10. května 2020, 9.00 hod:00:00 EDT
Upozornění: Tento článek obsahuje diskusi o sexuálním zneužívání. Doporučujeme čtenářům diskrétnost.
Claire Fraserové není brutalita cizí. Když naši hrdinku seriálu Outlander, kterou hraje Caitriona Balfeová, poprvé spatříme na obrazovce, stoicky ošetřuje vojákovu děsivě pochroumanou nohu, tvář má potřísněnou tepennou krví a její život se po skončení druhé světové války stal jen nepatrně méně vyčerpávajícím. Od chvíle, kdy se Claire propadla zpět v čase do Skotska 18. století, prošla celou řadou traumat – ztrátou, potratem, fyzickým i emocionálním násilím ze strany nesčetných padouchů – a vyšla z nich odolnější než kdy dřív. Dnešní finále páté série se však soustředí na dosud možná nejstrašnější Claiřinu zkoušku, která následovala po jejím únosu rukou Lionela Browna a jeho mužů ve vrcholné epizodě minulého týdne. Dezorientující úvodní okamžiky epizody „Never My Love“ zastihnou Claire v idylické, ale surrealistické snové krajině šedesátých let minulého století, což okamžitě naznačuje, že toto nebude obyčejná epizoda seriálu Outlander. Brzy se ukáže, že jde o zoufalý pokus jejího mozku vyrovnat se s nevýslovným traumatem, když jí několik mužů zacpe ústa, zmlátí ji a znásilní.
Outlander byl vždy fascinován dynamikou sexu a moci, a tím i způsoby, jakými je sexuální útok používán jako zbraň. Od chvíle, kdy byl Jamie Fraser (Sam Heughan) na konci první série znásilněn Black Jackem Randallem, seriál sklízí chválu za neobvykle nuancované zobrazení sexuálního násilí a jeho trvalý psychologický dopad. V poslední době, zejména po znásilnění Brianny Randall Fraserové (Sophie Skeltonová) v minulé sezóně, se však objevila také kritika za to, co někteří považují za přílišné spoléhání se na znásilnění jako zdroj konfliktů a dramatu; přílišné spoléhání se na romány Diany Gabaldonové, podle nichž je seriál natočen. Ačkoli je Claire v polovině finále sezóny okamžitě zachráněna, bude tato epizoda pokračovat v dlouhé a někdy i napjaté diskusi o roli sexuálního násilí v seriálu Outlander.
„Je to opravdu těžká hranice, kterou musíme překročit,“ řekla mi minulý týden Balfeová po telefonu. „Samozřejmě se snažíme co nejvěrněji držet knih, a je to něco, co se v Dianiných románech vkrádá poměrně často. Když máte osm nebo devět knih vydaných v rozmezí dvaceti let, asi vám to nepřijde tak moc, ale když to všechno zkomprimujete pro televizi, je to docela obtížné. Můžeme se jen snažit dělat to co nejuctivěji a, předpokládám, co nejsilněji.“
Pro Balfeovou i scénáristy epizody Matthewa B. Robertse a Toniho Graphiu byl únos Claire, který je převzat z šesté knihy Gabaldonové, Dech sněhu a popela, a nikoli z páté knihy jako většina sezóny, citlivým tématem. Zvažovali, že celý incident odehrají mimo obrazovku a ukáží pouze jeho následky, ale Balfeová se této možnosti bránila.
„Měla jsem pocit, že když už to máme vůbec dělat, musí to mít nějakou pointu,“ vysvětluje, „a musí to říct něco o zkušenostech, které možná mohou přidat něco pozitivního do konverzace.“ Scéna musela zůstat zakotvena v Claiřině zkušenosti, aniž by ukazovala zbytečné detaily nebo dávala útočníkům příliš velkou licenci. Jelikož se jedná o seriál Outlander, asi nepřekvapí, že řešením bylo cestování v čase.
Pro Balfeovou sekvence zapadla do sebe, když Roberts navrhl myšlenku prokládat flashforwardy do imaginární, nemožné reality šedesátých let, v níž se Claire, Jamie a jejich široká rodina sejdou na večeři ke Dni díkůvzdání v malebném a výrazně moderním venkovském domě. Když se Claire během svého utrpení propadá a ztrácí vědomí, uchyluje se do této disociativní snové sekvence, kde se vše zdá být idylické, ale neklidné.
