Abstrakt
Kritéria výkonnosti pohybových aktivit, zejména u sportovních disciplín, lze obvykle definovat biomechanicko-matematickými termíny. Z toho vyplývá, že dostatečně komplexní modely lidského neuromuskuloskeletálního systému lze použít pro simulaci a analýzu sportovních pohybů a alespoň v zásadě pro biomechanickou optimalizaci výkonu v různých sportovních disciplínách. Často se zapomíná, že biomechanická optimalizace v nejširším slova smyslu je konečným cílem většiny všech snah v oblasti sportovní biomechaniky, i když to nemusí být vždy zřejmé. Příkladem úspěšného vytváření biomechanických modelů jsou adekvátní modely lidského kosterního a svalového subsystému a vytvoření funkčního modelu systému raketa-ruka-paže pro simulaci tenisových úderů. Současně byly vyvinuty antropometricko-počítačové a dynamometrické metody pro stanovení souboru segmentálních, resp. myodynamických parametrů specifických pro daný subjekt. Právě zmíněné modely a metody budou ilustrovány během ústní prezentace. Co se týče praktického využití biomechanického modelování ve sportu, budou rovněž prezentovány některé vybrané příklady: kompletní optimalizace pohybu při kopu; úspěšná počítačová simulace a analýza salta rock´n´rollu Betterini v souvislosti s nehodou vyžadující biomechanickou expertízu; vývoj objektivní biomechanické metody pro testování kritérií kvality tenisových raket; kvantifikace variability opakovaných sportovních pohybů a zkoumání platnosti a spolehlivosti metod testování výkonnosti při vertikálních skocích. Není třeba zdůrazňovat, že vhodné biomechanické modely lidského neuromuskuloskeletálního systému jsou nepostradatelné v teoretických studiích, jako je například prokázání poměrně vysoké necitlivosti kosterních pohybů na poruchy nervového řízení. Vzhledem k současnému stavu techniky se zdá, že současná sportovní biomechanika se stále příliš zabývá měřením, sběrem dat a následným fenomenologickým popisem pozorovaného jevu, místo aby si kladla (mnohem obtížnější) otázku týkající se příčin a základních mechanismů, které stojí v pozadí pozorovaného jevu. Například pouhé měření a popis sil reakce na zem během vypouštěcí fáze hodu oštěpem, aniž by se jejich význam vztahoval k muskuloskeletálním faktorům, které určují vzdálenost hodu, nemá smysl a představuje marné cvičení. Jako budoucí trend ve sportovní biomechanice lze očekávat, že využití modelů pro optimalizaci výkonu bude nabývat na významu.
