Zatímco mnoho kultur po celém světě se snažilo zaměřit na uchování mrtvé elity, Chinchorro tradice prováděla mumifikaci všech členů své společnosti, což je činí archeologicky významnými. Rozhodnutí o rovnostářské konzervaci dokládá mumifikace relativně méně produktivních členů společnosti (myšleno těch, kteří nemohli přispívat k blahobytu ostatních; starých lidí, dětí, kojenců a potracených plodů). Často se stává, že děti a kojenci se dočkali nejpropracovanějších mumifikačních úprav.
ChronologieEdit
29 % známých činchorských mumií bylo mumifikováno přirozeně. Nejstarší z nich, muž z Achy, se datuje do roku 7020 př. n. l.
Předpokládá se, že umělé mumie z Chinchorro se poprvé objevily kolem roku 5000 př. n. l. a vrcholu dosáhly kolem roku 3000 př. n. l. Chinchorro mumie byly často důmyslně připravovány odstraněním vnitřních orgánů a jejich nahrazením rostlinnými vlákny nebo zvířecími chlupy. V některých případech balzamovač odstraňoval z mrtvého těla kůži a maso a nahrazoval je hlínou. Radiokarbonové datování odhalilo, že nejstarší objevená antropogenně upravená mumie Chinchorro byla mumie dítěte z naleziště v údolí Camarones, asi 60 mil (97 km) jižně od Ariky v Chile, a pochází z doby kolem roku 5050 před naším letopočtem. Mumie se vyráběly přibližně do roku 1800 př. n. l., takže byly současné s kulturami Las Vegas a Valdivia v Ekvádoru a civilizací Norte Chico v Peru.
ResearchEdit
Od roku 1914, kdy Max Uhle začal v Arice pracovat, nalezli archeologové odhadem 282 mumií. Morro-I, na úpatí Morro de Arica, odhalil 96 těl na nestratifikovaném (tj. nejsou zde patrné vrstvy stratigrafie, což brání relativním datovacím technikám), většinou sypkém písku na svahu kopce. Bylo nalezeno 54 dospělých osob: 27 žen, 20 mužů a 7 osob neurčitého pohlaví; dále bylo nalezeno 42 dětí: 7 žen, 12 mužů, 23 osob neurčitého pohlaví. Tato velikost vzorku naznačuje, že Chinchorrové neupřednostňovali mumifikaci jednoho pohlaví před ostatními.
Mumie mohly sloužit jako prostředek, který měl pomoci duši přežít a zabránit tomu, aby těla děsila živé. Běžněji přijímanou teorií je, že se jednalo o jakýsi kult předků, protože existují důkazy jak o tom, že těla cestovala se skupinami a byla umístěna na čestná místa během významných rituálů, tak o odkladu samotného konečného pohřbu. Také těla (která byla vždy nalezena v natažené poloze) byla složitě zdobena a barvena (i později přemalována) a předpokládá se, že byla vyztužena a vyztužena, aby mohla být přenášena na rákosových nosítkách a následně vystavována. Protože se však jedná o společnost předkeramickou a také mírně kočovnou, je poněkud obtížné prostřednictvím archeologických nálezů určit důvody, proč Chinchorro cítili potřebu mumifikovat mrtvé.
Představitelé kultury Chinchorro byli určeni podle mitochondriální haploskupiny A2.
Dr. Bernardo Arriaza je chilský fyzický antropolog, který přispěl velkou měrou k poznatkům o mumifikaci Chinchorro. Od roku 1984 publikoval na toto téma řadu studií. V roce 1994 Arriaza vytvořil klasifikaci činchorroských mumií, která je široce používána. Jeho kniha „Beyond Death:
Příprava mumiíEdit
Ačkoli se celkový způsob, jakým Chinchorro mumifikovali své mrtvé, v průběhu let měnil, několik rysů zůstalo po celou dobu jejich historie neměnných. U vykopávaných mumií archeologové nacházeli kůži a všechny měkké tkáně a orgány, včetně mozku, odstraněné z mrtvoly. Po odstranění měkkých tkání se kosti vyztužily tyčemi, zatímco kůže se před opětovným složením mrtvoly vycpala rostlinnou hmotou. Mumie dostala hliněnou masku i v případě, že již byla zcela pokryta vysušenou hlínou; proces, při němž bylo tělo zabaleno do rákosu, který se nechal vyschnout 30 až 40 dní.
TechnikyEdit
Uhle rozdělil typy mumifikace, které viděl, do tří kategorií: jednoduchá úprava, složitá úprava a mumie obalené bahnem. Domníval se, že k nim docházelo chronologicky, přičemž proces mumifikace se s postupem času stával složitějším. Od té doby archeologové toto vysvětlení rozšířili a (většinou) se shodli na následujících typech mumifikace: přírodní, černá, červená, bahnem potažená a obvazová mumie. Podle andských archeologů lze mumifikaci popsat také jako zevně preparované mumie, vnitřně preparované mumie (egyptský Pharos) a rekonstruované mumie (Chinchorro). Dále se ukazuje, že používané typy mumifikace se navzájem překrývají a v jedné hrobce byly nalezeny mumie různých typů. Dvěma nejčastějšími technikami používanými při mumifikaci Chinchorro byly černé mumie a červené mumie.
