V modelech terapeutických komunit pro léčbu drogové závislosti je individuální zotavení zásadně strukturováno kolem skupinových setkání a pozitivních vlivů vrstevníků. Výzkum ukazuje, že asociální členové skupiny s rezistentním chováním a postoji jsou ohroženi špatnými výsledky léčby a mají potenciál nepříznivě ovlivňovat terapeutickou skupinu. Pro lepší pochopení role asociálního klienta v širším procesu léčby byly použity údaje z léčby ve vězení: (1) k modelování a potvrzení dvoufaktorového řešení asociálnosti v souladu s literaturou a (2) ke zkoumání vztahu mezi asociálními klienty a zapojením do léčby za účelem validace dvoufaktorového modelu. Výsledkem explorativní analýzy bylo třífaktorové řešení představující dimenze behaviorální reaktivity, kognitivního zkreslení a sociální disociace. Vnořená ANOVA (tj. klienti vnoření do vězeňských programů) ukázala, že asociální úrovně (nízké, střední a vysoké riziko) předpovídaly zapojení do léčby. Srovnání mezi jednotlivými úrovněmi asociálního rizika navíc ukázalo, že vysoce asociální klienti vykazovali významně nižší míru zapojení ve srovnání s klienty s nízkou a střední mírou asociálnosti.
