Pohled na Betlém
Stejně jako mnoho měst v Izraeli a Palestině má Betlém biblický význam pro judaismus, křesťanství i islám.
Pro Židy je Betlém (Bet Lechem) místem pohřbu matky Ráchel a rodištěm krále Davida. Kromě toho Samuel v Betlémě pomazal Davida na izraelského krále (I Sam 16,1-13) a Davidovi předkové – Rút a Boaz – se v Betlémě vzali.
Pro křesťany je Betlém v Matoušově a Lukášově evangeliu uznáván jako místo Ježíšova narození a je jedním ze svatých míst náboženství na celém světě. Ve městě žije jedna z nejstarších křesťanských komunit na světě, i když mnoho křesťanů z města uprchlo ze strachu před pronásledováním ze strany palestinských Arabů.
Betlém byl poprvé osídlen kanaánskými kmeny, které město pojmenovaly Bejt Lahama. Na dnešní hoře Narození Páně postavili chrám bohu Lahamovi. Kolem roku 1200 př. n. l. měli Filištíni v Betlémě kvůli jeho strategické poloze umístěnou posádku. Po nadvládě Izraelitů obsadili oblast Řekové až do příchodu Římanů v roce 160 př. n. l.
Město ležící pouhých 5 mil jižně od Jeruzaléma bylo v důsledku izraelsko-palestinské prozatímní dohody z roku 1995 předáno Palestinské samosprávě. Betlém má zhruba 30 000 obyvatel, jejichž počet v posledním desetiletí prudce klesá, protože většina křesťanů ve městě emigrovala z palestinského území.
V hebrejštině se město jmenuje Bet Lehem („Dům chleba“) a v arabštině se mu říká Bet Lahm („Dům masa“).
Po stovky let absolvovali křesťanští poutníci zhruba dvouapůlhodinovou procházku z Jeruzaléma na náměstí jesliček. Dnes cesta obvykle začíná na nádraží v Abú Tóru a pokračuje po Hebronské cestě.
Náměstí jesliček je centrem dění vánočních oslav ne jednou, ale třikrát do roka. Kromě tradičních západních oslav, které začínají 24. prosince, si pravoslavní Řekové připomínají své Vánoce 6. ledna a Arméni je slaví 19. ledna.
Chrám Narození Páně
Chrám Narození Páně nechala ve 4. století postavit matka byzantského císaře Konstantina. Helena se také zasloužila o výstavbu chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Současná stavba, nejstarší kostel v Izraeli/Palestině, byla přestavěna v 6. století císařem Justiniánem (527-565) a dále opravena křižáky. V roce 1250 byla dynastie Ajjúbovců nahrazena čerkeskými Mamlúky, kterým vládl fanatický sultán Beibars. V roce 1263 nařídil Beibars zničit betlémské opevnění a věže, ale kostel zůstal ušetřen. Během turecké okupace v roce 1517 bojovali o kontrolu nad sanktusníky františkáni a Řekové.
Po válce za nezávislost v roce 1948 se Betlém dostal pod kontrolu Jordánců. Po šestidenní válce v roce 1967 pak Betlém ovládli Izraelci.
Dnes je v Betlémě přítomno mnoho kostelů. Řecká pravoslavná církev má 15 kostelů a institucí, římští katolíci 25, protestantských církví je 8, syrská pravoslavná církev má jeden kostel a řecká pravoslavná církev dva kostely, etiopská církev a koptové mají po jednom kostele. Je zde také několik mešit, včetně mešity ‚Umar, která se nachází naproti kostelu Narození Páně. Tato mešita byla postavena v roce 1849.
Kostel má pestrou historii. Když sem v roce 614 vtrhli Peršané, nechali podle legendy kostel nedotčený, protože je dojala malba příběhu Narození Páně uvnitř, která zobrazovala mudrce z Východu v perských šatech. Anglický král Eduard IV. věnoval na strop dřevo z anglických dubů. Přispěl také olovem na pokrytí střechy, ale to si odnesli Turci, kteří ho roztavili, aby ho použili jako munici ve válce proti Benátkám.
