Systémové podávání bylo nemožné (bacitracin je vysoce nefrotoxický), ale po schválení FDA v roce 1948 došlo k explozi jeho lokálního používání.3,4 Dermatologové ho přijali pro jeho lokální účinnost a zdánlivě nízkou míru alergických reakcí ve srovnání s penicilinem nebo sulfonamidy.5 Koncem 80. let 20. století začali chirurgové používat masti s obsahem bacitracinu jako pooperační obvazy na rány, když si všimli, že neomycin způsobuje časté alergické reakce.6
Dnes se zdá, že o masti s obsahem bacitracinu ví každý, od maminky, které batole odře koleno, až po dědečka, který si potrhá křehkou kůži. Zůstává jedním z nejčastěji předepisovaných léků na pohotovostních odděleních a v nemocnicích v USA. Jako volně prodejný lék je z větší části neregulovaný a dostupný v každé lékárničce a lékárničce první pomoci.
Po téměř 70 letech se však neškodná pověst bacitracinu mění. Četné zprávy zjistily souvislost mezi alergickou kontaktní dermatitidou (ACD) a bacitracinem, přičemž jejich počet se neustále zvyšuje. V letech 1998 až 2002 se bacitracin umístil na devátém místě mezi nejčastějšími alergeny.7,8 V roce 2003 jmenovala Americká asociace pro kontaktní dermatitidu (ACDA) bacitracin alergenem roku na základě množících se hlášení o alergii a anafylaxi. V roce 2010 se bacitracin umístil na 3. místě ve výsledcích náplasťového testu North American Contact Dermatitis Group, který testuje více než 4 000 pacientů po celých Spojených státech; 9,2 % pacientů mělo reakci na bacitracin.9 Podobná studie v kanadském Ontariu v roce 2010 (n = 102) zjistila, že 44 % pacientů, u nichž se dříve objevila ACD způsobená jakoukoli lokální látkou, bylo pozitivně testováno na bacitracin; neomycin vyvolal reakci u relativně nízkého počtu 29 %, především proto, že Kanaďané používají neomycin velmi málo.10 ACDA doporučuje omezit používání bacitracinu.11
Stále základ lékárničky
Přes svůj vysoký potenciál způsobovat alergické reakce je bacitracin stále široce používán. Reklamy propagují jeho použití jako hojivého prostředku přímo u spotřebitelů a v naší společnosti posedlé tetováním a piercingem se jedná o poměrně běžnou položku následné péče. Používání antibakteriální masti v tetovacích salonech vyžadují nebo doporučují některé státní zdravotní úřady (tj. úřady v Alabamě, Arkansasu, na Havaji, v Maine, Montaně, Nevadě, New Hampshire, Severní Karolíně, Ohiu, Jižní Dakotě, Texasu a Utahu).12 Tetovací umělci odrazují své zákazníky od používání obyčejné vazelíny, protože výrobky na bázi ropy mají tendenci vysušovat barvu z tetování. Nedoporučují také používat Neosporin, protože je známo, že způsobuje alergické reakce, které způsobují „špinění“ tetování. Místo toho tatéři doporučují spíše bacitracin, ačkoli příjemce tetování varují před „plačícím tetováním“ (únik tekutiny z tetování během prvních několika dnů hojení).13
Bacitracin se nadále používá také proto, že žádné lokální změkčovadlo není pro péči o rány všeobecně doporučováno. Navzdory tomu, že se dermatologové a osvětové skupiny snažili zveřejnit potenciální problémy s bacitracinem, 8 až 10 % dermatologických chirurgů stále používá pooperačně bacitracin. Téměř polovina dermatologických chirurgů aktivně doporučuje pacientům, aby jej nepoužívali, protože je zbytečný, což je moudré, protože masový marketing bacitracinových přípravků by pacienty přesvědčil o opaku.14 V tabulce jsou uvedeny volně prodejné lokální přípravky obsahující bacitracin, z nichž mnohé jsou dostupné také s kortikosteroidem.
