Athénská demokracie

Athény v 5. až 4. století př. n. l. měly výjimečný systém vlády: demokracii. V rámci tohoto systému měli všichni občané mužského pohlaví stejná politická práva, svobodu projevu a možnost přímo se účastnit politického dění. Dále se občané nejen účastnili přímé demokracie, v jejímž rámci sami rozhodovali o tom, podle čeho žijí, ale také aktivně působili v institucích, které je řídily, a přímo tak kontrolovali všechny části politického procesu.

Antické prameny

Další městské státy měly v té či oné době systém demokracie, zejména Argos, Syrakusy, Rhodos a Erythrai. Kromě toho mohly někdy i oligarchické systémy zahrnovat vysokou míru politické rovnosti, ale athénská verze, počínající cca 460 př. n. l. a končící cca 320 př. n. l. a zahrnující všechny občany mužského pohlaví, byla jistě nejrozvinutější.

Soudobé prameny, které popisují fungování demokracie, se obvykle vztahují k Athénám a zahrnují takové texty, jako je Ústava Athéňanů z Aristotelovy školy; díla řeckých historiků Hérodota, Thukydida a Xenofóna; texty více než 150 projevů takových osobností, jako je Démosthenés; kamenné nápisy dekretů, zákonů, smluv, veřejných poct a dalších; a řecké komediální hry, například Aristofanovy. Bohužel pramenů o ostatních demokratických vládách ve starověkém Řecku je velmi málo. Vzhledem k tomu se následující poznámky o demokracii zaměřují na Athéňany.

Sněm &Rada

Slovo demokracie (dēmokratia) pochází z dēmos, které označuje celé občanské těleso, a kratos, což znamená vláda. Každý občan mužského pohlaví se tedy mohl účastnit hlavního demokratického orgánu Athén, shromáždění (ekklēsia). Ve 4. a 5. století př. n. l. se počet athénských občanů mužského pohlaví pohyboval v závislosti na období od 30 000 do 60 000 osob. Shromáždění se scházelo nejméně jednou měsíčně, spíše dvakrát až třikrát, na pahorku Pnyx ve vyhrazeném prostoru, který mohl pojmout asi 6000 občanů. Každý občan mohl na shromáždění promluvit a hlasovat o rozhodnutích pouhým zvednutím ruky. Zvítězila většina a rozhodnutí bylo konečné. Jednání organizovalo a hlasování vyhodnocovalo devět předsedů (proedroi), kteří byli voleni losem a svou funkci zastávali pouze jednou.

Mezi konkrétní otázky projednávané na shromáždění patřilo rozhodování o vojenských a finančních magistrátech, organizování a udržování zásobování potravinami, iniciování zákonodárství a politických procesů, rozhodování o vyslání vyslanců, rozhodování o podpisu či nepodepsání smluv, hlasování o shromažďování či vynakládání finančních prostředků a projednávání vojenských záležitostí. Shromáždění mohlo také hlasovat o vypovězení z Athén každého občana, který se stal příliš mocným a nebezpečným pro polis. V tomto případě se konalo tajné hlasování, při němž voliči napsali jméno na kousek rozbité keramiky (ostrakon). Důležitým prvkem debat byla svoboda slova (parrhēsia), která se stala snad nejvíce ceněnou výsadou občanů. Po vhodné diskusi byly přijímány dočasné nebo specifické dekrety (psēphismata) a definovány zákony (nomoi). Shromáždění také dohlíželo na dodržování rozhodnutí a na správný výkon povinností úředníků.

V Athénách (a také v Elis, Tegei a Thasosu) existoval menší orgán, boulē, který rozhodoval nebo určoval priority témat, o nichž se na shromáždění diskutovalo. Kromě toho mohl tento orgán v době krize a války rozhodovat i bez zasedání shromáždění. Boulē neboli rada se skládala z 500 občanů, kteří byli vybíráni losem a jejichž funkční období bylo jeden rok s omezením, že nemohli sloužit více než dva roky po sobě. Boulē zastupovala 139 okresů Attiky a fungovala jako jakýsi výkonný výbor sněmu. Právě tento orgán dohlížel jménem shromáždění na všechny správní výbory a úředníky.

Také existoval výkonný výbor boulē, který se skládal z jednoho kmene z deseti, které se účastnily boulē (tj. 50 občanů, tzv. prytaneis) volených na základě rotace, takže každý kmen tvořil výkonný výbor jednou ročně. Tento výkonný orgán exekutivy měl předsedu (epistates), který byl vybírán losem každý den. Padesátičlenná prytaneia se scházela v budově známé jako Bouleuterion na athénské agoře a střežila posvátné pokladnice.

Souběžně se všemi těmito politickými institucemi fungovaly soudy (dikasteria), které se skládaly z 6 000 porotců a sboru vrchních soudců (archai) volených každoročně losem. Existoval totiž speciálně zkonstruovaný stroj barevných žetonů (kleroterion), který zajišťoval, že vybraní byli vybráni náhodně, přičemž tento proces museli soudci absolvovat dvakrát. Právě u soudů bylo možné napadnout zákony přijaté shromážděním a rozhodovalo se o ostrakizaci, naturalizaci a prominutí dluhů.