Vchod do kostela tvoří nízké dveře, k nimž se vážou legendy. Podle jedné z nich dveře instalovali muslimové během své nadvlády, aby křesťanům připomínaly, že jsou v zemi hosty a musí se svým hostitelům klanět. Alternativním vysvětlením je, že výška dveří měla zabránit nevěřícím, aby do kostela vjeli na koních. Podle jiné verze měly chránit křesťany před jejich nepřátelskými sousedy.
Kostel je rozdělen do pěti lodí čtyřmi řadami korintských sloupů, na nichž jsou vyobrazeni apoštolové. Jména jsou na nich napsána řecky a latinsky a mnozí návštěvníci na ně v průběhu staletí vyryli své podpisy. V podlaze lodi je otvor, který umožňuje vidět zbytky byzantských mozaik, které pokrývaly původní podlahu kostela.
Oltář Narození Páně se nachází pod stříbrným a zlatým lustrem. Schody po obou stranách hlavního oltáře vedou do grotty. Čtrnácticípá stříbrná hvězda zasazená do bílého mramoru označuje místo Kristova narození. Nápis zní: Hic de Virgine Maria Jesus Christus natus est („Zde se narodil Ježíš Kristus Panně Marii“). Kolem místa hoří patnáct lamp. Nedaleko se nachází kaple jesliček, kam Maria uložila Ježíška. Podobně jako v kostele Božího hrobu se o správu různých částí kostela dělí různé křesťanské denominace. Jeskyně spadá pod jurisdikci řecké pravoslavné církve.
Tradiční půlnoční mše sloužená na Štědrý den se koná v římskokatolickém kostele svaté Kateřiny, který sousedí s kostelem Narození Páně. Zde se nachází také několik kaplí s vlastním historickým a náboženským významem. Kaple svatého Jeronýma je místem, kde betlémský biskup přeložil Starý zákon do latiny. Kaple Neviňátek je zasvěcena smrti dětí zabitých Herodem. Kaple svatého Josefa je místem, kde se Josefovi zjevil anděl a přikázal mu, aby utekl do Egypta.
Kousek od náměstí jesliček se nachází Mléčná jeskyně. Podle křesťanské tradice je to místo, kde Maria vylila trochu mléka, když kojila Ježíše, když se skrývala před Herodovými vojáky. Mléko změnilo skály v jeskyni na křídově bílou barvu. Někteří věří, že skála má léčivou moc a usnadňuje ženám kojení.
Dalšími poutními místy jsou Pastýřská pole, kde se pastýřům zjevil anděl, aby jim oznámil narození Ježíše (Lk 2,8-20), Rútino pole, kde Moábka Rút sbírala ječmen z pole pro svého budoucího manžela Boaze, a Davidovy studny, tři cisterny, z nichž král David toužil pít, když Betlém ovládali Filištíni (2 Sam 23,13-17).
Nedaleko kostelů se nachází mešita. Při papežově návštěvě v březnu 2000 byla jeho mše na chvíli přerušena voláním muslimského muezína k modlitbě.
Podle Bible zemřela Jákobova žena Ráchel, která dlouho nemohla počít dítě, při porodu Benjamína (Genesis 35,19). Je jedinou matriarchou, která není pohřbena v Hebronu. Ráchelina hrobka se nachází uvnitř kopulovité budovy postavené v roce 1841 sirem Mosesem Montefiorem. Hrobka se původně skládala z 11 kamenů položených naplocho, přičemž jeden kámen byl nad ostatními. Legenda praví, že prvních 11 kamenů položili Jákobovi synové a poslední přidal jejich otec. Zejména židovské ženy se na toto místo vydávají na pouť, aby se modlily za děti. Také muslimové považují místo za svaté a poblíž vybudovali hřbitov.
