Abraham

Abrahamův život

Abrahamův život

Mapa míst v Abrahamově příběhu

Příběh Abrahama a jeho potomků se nachází v knize Genesis. Poprvé se s ním setkáváme v 11. kapitole knihy Genesis, i když v této fázi se jmenuje Abram. Je o něm jen velmi málo životopisných podrobností kromě toho, že byl pastýřem a pocházel z Uru v Mezopotámii – dnešního Iráku -, načež se se svým otcem Terachem přestěhoval do Cháranu.

Je to polyteistická doba, doba, kdy lidé věřili v mnoho bohů a uctívali je. V této atmosféře však Abram odpovídá na Boží volání a právě díky tomu přijímá a uvědomuje si skutečnost, že existuje pouze jeden pravý Bůh.

V židovské tradici zvané midraš (hebrejské slovo, které znamená „výklad“ a vztahuje se ke způsobu chápání četby nebo biblických veršů) existuje řada příběhů o tom, jak Abrahám rozbíjí modly svého otce, když si uvědomuje, že může existovat pouze jeden Bůh nebe a země. Nezáleží na tom, zda jsou tyto příběhy pravdivé, nebo ne. Uznávají, že Abraham byl prvním člověkem, který poznal a uctíval jediného Boha. A tak se zrodil monoteismus.

Na začátku 12. kapitoly knihy Genesis Bůh žádá Abrama, aby opustil svůj domov a zemi, a dává Abramovi tři sliby: slib vztahu s Bohem, početné potomstvo a zemi.

Jediným problémem je, že Abram i jeho žena Saraj (později zvaná Sára) jsou staří lidé a bezdětní. Budou muset opustit svou vlast a ani nevědí, kdo je ten Bůh! Zdá se, že jsou to pro Boha téměř nesplnitelné sliby. Úžasné na Abramovi však je, že udělá, co se po něm žádá. Neexistují žádná znamení ani zázraky, nemá žádná písma ani tradice, o které by se mohl opřít, a tak Abram musí vložit svou důvěru v tohoto bezejmenného Boha. V důsledku toho se Abram zapsal do dějin jako muž obrovské víry. V důsledku jeho poslušnosti Bůh mění jeho jméno na Abraham, což znamená „otec lidu“.

Konečná zkouška Abrahamovy poslušnosti však přichází ve 22. kapitole Genesis, kdy je Sárou požádán, aby obětoval svého syna – Izáka. Bůh slíbil, že skrze Izáka přijdou Abrahamovi potomci, takže míra víry, kterou projevuje, je zcela ohromující. Abraham důvěřuje Bohu a podle pokynů bere svého syna na horu. V poslední chvíli Bůh zasáhne a ušetří Izákův život tím, že poskytne k obětování jiné zvíře (berana). Zkouška je dokonána a Bůh znovu opakuje Abrahamovi své sliby o zemi, potomcích a osobním vztahu.

Podle Bible je Abraham poslední šancí lidstva navázat vztah s Bohem. Na začátku Bible ve vyprávění o stvoření světa Adam a Eva nastolují model neposlušnosti vůči Božím příkazům, který zapouští kořeny. I po velké potopě, při níž se zachránil pouze Noe, se lidstvo opět nebezpečně přibližuje odcizení se svému Bohu Stvořiteli. Postaví babylonskou věž (Genesis 11), věž, která se zdá, že téměř prorazí až do nebes, a Bůh opět zasáhne a lidi rozpráší po celé zemi.

Mnozí badatelé se domnívají, že tyto příběhy byly napsány proto, aby lidem vysvětlily, proč je svět takový, jaký je, a proč jsou lidé takoví, jací jsou. Jaké je naše místo ve světě? Proč umíráme? Zabývají se spíše otázkami života a smrti, než aby byly pouhým vysvětlením toho, jak byl svět stvořen.

Na konci 11. kapitoly Genesis je nám poskytnut rodokmen a Abrahám se stává novou nadějí, jejímž prostřednictvím se Bůh pokusí vytvořit lid, který bude žít podle určitého souboru hodnot. Důležitým poznatkem je zde jedinečnost smluvního vztahu mezi Bohem a Abrahamem. Poprvé vidíme počátek oboustranného vztahu: Bůh dělá něco pro Abraháma a Abrahám dělá něco pro Boha. Boží požehnání se předává z generace na generaci.

Příběh o Abrahamovi je o poslušnosti Boží vůli – nikoli o slepé poslušnosti, protože biblické příběhy nám říkají, že Abraham Boha často vyzýval a kladl mu otázky. Nakonec však tomuto Bohu, který dal tak mimořádné sliby, důvěřoval, a tím si s ním vytvořil velmi zvláštní a osobní vztah, který, jak budou věřící tvrdit, trvá až do dnešních dnů.