Tažení a výboje
Když se Alexandr blížil ke konci svého severního tažení, přišla mu zpráva, že řecký městský stát Théby vytlačil makedonské vojsko, které tam bylo posádkou. Alexandr se obával vzpoury ostatních městských států, a tak se vrhl do akce a táhl se svou mohutnou armádou – čítající 3 000 jezdců a 30 000 pěšáků – na jih až k cípu řeckého poloostrova. Mezitím se Alexandrův generál Parmenión již vydal na cestu do Malé Asie.
Alexandr a jeho vojsko dorazili do Théb tak rychle, že městský stát neměl šanci shromáždit spojence na svou obranu. Tři dny po svém příchodu Alexandr vedl masakr Théb. Alexandr doufal, že zničení Théb poslouží jako varování městským státům, které uvažovaly o vzpouře. Jeho zastrašovací taktika se ukázala jako účinná; ostatní řecké městské státy včetně Athén se rozhodly přislíbit spojenectví makedonské říši, nebo se rozhodly zůstat neutrální.
V roce 334 se Alexandr vydal na svou asijskou výpravu a na jaře téhož roku dorazil do Tróje. Alexandr se poté u řeky Grancius střetl s vojskem perského krále Dareia III. a Dareiovy síly byly rychle poraženy. Na podzim se Alexandr se svou armádou dostal přes jižní pobřeží Malé Asie do Gordia, kde přezimoval a odpočíval. V létě roku 333 se Alexandrova a Dareiova vojska opět utkala v bitvě u Issu. Přestože Alexandrova armáda měla početní převahu, využil svého smyslu pro vojenskou strategii a vytvořil formace, které Peršany opět porazily a donutily Dareia k útěku. V listopadu roku 333 se Alexandr prohlásil perským králem poté, co zajal Dareia a učinil z něj uprchlíka.
Dalším bodem Alexandrova programu bylo tažení za dobytím Egypta. Po obléhání Gazy na cestě do Egypta Alexandr snadno dosáhl svého dobytí; Egypt padl bez odporu. V roce 331 vytvořil město Alexandrii, určené jako centrum řecké kultury a obchodu. Později téhož roku Alexandr porazil Peršany v bitvě u Gaugamely. Po zhroucení perské armády se Alexandr stal „králem Babylonu, králem Asie, králem čtyř čtvrtí světa“.
Dalším Alexandrovým dobytím byl východní Írán, kde vytvořil makedonské kolonie a v roce 327 se zmocnil pevnosti v Ariamaze. Po zajetí prince Oxyarta se Alexandr oženil s princovou dcerou Rhoxanou.
V roce 328 Alexandr porazil vojska krále Poruse v severní Indii. Alexandr zjistil, že na něj Porus udělal dojem, znovu ho jmenoval králem a získal si jeho loajalitu a odpuštění. Alexandr se vydal na východ k řece Ganze, ale když jeho vojska odmítla postoupit dále, zamířil zpět. Na zpáteční cestě podél Indu byl Alexandr zraněn mallijskými bojovníky.
V roce 325, když se Alexandr uzdravil, zamířil se svou armádou na sever podél drsného Perského zálivu, kde mnoho lidí podlehlo nemocem, zraněním a smrti. V únoru 324 Alexandr konečně dosáhl města Súsy. V zoufalé snaze udržet si vůdčí postavení a získat další vojáky se snažil spojit perské šlechtice s Makedonci, aby vytvořil vládnoucí třídu. Za tímto účelem v Súsách nařídil, aby se velký počet Makedonců oženil s perskými princeznami. Poté, co se Alexandrovi podařilo naverbovat do své armády desítky tisíc perských vojáků, propustil mnoho svých stávajících makedonských vojáků. To rozzuřilo vojáky, kteří se o Alexandrových nových jednotkách vyjadřovali kriticky a odsuzovali ho za přejímání perských zvyků a mravů. Alexandr uklidnil makedonské vojáky tím, že zabil 13 perských vojenských velitelů. Děkovná slavnost v Súsách, která byla zaměřena na upevnění svazku mezi Peršany a Makedonci, dopadla zcela opačně.