Palestinská samospráva vkládá velkou část svých nadějí na přilákání turistů do křesťanských poutí na místo Ježíšova narození. V důsledku toho byly do tohoto města nality miliony dolarů na vybudování silnic, obchodů, hotelů a dalších nezbytností pro ubytování návštěvníků. Ačkoli se Ráchelin hrob nachází také v Betlémě a je místem židovské úcty, nikdy nebyl příliš oblíbenou atrakcí pro židovské turisty. Nyní, když je město zcela pod palestinskou kontrolou, je to ještě méně.
Památky v okolí
Jižně od Betléma se nachází další z Herodových paláců. Tento, známý jako Herodův, byl postaven na plochém vrcholu kuželovitého kopce, téměř 2 500 stop (758 metrů) nad mořem. Herodovi architekti horu skutečně vytvarovali tak, aby byla symetrická. Pevnost byla postavena v prvním století a stejně jako Masada se stala opěrným bodem zélótů ve Velkém povstání proti Římanům. Využívali ji také Židé během povstání Bar Kochby.
Herodian (WZO)
Palác má 70 stop vysoké zdi a věže, které se tyčí 100 stop nad podlahou pevnosti. Na místě byla vykopána synagoga, mikve a skladiště. Cesta do pevnosti byla původně vyznačena 200 mramorovými schody. Z vrcholu kopce je z paláce nádherný výhled na Judskou poušť, Mrtvé moře, Betlém a předměstí Jeruzaléma. Podle historika Josepha Flavia zde byl pohřben Herodes, ale místo jeho posledního odpočinku se nepodařilo najít.
Klášter Mar Saba založil v 5. století svatý Saba Kapadocký. Jedná se o stereotypní klášter, kde samotářští mniši trávili léta v jeskyních, aniž by s někým komunikovali. V průběhu staletí nájezdníci klášter srovnali se zemí, ale v roce 1840 byl ruskou vládou obnoven. Kosti svatého Sába, které křižáci odvezli do Benátek, byly vráceny po návštěvě papeže Pavla VI. v Izraeli v roce 1964 jako gesto dobré vůle vůči řecké pravoslavné církvi. Lebky mnichů zabitých v průběhu let jsou uloženy v kapli v klášteře. Ani dnes není ženám vstup do kláštera povolen.
Dva další kláštery se nacházejí v oblasti Betléma. Jedním z nich je Mar Elias, který byl postaven v 6. století. Podle legendy zde odpočíval Eliáš na svém útěku před pomstou Jezábel. Klášter svatého Theodosia byl postaven v roce 500 n. l. Křesťané věří, že zde odpočívali mudrci poté, co je Bůh ve snu varoval, že se nemají vracet k Herodovi.
Jižně od Betléma, na cestě do Hebronu, jsou také tři obří cisterny známé jako Šalamounovy tůně. Ve skutečnosti jsou součástí vodovodního systému vybudovaného před dvěma tisíci lety v římských dobách a sloužily k zásobování vodou Herodia a Jeruzaléma.
Guš Ecion
V roce 1935 založil Šmuel Holtzman, pěstitel citrusů, osadu, kterou nazval Kfar Ecion. V roce 1937 Arabové osadu i úrodu zničili a osada byla opuštěna. V roce 1943 se Židé do oblasti vrátili a opět zde vysadili plodiny a zavedli lehký průmysl. Do roku 1948 vznikla skupina židovských osad, které se začaly souhrnně nazývat blok Etzion. Během izraelské války za nezávislost zaútočili arabští útočníci a většinu obyvatel zabili. Když byla jedna skupina 14 Židů obklíčena Araby při pokusu o návrat z Jeruzaléma do Kfar Etzionu, vyhodila se do povětří. Dalších 35 bylo zabito, když se pokusili zrušit obléhání oblasti.
Oblast severně od Hebronu byla v letech 1949-1967 součástí Jordánska a využívala ji jordánská armáda. Po válce v roce 1967 se sem vrátili Židé (mnozí přežili válku z roku 1948), aby v oblasti znovu začali hospodařit. Místní kibucy a mošavy produkují krůty, květiny a svíčky. V kibucu Kfar Etzion je muzeum připomínající historii Židů v osadách
.
