Můžu s jistotou říct, že v okamžiku, kdy se člověk skutečně vydá na cestu sebepoznání, už se nikdy nevrátí zpět. Mnozí si mohou položit otázku: „Co je to sebeobjevování?“ nebo „Jak to myslíš, že nevíš, kdo jsi?“
Americký slovník angličtiny definuje sebeobjevování takto:
„uvědomění si svého skutečného potenciálu, charakteru, motivů atd.“
Ignorance vůči svému pravému já je něco, s čím jsem žil dlouhou dobu. Sebepoznání znamená mnoho věcí. Znamená to najít svůj životní cíl (všichni máme nějaký cíl), znamená to proniknout hluboko do svého dětství a odhalit zkušenosti, které vás formovaly… dobré i špatné. Znamená to uvědomit si, jaká jsou vaše přesvědčení, a žít podle nich. Mezi účinky sebepoznání patří štěstí, naplnění, jasnost a možná i osvícení! Cesta však není vždy snadná. Cesta zahrnuje strach, zmatek, nepochopení, pochybnosti a doslova přehodnocování všech vašich životních rozhodnutí. Rád ji nazývám jarním úklidem mysli, vašich emocí a vašeho okolí (včetně lidí ve vašem životě). Vyžaduje učinit několik těžkých rozhodnutí a držet se jich. Na své dosavadní cestě jsem ze svého života vyškrtl několik lidí. Říkám jim „odběratelé“. Byli to odběratelé, protože jsem jim to dovolil, a teprve když jsem si uvědomil, že mnohé z těchto vztahů jsou jednostranné – sebepoznání -, rozhodl jsem se je vyškrtnout. Díky tomu jsem také zcela změnila směr svého života a začala následovat svou skutečnou vášeň a cíl (tento blog). Také jsem si začala stanovovat záměry a už nemám očekávání od druhých – dobře… tohle je pro mě opravdu těžké a ještě na tom pracuji – ale místo toho jsem začala hledat odpovědi uvnitř sebe. Na této cestě jsem zažila několik nezdarů a nepochybuji o tom, že jich ještě mnoho zažiju, ale nevzdávám se.
Co vím jistě, je, že tato cesta stojí za to. Pomalu se stávám klidnější, uvědomělejší a tolerantnější. Učím se věnovat pozornost svým pocitům a lépe rozumět sama sobě.
Co vím jistě, je, že jsem na sebe byla po většinu svého života velmi tvrdá. Nebyla jsem k sobě pravdivá a měla jsem nerealistická očekávání, čímž jsem si připravovala zklamání. Proč to děláme? Proč si lžeme? A co je důležitější, proč si to necháváme procházet? Když mi někdo jiný lže a já to zjistím, vyděsím se. „Jak se opovažuje mi lhát? Myslí si snad, že jsem hloupá?“ Jenže, my sami sobě hojně lžeme a dokonce své vlastní lži zakrýváme tím, že je přijímáme jako pravdu, abychom se ujistili, že je to v pořádku?!!!!!!!!
Například: Mám problémy s tělesnou vizáží. Vždycky jsem měla problémy s obrazem těla, přesto jsem je zakrývala tím, že jsem si lhala. Ve čtrnácti jsem se dokonce snažila hubnout hlady. Přesvědčovala jsem sama sebe, že jsem spokojená s tím, jak vypadám, i když jsem v hloubi duše věděla, že tomu tak není. Tolik jsem se snažila zakrýt, jak se doopravdy cítím, tím, že jsem maskovala své skutečné pocity. „Jsem spokojená se svými boky,“ říkala jsem si a „líbí se mi můj vystrčený zadek,“ i když jsem v hloubi duše nenáviděla to, jak vypadám. Nenaznačuji, že to, co jsem cítila, bylo dobré, ale bylo to to, co jsem cítila, a ignorovat to nebo předstírat, že to neexistuje, mi nedělalo dobře – ani mým problémům s obrazem těla. Nakonec to začalo být vyčerpávající. Nedávno jsem začala pracovat na tom, abych přijala skutečnost, že mám problémy s obrazem těla, a přiznala si své pocity vůči nim. Pocity, které mám, už nepotlačuji, místo toho si je připouštím, čímž se zmenšuje hrozba, kterou pro mě kdysi představovaly, a snižuje se jejich vliv na můj život. S přijetím pocitů a emocí přichází svoboda. Je to jako jakési uvolnění. Jako byste identifikovali slona v místnosti a zamávali na něj, takže už nemusíte předstírat, že tam není. Jakmile slona v místnosti uznáte, už vás neobtěžuje. Naučíte se koexistovat a být v pohodě s jeho přítomností a už mu nedovolíte, aby kontroloval, jak se chováte a cítíte.
Co vím jistě, je, že být věrný svým pocitům a uznat je, stejně jako je potvrdit, ve mně uvolnilo tolik strachu. Uvolnilo to můj strach z toho, že nejsem dost dobrá, stejně jako strach z toho, že nesplním očekávání, která jsem si stanovila. Vím jistě, že jsme většinou sami sobě největším nepřítelem. V mnoha ohledech sami sebe brzdíme a já jsem připravena se od tohoto vzorce odpoutat. Netvrdím, že tyto strachy už ve mně neexistují, protože určitě existují a myslím, že nikdy nezmizí, ale teď, když si uvědomuji své skutečné pocity a když si začínám uvědomovat svá skutečná přesvědčení, už můj život nedusí. Místo toho mám kontrolu nad tím, jak mě mohou nebo nemohou ovlivnit.
Můj vzkaz je následující… Přestaňte být sami sobě největším nepřítelem! Přestaňte si lhát o svých emocích a pocitech a začněte je přijímat a dovolte si cítit, cokoli cítíte. Svoboda, kterou v sobě pocítíte, je však dostatečnou odměnou, vesmír vám vrátí lásku, kterou jste si konečně a oprávněně začali dávat. To vám slibuji!“
„Až objevím, kdo jsem, budu svobodný.“
„Až objevím, kdo jsem, budu svobodný.
— Ralph Ellison, Neviditelný mužDo příště…
Eleni
Pro přečtení dalších článků od Eleni navštivte její blog na adrese: http://www.thechatterboxx.com.
Pokud se potýkáte s poruchou příjmu potravy, zavolejte na horkou linku Národní asociace pro poruchy příjmu potravy na čísle 1-800-931-2237.
Voláme všechny superfanoušky HuffPostu!Přihlaste se ke členství a staňte se zakládajícím členem a pomozte utvářet další kapitolu HuffPostu.