„Prošli jsme poměrně dost návrhů, snažili jsme se to dostat na správné místo,“ vzpomíná Balfeová, která byla v 5. sérii poprvé výkonnou producentkou a vychutnávala si svou rozšířenou roli v tomto procesu. „Chtěli jsme se ujistit, že je zcela jasné, že se jedná o disociativní stav a že je to mechanismus zvládání, který Claire používá, a že se z toho nestane: „Podívejte, jak je super, že jsou všichni v šedesátých letech!““ Tuto obavu je snadné pochopit – fanoušci už dlouho vědí, že Jamie nemá schopnost cestovat v čase, a proto je možnost vidět ho v časové linii 60. let neodolatelně lákavá. „Na začátku, když scénáristé přišli s tímto nápadem, se trochu ztratili ve vzrušení z této představy a rozhodně jsme ji museli hodně vracet zpět.“
Podle Balfeové měla například Claire během snové sekvence původně mnohem více dialogů, které byly ořezány a vycizelovány, aby odpovídaly realitě toho, co se jí děje. „Cítila jsem, že je opravdu důležité, abychom ji slyšeli mluvit pouze tehdy, když řekne buď ‚ne‘, protože to by řekla v reálném čase, nebo když volá Jamieho. To jsou jediné dva okamžiky, kdy slyšíte Claire něco říct během celého toho disociovaného snového stavu. Nikdy se nezúčastní rozhovoru.“ Sekvence večeře má daleko k fan service momentu, kterým by mohla být, a je navržena tak, aby Claire zůstala o stupeň dál, takže „vždycky víme, že důvod, proč jsme tam, je ten, že se Claire děje něco opravdu strašného a ona si to ve své mysli vybudovala jako bezpečné místo.“
Křehký pocit klidu v rámci sekvence se nakonec rozpadne s příchodem dvou uniformovaných policistů, kteří Claire oznámí, že její dcera Bree, zeť Roger a jejich dítě zahynuli při autonehodě. Je to drásavý moment, který smísí Claiřinu skutečnou úzkost o osud dvojice – která, pokud ví, právě cestovala zpět skrze kameny do budoucnosti – se smrtí jejího prvního manžela Franka při autonehodě kolem roku 1966. „Je zajímavé, že tyto dvě představy o Brianně a Frankovi skutečně spojuje,“ uvažuje Balfeová a poznamenává, že tato doba má pro Claire další význam. „Bylo to období po Frankově smrti a předtím, než se vrátila do minulosti, aby našla Jamieho, kdy byla Claire do značné míry sama sebou. Měla pod kontrolou svůj vlastní život a svůj vlastní osud jako moderní pracující žena, a v tomto okamžiku bezmoci se proto vydala na toto místo.“
Přes záblesky oddechu, které nabízí snová sekvence, je sledování dvaceti minut, které Claire stráví v zajetí, téměř nesnesitelné, zatížené detailními záběry na její vyděšený obličej. „Náš štáb mě nemohl víc ochraňovat,“ říká Balfeová s oblibou o natáčení této sekvence, „a Ned Dennehy, který hraje Lionela, je prostě zlatíčko a má ke mně obrovský respekt. Ty scény jsou těžké, ale člověk tam prostě musí do jisté míry jít s postavou a snažit se ctít ten strašný zážitek, kterým prochází.“
Útok nabývá ještě ošklivějšího rozměru poté, co Lionel odhalí, že ví, že Claire je ve skutečnosti tajemná doktorka Rawlingsová, která podle jeho slov „šíří nebezpečné myšlenky, radí ženám, jak oklamat své manžely, jak jim upřít jejich Bohem daná práva“. Ve skutečnosti Claire ve svém zpravodaji „Dr. Rawlings“ poskytovala rady ohledně antikoncepce, aby se ženy, jako je Lionelova žena, mohly rozhodnout, že neotěhotní s dětmi svých násilnických manželů.
