Mexický komediální herec Cantinflas byl jednou z nejpopulárnějších postav latinskoamerické kinematografie. Pomocí fyzické i slovní komiky Cantinflas ztělesňoval každodenního Mexičana. Jeho půlstoletí trvající kariéra zahrnovala 49 filmů, včetně amerických snímků Cesta kolem světa za osmdesát dní a Pepe. Jeho komediální cesta začala v roce 1930 jako účinkující v carpas (putovní vaudevillová stanová představení, v nichž vystupují různí umělci). V carpas a později i ve své filmové kariéře mladý umělec vytvořil a vypiloval svou postavu rozcuchaného smolaře, kterého svět zná pod jménem Cantinflas. Prostřednictvím této postavy a používání nonsensové slovní komiky lanařil privilegované a bohaté vrstvy mexické kultury.
Přišel ze skromných začátků
Cantinflas se narodil jako Mario Moreno Reyes 12. srpna 1911 v Mexico City v Mexiku. Moreno byl šestým z dvanácti synů a tří dcer, kteří se narodili Josému a Marii (Guizar) Morenovým. Ačkoli Cantinflas vyrůstal v chudé čtvrti Mexico City, měl to privilegium, že mohl navštěvovat dobré školy, například školu Bartolomea de las Casas. Cantinflas se více než o knihy zajímal o život na ulici, často přerušoval vyučování, aby mohl sledovat pouliční umělce, a nakonec sám vystupoval. Právě zde našel dovednosti, které později potřeboval při své kariéře baviče publika.
Jako dítě na ulici se Cantinflas naučil hrát pro davy. Vyhrál několik soutěží s valérem, hračkou s kuličkou a tyčí, a zpěvem a tancem si jako dítě vydělával drobné. Důležitější však bylo, že se zblízka seznámil s důsledky bídy a pustošení chudiny. Obě tyto lekce ovlivnily jeho uměleckou tvorbu.
V patnácti letech nastoupil do národní zemědělské školy v Chapingu, ale brzy se nechal zlákat zpět k vystupování. Ze školy utekl, aby se připojil ke karpě jako taneční umělec. V carpě našel Cantinflas vytoužené vzrušení. Barevné postavy, hlasité, bouřlivé publikum a odměna v podobě tleskající ruky si mladého umělce podmanily na celý zbytek života. Pokusil se vrátit domů, ale brzy opět utekl a připojil se k románu Campania v Tacambaře jako tanečník.
Podrobněji…
Narozen 12. srpna 1911 v Mexico City v Mexiku; zemřel 20. dubna 1993 v Mexico City v Mexiku; 1937 se oženil s Valentinou Subareffovou (zemřela 1966); děti: jeden syn.
Kariéra:
Odměny: divadelní a filmový herec, 1935-93: Zvláštní cena, Ariel Awards, Mexiko, za „práci ve prospěch mexické kinematografie“, 1950-51; Zlatý glóbus pro nejlepšího herce za film Cesta kolem světa za osmdesát dní, 1956; Zvláštní cena, Zlatý glóbus, 1960; Zvláštní cena, Mexické stříbrné bohyně, 1969; jmenován „symbolem míru a štěstí Ameriky“ Organizací amerických států, 1983; Čestný diplom, Meziamerická hudební rada, 1983; oceněn za celoživotní přínos mexické kinematografii, Mexická akademie filmového umění a věd, 1988.
Stal se mistrem blábolivé řeči
Jako tanečník v carpas Cantinflas vystupoval před publikem, které tvořili vojáci, dělníci a rolníci, kteří očekávali, že se budou bavit akrobatickými kousky, dramatickými scénkami a komediálními scénkami. V tomto prostředí se Cantinflas naučil ovládat větší davy lidí prostřednictvím komedie a zdokonalil se v umění jednat s vysmívajícími se diváky. Jednoho večera byl Cantinflas nucen zastoupit nemocného ceremoniáře. Když se soustředil na jevišti, tréma způsobila, že náhradník zapomněl, co měl říct. Cantinflas v časopise Americas vyprávěl o zahájení své charakteristické slovní komedie: „Prostě jsem začal mluvit nesmysly. Publikum se začalo smát, tak jsem pokračoval…“ Když se diváci druhý večer vrátili, vypískali oficiálního konferenciéra.