Tento složitý systém byl, nepochybně zajistit vhodnou míru kontroly a vyváženosti případného zneužití moci a zajistit, aby každý tradiční region byl stejně zastoupen a měl stejné pravomoci. Vzhledem k tomu, že lidé byli do důležitých funkcí vybíráni náhodně a jejich funkční období bylo přísně omezeno, bylo pro jakéhokoli jednotlivce nebo malou skupinu obtížné ovládnout nebo nepatřičně ovlivnit rozhodovací proces buď přímo sami, nebo – protože se nikdy přesně nevědělo, kdo bude vybrán – nepřímo podplacením těch, kteří byli v danou chvíli u moci.

Účast na vládě

Jak jsme viděli, ve sněmu mohli (alespoň teoreticky) vystupovat a hlasovat pouze občané mužského pohlaví starší 18 let, zatímco funkce jako soudci a porotci byly omezeny na osoby starší 30 let. Z politického procesu byly proto vyloučeny ženy, otroci a cizinci s trvalým pobytem (metoikoi).

Masové zapojení všech občanů mužského pohlaví a očekávání, že by se měli aktivně podílet na chodu polis, je zřejmé z tohoto Thukydidova citátu:

Jen my považujeme občana, který se neúčastní politiky, nejen za toho, kdo si hledí svého, ale za zbytečného.

Ilustrací úcty, které se těšila demokratická vláda, byla dokonce božská personifikace ideálu demokracie, bohyně Demokratia. Přímá účast na politice polis také znamenala, že si Athéňané vytvořili jedinečnou kolektivní identitu a pravděpodobně také určitou hrdost na svůj systém, jak ukazuje Periklova slavná Pohřební řeč za mrtvé Athéňany v roce 431 př. n. l., v prvním roce peloponéské války:

Athénská ústava se nazývá demokracií, protože respektuje zájmy nikoli menšiny, ale celého lidu. Když jde o řešení soukromých sporů, jsou si všichni před zákonem rovni; když jde o to, aby se jeden člověk dostal před druhého na veřejně odpovědné místo, nezáleží na příslušnosti k určité třídě, ale na skutečných schopnostech, které člověk má. Nikdo, pokud má na to, aby byl užitečný pro stát, není držen v politickém neznámu kvůli chudobě. (Thuc. 2.37)

Ačkoli se podporovala aktivní účast, účast na sněmu byla v určitých obdobích placená, což bylo opatření, které mělo povzbudit občany, kteří žili daleko a nemohli si dovolit volno, aby se mohli zúčastnit. Tyto peníze však sloužily pouze k úhradě nákladů, protože jakýkoli pokus o zisk z veřejných funkcí byl přísně trestán. Občané tvořili pravděpodobně 10-20 % obyvatel polis a odhaduje se, že z nich se politiky aktivně účastnilo jen asi 3 000 osob. Z této skupiny snad jen 100 občanů – nejbohatších, nejvlivnějších a nejlepších řečníků – ovládalo politickou arénu jak před shromážděním, tak v zákulisí na soukromých spikleneckých politických schůzkách (xynomosiai) a ve skupinách (hetaireiai). Tyto skupiny se musely scházet tajně, protože ačkoli existovala svoboda slova, vytrvalá kritika jednotlivců a institucí mohla vést k obvinění ze spiklenecké tyranie, a tedy k ostrakizaci.

Kritici demokracie, například Thukydides a Aristofanes, poukazovali na to, že jednání nejenže ovládá elita, ale že démos se může příliš často nechat zviklat dobrým řečníkem nebo lidovými vůdci (demagogy), nechat se unést emocemi nebo postrádat potřebné znalosti pro kvalifikované rozhodování. Snad nejznámějšími špatnými rozhodnutími athénského démosu byla poprava šesti generálů poté, co skutečně zvítězili v bitvě u Arginousai v roce 406 př. n. l., a rozsudek smrti nad filozofem Sókratem v roce 399 př. n. l.

Závěr

Demokracie, která panovala v době athénského zlatého věku, byla v roce 411 př. n. l. nahrazena systémem oligarchie. Tato ústavní změna se podle Thukydida zdála být jediným způsobem, jak získat tolik potřebnou podporu Persie proti odvěkému nepříteli Spartě, a navíc se předpokládalo, že změna nebude trvalá. Nicméně demokracie v mírně pozměněné podobě se nakonec do Athén přece jen vrátila a Athéňané každopádně už při vytváření svého politického systému udělali dost pro to, aby nakonec ovlivnili i následující civilizace o dvě tisíciletí později.

Slovy historika K. A. Raaflauba byla demokracie ve starověkých Athénách

jedinečným a vpravdě revolučním systémem, který svůj základní princip realizoval v nebývalé a zcela extrémní míře: žádná polis se nikdy neodvážila dát všem svým občanům stejná politická práva bez ohledu na jejich původ, majetek, společenské postavení, vzdělání, osobní vlastnosti a další faktory, které obvykle určovaly postavení ve společnosti.

Takovéto ideály budou tvořit základní kameny všech demokracií v moderním světě. Staří Řekové nám poskytli krásné umění, dechberoucí chrámy, nadčasové divadlo a některé z největších filozofů, ale je to právě demokracie, která je možná jejich největším a nejtrvalejším odkazem.