Stejně jako každý rozhovor, který se odehrává v naší nové pandemické realitě, i můj telefonát s Balfeovou začal několika minutami zmateného povídání o uzamčení, každý z nás uzavřený ve svém domě. A když jsme se stočily k diskusi o způsobu, jakým je Claiřin sexuální útok zarámován jako násilný nástroj patriarchátu, Balfeová poukázala na aktuální rezonanci děje ve světle jedné střízlivé statistiky, která se objevila po uzamčení. „Počet případů domácího a sexuálního násilí na ženách prudce vzrostl. Je snadné dát tyto věci do televize a mluvit o nich v rámci zápletek a podobně, ale stále nevedeme pořádné rozhovory o tom, proč je to stále tak rozšířené.“
Dalším aspektem seriálu, který nabyl nové rezonance, je role Claire jako léčitelky, a to ve chvíli, kdy jsou zdravotníci právem oslavováni jako hrdinové. „Opravdu vidíte, že je to poslání, které lidé mají,“ říká Balfeová a vzpomíná na nedávný segment BBC, který viděla a v němž vystupovali lidé, kteří se uzdravili z koronaviru. „Jeden z nich byl mladý lékař, a jakmile se mu udělalo lépe, hned se zase vracel pomáhat. Bylo prostě mimořádné to sledovat.“ Je snadné si představit, že by Claire jednala s podobnou statečností tváří v tvář pandemii (vzpomínáte, jak ve 2. sérii zachránila Paříž před epidemií neštovic?) „Je to víc než kariéra, je to vášeň a poslání, a jsem opravdu ráda, že jsme letos mohli vidět, jak tuto svou stránku mnohem víc naplňuje. V minulé sezoně mi to chybělo.“
Hrdost a vděčnost Balfeové je hmatatelná, když mluví o show a její oddané fanouškovské základně. Minulý měsíc však vyšla najevo temnější stránka seriálu Outlander, když Sam Heughan promluvil o „zneužívání“, které zažil od internetových šikanistů, kteří ho vystavili urážkám, pronásledování a výhrůžkám smrtí. Ptám se Balfeové, zda zažila podobné zacházení, i když obě víme, že otázka je téměř řečnická. „Ano, velmi,“ potvrzuje, než zdůrazní, že negativní hlasy jsou velmi malou podmnožinou především milé skupiny fanoušků. „Zvláštní je pro mě touha něco tak vášnivě sledovat, věnovat tomu tolik času, a přitom nenávidět lidi, kteří se na tom podílejí. Prostě tomu nerozumím. A jako člověk, který zažil šikanu v dětství, jsem si nemyslel, že bych se s tím ve svých třiceti letech ještě někdy setkal.“
Pět sérií, říká Balfeová, se ona i Heughan do značné míry naučili v tomto aspektu fandovství orientovat, ale jsou chvíle – zejména v poslední době – kdy se zdálo, že je těžší ho zvládnout. „Snažím se to co nejvíc ignorovat, ale chápu, proč se Sam ozval. Lidé si o mně mohou říkat, co chtějí, je mi to jedno, ale když jdou po lidech, se kterými jsme – když jdou po mém manželovi nebo po lidech, se kterými chodíme -, tak to opravdu bolí. Uvědomíte si, že kvůli kariéře, kterou jste si vybrali, jsou zraňováni další lidé ve vašem životě, kteří si nic z toho nevybrali. Tehdy to překročí hranici.“
Natáčení šesté série seriálu Outlander mělo začít tento týden, ale nyní je spolu s nespočtem dalších produkcí pozastaveno. Balfeová nicméně tuší, kam věci směřují, a doufá, že tato temná kapitola pro Claire položila základy pro bohatý oblouk obnovy. Vzhledem k Jamieho vlastní minulosti také doufá, že Outlander může vyprávět příběh, který se zdá být v televizi poměrně nevídaný: zkušenost manžela a manželky, kteří oba přežili sexuální násilí. „Nevím, jestli se to dá nazvat štěstím, ale pomůže jí to, že Jamie tomu rozumí a má s tím vlastní zkušenost. Budou ji moci nějakým způsobem sdílet. Máme příležitost se na to podívat velmi jedinečným způsobem, takže doufejme, že se nám s tím podaří udělat něco velkého.“ A přestože Claire po většinu finále nasazuje křehkou a statečnou tvář, Balfeová jednoznačně říká, že její trauma se bude odehrávat v průběhu mnoha následujících epizod.
„Claire je postava, které se tolik říká ‚silná žena‘, a myslím, že to někdy může být úskalí,“ naznačuje. „Taková věc se může stát každému a zdá se mi důležité ukázat, že síla není o schopnosti něco překonat nebo o schopnosti probojovat se z každé situace. Myslím, že Claire potřebuje cítit, že ji to nezlomí, ale něčím takovým neprojdete, aniž by vás to hluboce změnilo.“
Pokud jste vy nebo někdo, koho znáte, postiženi sexuálním útokem, kontaktujte Národní linku pro sexuální násilí na čísle 800-656-HOPE (4673) nebo najděte podporu na webu rainn.org.
Fotograf/režisér: Mgr: James Houston | Makeup: Bren Robertson | Vlasy: David Keough | Stylista: Bren Robertson | Kadeřník: Bren Robertson | Kadeřník: David Keough Erica Cloud