Vláda nesmyslných řečí, které se měly stát Cantinflasovým poznávacím znamením, začala. Krebs v New York Times definoval Cantinflasovo vystoupení jako „kombi-naci blábolů, dvojsmyslů, chybné výslovnosti, divokého přehánění a pantomimy“. Podle jiných však Cantinflas použil jazyk zakázaný nižším třídám, když oslovil příslušníka vyšší třídy, jako způsob, jak tyto vyšší třídy zesměšnit. V roce 1935 se Cantinflas připojil k divadlu Follies Bergere a brzy se stal populární postavou mexické divadelní scény. V roce 1936 se objevil ve své první filmové komické roli ve filmu No te Enganes Corazon. Toto vystoupení však nezpůsobilo rozjezd jeho filmové kariéry. V roce 1937 se pak Cantinflas oženil s Valentinou Subareffovou, dcerou majitele karpa ruského původu.
Na neustálé naléhání Valentiny se Cantinflas začal objevovat v řadě krátkých filmů. Tyto krátké filmy byly v podstatě reklamami na vše od nákladních aut po pivo. Reakce na Cantinflase na plátně byla tak ohromující, že majitelé kin začali požadovat další filmové reklamy s jeho účastí. Režisér filmových reklam Santiago Reachi byl ohromen ohlasem na jeho reklamy a natočil dva celovečerní filmy s Cantinflasem. Ahi Esta el Detalle z roku 1940 a Ni Sangre Ni Adrena z roku 1941 zbořily všechny dosavadní mexické a latinskoamerické filmové rekordy a v mexických pokladnách překonaly film Diktátor Charlieho Chap-lina, který byl uveden ve stejné době. Tyto dva filmy také vynesly Cantinflase mezi filmové hvězdy v jeho rodném Mexiku. Podle New York Times to bylo poprvé, kdy mexičtí „muži a ženy stáli v dešti a čekali na vstupné na představení.“
Mexická odpověď na Charlieho Chaplina
Od začátku své filmové kariéry byl Cantinflas v pokušení Hollywoodu. Jak uvádí New York Times, po uvedení filmu Ni Sangre Ni Arena ho jeho studio Posa Films poslalo do Hollywoodu, „aby se podíval, jak se to tam dělá“. Cantinflas se nejčastěji setkával s přirovnáním ke slavnému americkému filmovému komikovi Charliemu Chaplinovi. Chaplin po zhlédnutí filmu Ni Sangre Ni Arena prohlásil, že Cantinflas je nejlepší žijící komik. Ačkoli byl Cantinflas nejčastěji srovnáván s Chaplinem, byl přirovnáván také ke komikům jako W. C. Fields, Buster Keaton, Bob Hope a Will Rogers.
Ačkoli rané americké filmy inspirovaly mladého chlapce, který vyrostl v Cantinflase, postava Cantinflase byla skutečně mexickým potomkem. Oblečen do spadlých kalhot, provazového pásku a pomačkané čepice přes věčně rozcuchané vlasy a s malým knírkem v koutcích rtů Cantinflas bavil a pobavil desítky mexických i amerických filmových diváků. Jeho filmy byly v Mexiku a v kinech na španělsky mluvících amerických trzích, jako je Texas, Arizona a Kalifornie, tak populární, že v době, kdy se Cantinflas objevil ve svém prvním americkém filmu, byl již pětadvacetinásobným milionářem.
Stát se milionářem sice pravděpodobně umenšilo sociální komentář jeho filmů, ale nezmenšilo Cantinflasovu sociální odpovědnost. Od roku 1952 zahájil herec křížovou výpravu proti chudobě. V tomto roce založil fond pomoci, který měl podle New York Times pomoci „řešit problémy chudých“. Věnoval peníze, které dorovnávala vláda, na pomoc při výstavbě nemocnic, porodnic, bytů a restaurací určených výhradně pro chudé. Na podporu svého programu pomoci začal Cantinflas ve spolupráci s odpoledními novinami Ultimas Noticias otiskovat odhadované příjmy a fotografie více než tuctu známých mexických milionářů, aby je přiměl přispět do fondu. Získal podporu prezidenta země, který do programu věnoval osobní i veřejné prostředky.