Alergická kontaktní dermatitida a dalšíPokud bacitracin způsobí ACD zprostředkovanou buňkami (tj. lokální fenomén opožděné přecitlivělosti10), reakce mohou zahrnovat kopřivku, otok, zarudnutí, celulitidu a špatné hojení. Pacienti si je často pletou s normálním nebo abnormálním hojením a stejně tak i lékaři. Jeden jemný náznak naznačuje, že ACD je pravděpodobnější než špatné hojení: ACD je pravděpodobnější, že způsobí svědění, zatímco špatné hojení je pravděpodobnější, že způsobí bolest nebo nepohodlí.11 ACD je zpočátku omezena na místo aplikace, ale s časem nebo opakovanou expozicí se reakce může rozšířit na vzdálená místa (autoekzematizace).10Bacitracin může také způsobit IgE zprostředkované příhody (tj. systémové jevy), včetně generalizované kopřivky, pocení, dušnosti, hypotenze a následného kolapsu a potenciálně život ohrožujícího anafylaktického šoku. Těmto dramatickým reakcím může předcházet ACD.15 Závažné případy byly spojeny s lokální aplikací bacitracinu na otevřenou ránu, intraoperační irigací rány, augmentací prsou a aplikací na kožní štěp u dříve senzibilizovaných pacientů.16-23 Ve většině případů závažné systémové reakce si pacienti při dotazování vzpomněli na předchozí senzibilizaci nebo alergickou reakci. jaká je alternativa? v mnoha, ne-li většině situací, kdy byl v minulosti použit bacitracin, je bílá vazelína bezpečnou a účinnou alternativou.24 Smack et al zařadili 922 pacientů do randomizované, dvojitě zaslepené, prospektivní studie; mezi pacienty bylo sledováno 1249 ran. Výzkumníci porovnávali bílou vazelínu s mastí s bacitracinem a zaznamenávali výskyt infekcí v ráně, výskyt ACD a charakteristiky hojení. Bylo zjištěno, že bílá vazelína je bezpečná a účinná a nezpůsobuje žádné ACD. U pacientů léčených bacitracinem se ACD objevila u 0,9 %.15 (Tato studie byla provedena v roce 1996; od té doby se výskyt ACD způsobených bacitracinem zvýšil. Pokud by se tato studie opakovala dnes, byl by výskyt ACD výrazně vyšší.8,9) V obou skupinách se infekce rány a zhoršené hojení vyskytovaly ve stejné míře.15Pokud je žádoucí mazání, je vhodnější použít obyčejnou bílou vazelínu než mast s bacitracinem. Většina dermatologických chirurgů používá vazelínu, Aquaphor (který obsahuje lanolin, alergen pro zhruba 2,5 % pacientů) nebo emolient s vitaminem E.14 Použití kterékoli z těchto látek jako obvazu na rány při čistých chirurgických zákrocích snižuje pravděpodobnost nežádoucích reakcí, včetně ACD a život ohrožující kontaktní kopřivky a anafylaxe. Kliničtí lékaři by se měli vyhnout používání bacitracinové masti pro běžnou péči nebo pro čištění chirurgických ran. Poskytovatelé zdravotní péče by se měli před použitím bacitracinu u pacientů zeptat na alergii na bacitracin. závěrečná poznámkaFarmaceuti mohou pomoci vzdělávat pacienty- a poskytovatele zdravotní péče—o lokálních antimikrobiálních látkách a hojení ran. Pro začátek mohou lékárníci pacientům říci, že výskyt infekcí v ranách je obvykle velmi nízký a že by měli používat antibiotické masti pouze v případě, že se infekce objeví.6 Hovořit o zbytečném používání antibiotik a o vysokém potenciálu alergické reakce je také na místě. jako vždy může pacientům pomoci lépe se rozhodnout doporučení alternativy (vazelína nebo zvlhčující krém bez alergenů).
Ms. Wicková je hostující profesorkou na Farmaceutické fakultě Connecticutské univerzity, kde vede kurzy zabývající se společenskými obavami z léků.
- Kinne DW. Aortální chirurgie: tehdy a dnes. Zpravodaj chirurgické společnosti Johna Jonese. 2004;7:1-8.
