Adopt A Red Fox From World Animal Foundation
Vaše sada Adopce lišky červené od Světové nadace na ochranu zvířat se dodává v luxusní složce WAF a obsahuje:
- Lesklá fotografie adoptované lišky červené
- Certifikát o adopci lišky červené
- Informační list o adoptované lišce červené
- Informace o pomoci zvířatům. Karty plné informací o problematice zvířat &Jak můžete pomoci zvířatům a životnímu prostředí
Sady pro adopci lišky červené jsou skvělým dárkem a lze je zaslat přímo obdarovanému. Stačí jako zasílací údaje uvést jméno a poštovní adresu příjemce. Přiložíme i dopis, ve kterém bude uvedeno, že sada Adopce zvířete je od vás.
Symbolická adopce Adopce zvířete WAF je jednorázová a pomáhá Světové nadaci na ochranu zvířat chránit planetu a její zvířata. Adoptujte zvíře pro sebe nebo si objednejte Adopt An Animal Kit jako dárek. Pomozte změnit svět k lepšímu – adoptujte zvíře ještě dnes!“
Adoptujte lišku ryšavou:
Liška obecná (Vulpes vulpes) je největší z pravých lišek a také geograficky nejrozšířenějším zástupcem řádu Carnivora, který je rozšířen po celé severní polokouli od polárního kruhu až po severní Afriku, Střední Ameriku a stepi Asie. Jeho areál se rozšířil spolu s expanzí člověka, neboť byl zavlečen do Austrálie, kde je považován za škodlivého pro původní populace savců a ptáků. V současnosti je uznáváno 45 poddruhů, které se dělí do dvou kategorií: velké severní lišky a malé, primitivní jižní lišky Asie a Blízkého východu.
Lišky červené jsou společenská zvířata, jejichž skupiny vede pářící se pár, který si monopolizuje rozmnožování. Podřízenými ve skupině jsou obvykle mláďata párovaného páru, která zůstávají s rodiči a pomáhají jim v péči o nová mláďata. Tento druh se živí především drobnými hlodavci, může se však zaměřit i na lejsky, lovnou zvěř, plazy, bezobratlé a mladé kopytníky. Příležitostně se živí také ovocem a zeleninou. Ačkoli liška obecná má tendenci vytlačovat nebo dokonce zabíjet své menší příbuzné, je přesto zranitelná vůči útokům větších predátorů, jako jsou vlci, kojoti, šakali zlatí a střední a velké kočkovité šelmy. Tento druh má dlouhou historii spojenou s člověkem, neboť byl po staletí hojně loven jako škůdce a kožešinová šelma a je také významně zastoupen v lidském folklóru a mytologii. Vzhledem ke svému širokému rozšíření a početné populaci je liška obecná jednou z nejdůležitějších kožešinových zvířat, která se získávají pro nehumánní obchod s kožešinami.
Liška obecná používá svou moč k označování teritoria. Močí také označují prázdné skrýše jako připomínku, aby neztrácely čas jejich zkoumáním. Lišky červené žijí v rodinné skupině, která sdílí společné teritorium, nebo ve smečce, skautu či oddílu tvořeném alfa samcem a/nebo samicí s tuláky (samotářskými nebo opuštěnými liškami) a členy rodiny. Na příznivých stanovištích a/nebo v oblastech s nízkým loveckým tlakem mohou být ve výběhu přítomny i podřízené lišky. Podřízených lišek může být 1-2, někdy až 8 v jednom teritoriu. Tito podřízení mohou být dříve dominantní jedinci, ale většinou se jedná o mláďata z předchozího roku, která působí jako pomocníci při výchově chovných liščat. Nechovné lišky hlídají, hrají si, ošetřují, opatrují a získávají mláďata. Lišky mohou opustit své rodiny, jakmile dosáhnou dospělosti, pokud je šance na získání vlastního teritoria vysoká. Pokud ne, zůstanou s rodiči i za cenu odložení vlastní reprodukce.
Řeč těla lišek červených se skládá z pohybů uší, ocasu a postojů, přičemž jejich tělesné znaky zdůrazňují určitá gesta. Postoje lze rozdělit do kategorií agresivní/dominantní a bojácné/submisivní. Některé postoje se mohou prolínat dohromady. Lišky mají široký hlasový rozsah a vydávají různé zvuky v rozsahu pěti oktáv, které se navzájem stupňují.
HROZBY PRO LISKY ČERVENÉ
Lišky jsou ohroženy ztrátou životního prostředí, nehumánním odchytem do pastí, lovem a smrtí při jízdě automobilem. Odchyt lišek je neospravedlnitelný a barbarský krvavý sport, při němž desítky psů soutěží v oploceném areálu v pronásledování – a někdy i roztrhání – lišek a kojotů odebraných z volné přírody.
Lišky jsou nesmyslně mučeny a zabíjeny, aby se vyhovělo módnímu diktátu. Kožešiny z lišek ulovených ve volné přírodě se získávají nastražením pastí nebo nástrah. Jakmile je zvíře chyceno, může zůstat v pasti nebo nástraze několik dní a hladovět nebo se pomalu dusit. Liščí kožešiny chované na farmách pocházejí ze zvířat chovaných v malých, špinavých klecích, která nemají dostatečnou ochranu před přírodními živly. V důsledku toho se u zvířat vyvíjí stereotypní chování, včetně pobíhání, kývání hlavou a sebepoškozování. Na kožešinových farmách se lišky usmrcují elektrickým proudem, a to tak, že se jim na čenich nasadí kovová svorka, do řitního otvoru se zasune tyč a pak se kov připojí ke zdroji energie. Některá zvířata jsou násilím zavřena do pytlů nebo boxů a zplynována oxidem uhelnatým nebo oxidem uhličitým.
.
