jako ženatí muži jsme vyhráli zápas, překročili cílovou čáru, GÓL!!! Propluli jsme davem lidských bytostí, abychom našli toho pravého a v mnoha případech se s ním usadili a zplodili potomstvo. Ale pokud a když rozvod zvedne svou ošklivou hlavu, pro muže to může být pocit zničující prohry. Pro nás chlapy je to zase ten nablýskaný prsten a chlubení se frázemi jako: „moje žena.“
Jako pro rozvedeného muže a otce dvou chlapců byl pro mě největší ranou ten den, kdy jsme s bývalou podepsali na tečkovanou čáru naši rozchodovou smlouvu, čímž to bylo oficiální. Připadal jsem si, jako by mi byl odebrán těžce vydobytý titul, na kterém jsem tak tvrdě pracoval. Devět let jsem byl nesporným šampionem… konec. Pokud to zní, jako bych konec manželství příliš zjednodušoval, je to tak, a to záměrně. Faktem zůstává, že pro mnoho mužů znamená rozvod „konec hry“, ať už jsme to byli my, kdo ho způsobil nebo inicioval. Ale věřte tomu nebo ne, rozvod neznamená konec života, jen konec života, jak ho možná známe.
Tady je pět věcí, které se snažím připomínat si jako muž, který už není ženatý:
Existuje jedna moje teorie, společenská dohoda, že manželství by mělo trvat navždy. Možná jste tento předpoklad pocítili také. Nejsilnějším nástrojem, který mám ve chvílích, kdy se odsuzuji, je vyjádření pevné upřímnosti k sobě samému. To vypadá tak, že jsem sám k sobě upřímný, když prohlásím: „Moje manželství skončilo, ale rodina, kterou jsme vytvořili, bude navždycky, navždycky“. Když mám dobrý den, je pro mě konfrontace s touto pravdou jasná a nepopudlivá. Jindy už tolik ne. Pro špatné dny mám své kamarády, kterým mohu zavolat a kteří mi pomohou tím, že mi nebudou radit, ale rozumějte: prostě mě vyslechnou. Těžko se tomu věří, já vím, ale můj podpůrný systém, dva přátelé, kterým říkám „East Coast Empathy Buddies“, jsou tu od toho, aby naslouchali a poskytovali empatii. Je to záchrana života.
Život nekončí jen proto, že skončilo moje manželství
Nedávno jsem poslouchala nahrávku řízené meditace, kde moderátor každého požádal, aby si představil příštích pět let svého života. „A sakra,“ pomyslela jsem si. Nemohl jsem to udělat. Pořád jsem se zasekávala v přízracích minulosti, v mém končícím manželství. Nezačala jsem uvažovat o budoucnosti. S radostí mohu říci, že po několikerém poslechu meditace jsem se prolomil a začal vidět možnosti.“
Končící manželství ze mě nedělá ztroskotance
Když s vámi rozhodčí v životě počítá, AKA prožíváte konec vztahu jako já, je snadné si myslet: „Skončil jsem“. Následující věta, kterou jsem nevymyslel, ale pohrával si s ní, zní takto: „Rozvod není selhání. Je to diplom.“ Je to super pomoc a doufám, že i pro vás.“
Stále mohu být šťastným člověkem
Pro mnohé může rozvod vypadat jako nespravedlivý trest vězení, kdy je člověk nucen prožívat své dny v barech pro nezadané a kavárnách, kde se zdá, že všichni ostatní s někým jsou, smějí se a žijí život, zatímco vy tam sedíte v opovržení. Jsou chvíle, kdy se s výše uvedeným ztotožňuji? Určitě. A jsou dny, kdy jdu ven, trávím čas s přáteli a cítím se fantasticky.“
Nemusím ze svého bývalého dělat špatného/špatného/strašného člověka, protože to nevyšlo
Tohle je opravdu osvobozující. Může být snadné obviňovat druhého člověka z toho, že na nás nějakým způsobem přivolal tuto éru výzev a sporů. Možná to v některých případech udělali, ale obviňování bývalého nebo zahanbování sebe sama k duševnímu klidu nepovede. Když moji dva kluci vidí, jak s mámou komunikujeme, vidí upřímné úsměvy, slyší smích a snad si všimnou, že jejich rodiče spolu vycházejí tím nejlepším možným způsobem. A když se s mým bývalým neshodneme, přeneseme to mimo internet. V překladu:
Takže až se příště ocitnete na příslovečném životním plátně, kterému byla zasazena životní rána, pamatujte, že konec vztahu neznamená váš konec. Buďte ochotni vzít v úvahu, že vás váš vztah posunul na místo, které jste možná nutně neplánovali, ale které přesto můžete obnovit a v němž se vám může dařit.
Tento příběh byl syndikován. Přečtěte si původní příspěvek Coryho Tylera na serveru Medium.
Fatherly se pyšní tím, že publikuje skutečné příběhy vyprávěné různorodou skupinou tatínků (a občas i maminek). Máte zájem být součástí této skupiny. Nápady na příběhy nebo rukopisy posílejte našim redaktorům na adresu [email protected]. Další informace naleznete v našich často kladených dotazech. Není však třeba nad tím příliš přemýšlet. Upřímně se těšíme, až si poslechneme, co nám chcete říct.
