Tento článek byl původně publikován v jarním čísle zpravodaje CFT, Teaching Forum, z roku 2000.
Peggy McIntoshová, zástupkyně ředitele Centra pro výzkum žen na Wellesley College, navštívila Vanderbilt a ve dnech 28. a 29. února pod částečnou záštitou Centra pro výuku přednesla řadu přednášek, včetně každoroční přednášky Centra pro ženy Margaret Cuninggimové.
V článku s názvem „White Privilege and Male Privilege: A Personal Account of Coming to See Correspondences Through Work in Women’s Studies“ (© 1988) McIntoshová vysvětluje, jak jsme často slepí k tomu, jak jsme privilegovaní ve srovnání s ostatními. Uvádí:
Jako běloška jsem si uvědomila, že mě učili o rasismu jako o něčem, co znevýhodňuje ostatní, ale učili mě nevidět jeden z jeho důsledků, bílé privilegium, které mě staví do výhody.
Myslím si, že běloši jsou pečlivě učeni nerozpoznávat bílá privilegia, stejně jako jsou muži učeni nerozpoznávat mužská privilegia. Začal jsem se tedy nepoučeně ptát, jaké to je mít bílé privilegium. Začal jsem vnímat bělošské privilegium jako neviditelný balíček nezasloužených statků, s jejichž zpeněžením mohu počítat každý den, ale o nichž jsem „měl“ zůstat v nevědomosti. Bílé privilegium je jako neviditelný, beztížný batoh se speciálními zásobami, mapami, pasy, kódovými knihami, vízy, oblečením, nástroji a nevyplněnými šeky.