Rozhodl se pomáhat více
V roce 1966 Cantinflasova manželka bojovala s rakovinou. Prezident Lyndon Johnson, osobní přítel komického herce, vyslal do Mexico City americké vládní letadlo, aby Valentinu spěšně dopravilo na léčení do houstonské nemocnice. Rakovina však byla příliš silná a i přes léčbu Valentina ještě téhož roku zemřela. Smrt manželky jen posílila Cantinflasovo odhodlání pokračovat v boji za chudé. V jeho domě v Mexico City se u vchodových dveří tvořily zástupy lidí. Těmto lidem dával ročně přes 175 000 dolarů z vlastní kapsy. V jednu dobu byl jediným podporovatelem více než 250 chudých rodin ve slumu Granjas v Mexico City. Později postavil v Granjasu 64 bytových domů, které pak prodal chudým rodinám za zlomek jejich hodnoty.
Cantinflas získával peníze pro charitativní organizace také vystupováním. Každoročně vystupoval na desítkách těchto charitativních beneficí. Největší oblibě se těšila představení, při nichž vybíral nejvíce peněz, a to ta, v nichž vystupoval jako komediální toreador. Cantinflas každoročně zaplnil náměstí Plaza Mexico v Mexico City s kapacitou 46 000 míst, vlezl do býčí arény a předvedl komediální vystoupení s býkem. Podobné vystoupení můžeme vidět ve filmu Cesta kolem světa za 80 dní.
Koncem kariéry jeho filmových vystoupení ubývalo, přesto se Cantinflas nadále věnoval herectví prostřednictvím svých charitativních vystoupení. Jeden z hercových nejpamátnějších filmů však přišel na sklonku jeho kariéry. Jeho první role v americkém filmu, role sluhy Passepartouta ve filmu Cesta kolem světa za 80 dní, mu vynesla nominaci na Oscara. V jeho druhém a posledním americkém filmu Pepe vynikl oblíbený herec v titulní roli. Přestože se v obsazení tohoto filmu objevily desítky hollywoodských elit, jako Edward G. Robinson, Debbie Reynoldsová a Frank Sinatra, jednalo se v podstatě o kasovní propadák. V roce 1978 působil Patrol Car 777 jako divadelní knižní tečka za kariérou, která trvala pět desetiletí. V roce 1985, v šesté dekádě své kariéry, se Cantinflas objevil ve své poslední herecké roli v televizním filmu.
O Cantinflasově úspěchu jako baviče i filantropa nejlépe vypovídají zástupy lidí, kteří se zúčastnili jeho pohřbu. Po komikově smrti 20. dubna 1993 zaplnily ulice Mexico City na několik dní fronty lidí truchlících za něj. To, že se nesmazatelně zapsal do mexické kultury, dokazuje i jeho podoba na půl bloku dlouhé nástěnné malbě Diega Rivery, která zobrazuje hrdiny mexické historie. Jeho vliv se rozšířil i mimo stříbrné plátno do akademických sálů. Španělští lingvisté dnes rozeznávají podstatné jméno cantinflada jako rozvláčnou, nesmyslnou řeč a sloveso cantinflear ve významu mluvit příliš mnoho, ale říkat příliš málo. Podle bohatství jeho dobročinnosti a přitažlivosti jeho komedie je jasné, že o Cantinflasovi nikdo nemůže cantinflear.
Vybraná filmografie
No te Enganes Corazon, 1936.
Águila o sol, 1938.
Siempre listo en las tinieblas, 1939.
Ahi Esta el Detalle, 1940.
Ni Sangre Ni Adrena, 1941.
Los Tres Mosqueteros, 1942.
Romeo y Julieta, 1943.
Gran Hotel, 1944.
Dia con el Diablo, 1945.
Soy un prófugo, 1946.
A volar joven, 1947.
El Supersabio, 1948.
El Mago, 1949.
El Portero, 1950.
Si you fuera diputado, 1952.
Caballero a la medida, 1954.
Cesta kolem světa za osmdesát dní, 1956.
Sube y baja, 1959.
Pepe, 1960.
Por mis pistolas, 1968.
Velká sexuální válka,, 1969.
Conserge en condomino, 1973.
El Barrendero, 1981.
.