- Johnson BA, Anker H, Meleney FL. Nové antibiotikum produkované členem skupiny B. subtilis. Science. 1945;102:376-377.
- Sood A, Taylor JS. Bacitracin: alergen roku. Am J Contact Dermat. 2003;14:3-4.
- National Hospital Ambulatory Medical Care Survey, 1992. Emergency Department Summary Series 13, No. 125 . Atlanta, GA: Webové stránky Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb Spojených států amerických. www.cdc.gov/nchs/ahcd.htm. Přístup 7. února 2014.
- Meleney FL, Johnson BA. Bacitracin. Am J Med. 1949;7:794-806.
- James WD. Použití masti s obsahem antibiotik versus obyčejné vazelíny během a po čistých kožních operacích. J Am Acad Dermatol. 2006;55:915-916.
- Pratt MD, Belsito DV, DeLeo VA, et al. North American Contact Dermatitis Group patch-test results, 2001-2002 study period. Dermatitis. 2004;15:176-183.
- Marks JG Jr, Belsito DV, DeLeo VA, et al; North American Contact Dermatitis Group. Výsledky náplasťových testů North American Contact Dermatitis Group, 1998 až 2000. Am J Contact Dermat. 2003;14:59-62.
- Warshaw EM, Belsito DV, Taylor JS, et al. North American Contact Dermatitis Group patch test results: 2009 to 2010. Dermatitis. 2013;24:50-59.
- Spring S, Pratt M, Chaplin A. Contact dermatitis to topical medicaments: a retrospective chart review from the Ottawa Hospital Patch Test Clinic. Dermatitis. 2012;23:210-213.
- Schalock PC, Zug KA. Bacitracin. Cutis. 2005;76:105-107.
- Zákony Spojených států o tetování. Webové stránky Tatoodesign.com. www.tattoodesign.com/tattoo_laws/united_states.php. Přístup 7. února 2014.
- Hudson K. Následná péče o tetování: jak pečovat o své nové tetování. Webové stránky About.com. http://tattoo.about.com/library/blaftercare.htm. Dostupné 7. února 2014.
- Nijhawan RI, Smith LA, Mariwalla K. Mohs surgeons‘ use of topical emollients in postoperative wound care. Dermatol Surg. 2013;39:1260-1263.
- Smack DP, Harrington AC, Dunn C, et al. Infection and allergy incidence in ambulatory surgery patients using white petrolatum vs bacitracin ointment: a randomized controlled trial. JAMA. 1996;276:972-1028.
- Cheng CE, Kroshinsky D. Iatrogenic skin injury in hospitalized patients. Clin Dermatol. 2011;29(6):622-632.
- Elsner P, Pevny I, Burg G. Anaphylaxis induced by topically applied bacitracin. Am J Contact Dermatitis. 1990;1:162-164.
- Eedy DJ, McMillan JC, Bingham EA. Anafylaktické reakce na lokální kombinace antibiotik. Postgrad Med J. 1990;66:858-859.
- Sprung J, Schedewie HK, Kampine JP. Intraoperační anafylaktický šok po irigaci bacitracinem. Anesth Analg. 1990;71:430-433.
- Farley M, Pak H, Carregal V, Engler R, James W. Anaphylaxis to topically applied bacitracin. Am J Contact Dermatitis. 1995;6:28.
- Sarayan JA, Dammin TC, Bouras AE. Anafylaxe na lokálně aplikovanou mast s obsahem bacitracínu a zinku. Am J Emerg Med. 1998;16:512-513.
- Gall R, Blakely B, Warrington R. Intraoperative anaphylactic shock from bacitracin nasal packing after septorhinoplasty. Anesthesiology. 1999;91:1545-1547.
- Blas M, Briesacher KS, Lobato EB. Bacitracinová irigace: příčina anafylaxe na operačním sále. Anesth Analg. 2000;91:1027-1028.
- Mertz PM, Davis SC, Cazzaniga AL, et al. Barrier and antibacterial properties of 2-octylcyanoacrylate-derived wound treatment films. J Cutan Med Surg. 2003;7:1-6.
.