Boromir je syn Denethora II. a lady Finduilas z Dol Amrothu. Měl mladšího bratra Faramira. Rok po Faramirově narození se jejich otec stal vládnoucím správcem Gondoru a Boromir se stal dědicem a zdědil Gondorský roh. Když zemřela Boromirova matka Finduilas, bylo mu teprve 10. Denethor vždy dával přednost Boromirovi před Faramirem; Boromira miloval „snad až příliš; tím spíše, že si nebyli podobní“.
V reakci na prorocké sny, které se zdály Faramirovi a později i jemu, se Boromir přihlásil o výpravu na koni do Roklinky. Jeho cesta trvala sto jedenáct dní a putoval po „zapomenutých cestách“, aby dorazil do Roklinky, ačkoli, jak řekl, „málokdo věděl, kde leží“. Boromir ztratil koně při překračování Šeré potopy a zbytek cesty urazil pěšky.
Společenstvo prstenuEdit
Ve Společenstvu prstenu dorazil Boromir do Roklinky právě v době, kdy začínala Elrondova rada. Tam vyprávěl o snaze Gondoru udržet moc Mordoru na uzdě. Pokusil se Radu přesvědčit, aby mu dovolila vzít si Jeden prsten na obranu Gondoru, ale bylo mu řečeno, že zkazí a zničí jeho uživatele a upozorní Saurona na jeho přítomnost. Prozatím se s tím smířil. Souhlasil, že doprovodí Aragorna do hlavního města Gondoru, Minas Tirith, a protože jejich cesta vedla první část cesty se Společenstvem, zavázal se chránit nositele Prstenu, Froda.
Boromir doprovázel Společenstvo na jih od Roklinky. Před odchodem zatroubil na gondorský roh a řekl, že „nepůjde jako zloděj do noci“. Na cestě na jih zpochybnil moudrost jejich vůdce Gandalfa. Při pokusu Společenstva přejít Mlžné hory poradil, aby před pokusem o výstup na Caradhras nasbírali dříví na oheň, čímž je zachránil před umrznutím ve vánici. Při ústupu z Caradhrasu prokázal Boromir svou sílu, když se spolu s Aragornem prodíral po ramena vysokými sněhovými závějemi zpět z hory.
Společenstvo pak prošlo pod horami jeskyněmi Morie, kde byl Gandalf zabit, a Aragorn se stal jejich novým průvodcem. Na hranicích elfské říše Lothlórien Boromira znervózňovalo pomyšlení na vstup a prosil Aragorna, aby našli jinou cestu, „i když vede skrze živý plot z mečů“; citoval příběhy o elfském čarodějnictví a o „podivných cestách“, kterými se již vydali a které způsobily Gandalfovu smrt. Jednou v Lórienu byl Boromir velmi znepokojen tím, jak Galadriel zkouší jeho mysl, a řekl Aragornovi, „aby si nebyl příliš jistý touto paní a jejími záměry“. Při loučení dala Galadriel Boromirovi zlatý pás a elfský plášť.
Boromir vždy plánoval jít do Minas Tirith a navzdory shodě dosažené v Roklince, že musí být zničen Mordor, naléhal na Společenstvo, aby ho doprovodilo do Minas Tirith, než se vydá do Mordoru. Když Frodo zvažoval svůj postup z Parth Galenu, Boromir na něj soukromě naléhal, aby Prsten raději použil na obranu Gondoru, než aby ho „zahodil“. Nakonec podlehl pokušení vzít si Prsten pro sebe a zdůvodnil to povinností vůči svému lidu a vírou ve vlastní bezúhonnost.
Muži s pravým srdcem, ti se nedají zkazit. My z Minas Tirith jsme byli pevní po dlouhá léta zkoušek. Netoužíme po moci čarodějů-vládců, jen po síle k obraně, po síle ve spravedlivé věci. A hle! V naší nouzi náhoda vynesla na světlo Prsten moci. Je to dar, říkám, dar nepřátelům Mordoru. Je šílené ho nepoužít, použít moc Nepřítele proti němu. Neohrožení, bezohlední, jen ti dosáhnou vítězství. Co by v této hodině nedokázal válečník, velký vůdce? Co by nemohl udělat Aragorn? Nebo když odmítne, proč ne Boromir? Prsten by mi dal moc velet. Jak bych zahnal vojska Mordoru a všichni lidé by se hrnuli k mému praporu!“
Když viděl, že Frodo není přesvědčen, Boromir ho napůl prosil, napůl mu přikázal, aby mu Prsten alespoň půjčil, a když Frodo stále odmítal, Boromir se ho skokem zmocnil. Frodo zmizel tím, že si nasadil Prsten, a utekl s úmyslem pokračovat ve výpravě sám. Boromir si uvědomil svou zradu, okamžitě litoval svého činu a rozplakal se. Neúspěšně pátral po Frodovi a pověděl Společenstvu o Frodově zmizení, ne však o svých vlastních prohřešcích. Hobiti se zběsile rozešli hledat Froda. Aragorn, který tušil Boromirovu účast na Frodově útěku, mu nařídil, aby ho následoval a chránil Smíška a Pipina. Na Společenstvo pak zaútočila tlupa skřetů.
Dvě věžeEdit
Bojovník Boromir byl při obraně Smíška a Pipina smrtelně zraněn skřetími šípy. Podle Pipinových slov:
Potom Boromir proskočil mezi stromy. Přiměl je k boji. Mnoho jich zabil a zbytek utekl. Na zpáteční cestě však neušli daleko, když je znovu napadla nejméně stovka skřetů, někteří z nich byli velmi velcí, a stříleli déšť šípů: vždy na Boromira. Boromir zatroubil na svůj velký roh, až se lesy rozezněly, a skřeti se nejprve vyděsili a stáhli se; když však nepřišla jiná odpověď než ozvěna, zaútočili zuřivěji než kdy jindy. Víc si Pipin nepamatoval. Naposledy si vzpomněl na Boromira, jak se opírá o strom a vytahuje šíp; pak se náhle setmělo.
Výbuchy z Boromirova rohu zalarmovaly Aragorna, ale ten přišel pozdě, aby zabránil zajetí hobitů. Když Boromir umíral, kajícně se přiznal, že se pokusil vzít Frodovi Prsten. Naléhal na Aragorna, aby zachránil Minas Tirith, protože on sám selhal. Aragorn ho ujistil, že neselhal, že skutečně „málokdo dosáhl takového vítězství“. Aragorn, Gimli a Legolas uložili Boromirovo tělo do jednoho z elfských člunů a kolem něj jeho meč, opasek, plášť, zlomený roh a zbraně pobitých nepřátel. Nechali člun plout po řece směrem k Raurosovým vodopádům a jako jeho pohřební píseň zpívali „Nářek větrů“.
O tři dny později Faramir k velkému zármutku svému i jejich otce spatřil, jak člun s jeho mrtvým bratrem pluje po řece.