Přirozená mumifikaceEdit
Z 282 dosud nalezených mumií Chinchorro bylo 29 % z nich výsledkem procesu přirozené mumifikace (7020 př. n. l. – 1300 př. n. l.). V severním Chile jsou podmínky prostředí značně příznivé pro přirozenou mumifikaci. Půda je velmi bohatá na dusičnany, které v kombinaci s dalšími faktory, jako je suchost pouště Atacama, zajišťují organické uchování. Soli zastavují růst bakterií; horké a suché podmínky usnadňují rychlé vysychání a odpařování všech tělesných tekutin z těl. Měkké tkáně v důsledku toho vyschnou dříve, než se rozpadnou, a zůstane přirozeně zachovaná mumie. I když lidé z kmene Chinchorro těla uměle nemumifikovali, přesto se těla pohřbívala zabalená do rákosu s hrobovým zbožím.
Technika černé mumieEdit
Technika černé mumie (5000 až 3000 př. n. l.) spočívala v tom, že se tělo mrtvého rozebralo, ošetřilo a znovu složilo. Z trupu byla odstraněna hlava, ruce a nohy; často byla odstraněna i kůže. Tělo se vysušilo teplem a maso a tkáň se pomocí kamenných nástrojů zcela oddělily od kostí. Existují důkazy, že kosti byly sušeny žhavým popelem nebo uhlím. Po opětovném složení se tělo pokrylo bílou popelavou pastou a mezery se vyplnily trávou, popelem, zeminou, zvířecími chlupy a dalšími látkami. Pasta se používala také k doplnění normálních rysů obličeje. Kůže osoby (včetně kůže obličeje s parukou z krátkých černých lidských vlasů) byla znovu připevněna na tělo, někdy po menších částech, jindy v jednom téměř celém kuse. Někdy se používala i kůže lachtana. Poté byla kůže (nebo v případě dětí, kterým často chyběla vrstva kůže, vrstva bílého popela) natřena černou manganovou barvou dodávající jim barvu.
Technika červené mumieEdit
Technika červené mumie (2500 př. n. l. až 2000 př. n. l.) byla technika, při níž se místo rozebírání těla provedlo mnoho řezů v trupu a ramenou, aby se odstranily vnitřní orgány a vysušila tělní dutina. Hlava byla od těla odříznuta, aby mohl být vyjmut mozek, a poté byla znovu nalepena kůže, která byla často jen zakryta hliněnou maskou. Tělo se obalilo různými materiály, aby se mu vrátily poněkud normálnější rozměry, ke zpevnění se použily tyče a řezy se zašily rákosovou šňůrou. Hlava se nasadila zpět na tělo, tentokrát s parukou vyrobenou ze střapců lidských vlasů dlouhých až 60 cm. Paruku držel na místě „klobouk“ vyrobený z černé hlíny. Kromě paruky a často i (černého) obličeje se pak vše natíralo červenou okrovou barvou.
Bahenní plášťEdit
Závěrečným stylem činchorské mumifikace byl bahenní plášť (3000-1300 př. n. l.). Z ekologického hlediska byla oblast v době kultury Chinchorro relativně stabilní. Ekologové se domnívají, že na neuvěřitelnou zachovalost těchto mumií má vliv i pedogenní (vývoj půdy) tvorba jílů a sádry, které působí jako tmelící činidla a druhá jmenovaná jako přírodní vysoušedlo. Poddajné hlíny umožňovaly hrobníkům tvarovat a vytvářet barevné podoby mumií, přičemž bonusem byla skutečnost, že se zakryl odporný zápach vysychající mumie. Řemeslníci již neodstraňovali orgány mrtvých; místo toho se k zakrytí těl používala silná vrstva bláta, písku a pojiva, jako je vaječný nebo rybí klih. Po dokončení byly mumie zacementovány do hrobů. Změna stylu mohla být způsobena vystavením cizincům a jejich odlišným kulturám nebo spojením nemocí s hnijícími mrtvolami.
Obvazová technikaEdit
Obvazová technika (odhaduje se na období 2620-2000 př. n. l., ale chybí radiokarbonové datování) byla zjištěna pouze u tří kojenců. Tato technika je směsí černých a červených mumií v tom smyslu, že tělo bylo rozebráno a vyztuženo ve stylu černých mumií, ale hlava byla ošetřena stejně jako u červených mumií. K obalení těla se místo hlíny používala zvířecí a lidská kůže. Dále bylo zjištěno, že těla byla natřena červeným okrem, zatímco hlavy byly natřeny černým manganem
.
