Gossip Girl.
Není to jen soubor románů nebo televizní seriál, který ukazuje přehnanou interpretaci „manhattanské smetánky“ na nezávislé dívčí škole na manhattanské Upper East Side.
Pravda je taková, že fiktivní dívčí škola Constance-Billardové je založena na mé skutečné nezávislé dívčí škole K-12 na Upper East Side (její jméno je však „tajemství, které nikdy neprozradím“ – pokud tedy nepřijdete na nápovědy, kterými jsem dílo posypala).
Zatímco některé z žen, které jsem nazvala svými spolužačkami, chodily do školy už od mateřské školky a měly matky, které ji také navštěvovaly, já jsem nastoupila v sedmé třídě jako studentka s finanční podporou v rámci akademického programu, který se zaměřuje na barevné studenty s vysokými studijními výsledky na newyorských veřejných školách.
Moje vysněná škola jako dvanáctileté dítě, které se hlásilo na tyto nezávislé školy, byla koedukovaná a v kampusu, kde se nacházela obrovská hřiště pro jejich sportovní tým, přesně taková, jaká jste mohli vidět v seriálu Světla páteční noci.
Program však vyžadoval, aby se všichni studenti hlásili na školu pro jedno pohlaví, z čehož byl můj otec opravdu nadšený a co jsem obrečela (ve dvanácti letech jsem byla velmi poblázněná do kluků).
Vzhledem k tomu, že jsem měla narozeniny v září a maminka mě ve třech letech přihlásila do mateřské školy, většina škol chtěla, abych opakovala šestou třídu, aby se můj věk vyrovnal mým budoucím spolužákům.
Jediná dívčí škola, na kterou jsem se nechtěla hlásit, se však rozhodla dát mi šanci a dovolila mi pokračovat v 7. třídě.
Měsíce, které předcházely mému vstupu modrými dveřmi slavné školy, mi připadaly jako rychlokurz: musela jsem si vyzvednout knihy, o kterých jsem si nikdy nepředstavovala, že k nim budu mít přístup, připravovat se na studijní rozdíly mezi státní školou, na kterou jsem byla tak zvyklá, a nezávislou školou, v níž žily ženy, jejichž světu jsem zpočátku nerozuměla (a občas stále nerozumím), a kupovat uniformu, která přesahovala jakýkoli rozpočet na oblečení, který jsem si dokázala představit.
V době, kdy jsem školu dokončila, jsem však už nosila svou kostkovanou modro-bílo-šedou sukni, která vždycky jen tak tak zvládla délkový střih se vztyčenou hlavou (každá dívčí škola měla svou jedinečnou sukni).
Jako spoluvedoucí průvodců v posledním ročníku jsem od přijatých studentek dostávala spoustu otázek týkajících se mých zkušeností, z nichž mnohé sršely zmatkem a obavami.
No, teď je jako nikdy předtím vhodná chvíle předat vám rady, které z těchto rozhovorů vyplynuly.
Tady je, jaké to doopravdy je chodit na čistě dívčí přípravnou školu:
1. Jaké to je? Ano, budete se stýkat s muži.
Nestěhujete se na jinou planetu.
Přiznám se, že mi srdce zaplesalo, kdykoli jsem viděla někoho opačného pohlaví; to se však podle mě stává vždy, když procházíte první sadou zamilovaností.
2. Vycházejíc z toho, využij příležitostí, které ti dává interakce s tvou bratrskou školou (školami).
Je hezké mít odtamtud kamarády, když jste nuceni společně hrát divadelní hry a vykonávat veřejně prospěšné práce.
3. Vždycky jsem si myslela, že je to pro tebe důležité. Nebudete se cítit nepříjemně, pokud a když se rozhodnete jít na společnou vysokou školu.
Pokud něco, cítil jsem se sebevědoměji.
Zesílil jsem svůj hlas během šesti let na mé škole.
Uměl jsem se ozvat a mluvit sebevědomě.
Jen proto, že se ke mně přidalo trochu testosteronu, když jsem nastoupila na vysokou školu, neznamenalo, že jsem zapomněla, jak zvednout ruku a podělit se o svůj názor.
4. Dostanete mnoho otázek s dotazem, zda jste teď uberfeministka.
Vždycky řekněte: „Sakra jo. Nikdy si neholíme nohy, nepálíme podprsenky, nikdy se nelíčíme a ani nechtějte vědět, co se děje ve škole.“
Už nikdy nedostanete hloupou otázku. Jen se budeš tvářit se smíšenými pocity.
5. Jaké jsou tvé pocity? Buď vděčná, že jsi na místě, které si uvědomuje důležitost žen v tomto světě.
Pedagogové a zaměstnanci jdou nad rámec toho, aby zajistili tvůj úspěch, protože vědí, jak moc jsi potřebná.
6. Uvidíš, jak se budeš cítit. Buďte také vděčné, že můžete vykřiknout, že potřebujete tampon nebo vložku, aniž byste se dočkaly zmatené, zděšené nebo žertovné reakce mužů.
Buďte svobodné a s radostí chytejte tampon, který je hozen přes celou místnost.
7. K sukni uniformy přilnete.
Nikdy ji nebudete chtít vyhodit.
Vezmete si ji s sebou na vysokou školu a nejspíš ji použijete jako součást kostýmu.
8. Maturovala jsem ve třídě, kde bylo 38 dalších žen, a v tak malé skupině toho o sobě určitě budete vědět HODNĚ.
Všichni můžete být ve velmi odlišných fázích našich osobních životů.
Nemějte pocit, že jste pozadu, nebo že jste daleko vepředu.
Každý jde svým tempem, a to se právě může zintenzivnit, protože se každý den vídáte se stejnou malou skupinou.
9. Víte, co je pro vás důležité? Téměř všichni ve škole se vám stanou známými tvářemi.
Buďte za to rádi, zvláště když vám ta roztomilá malá školkáčka zamává pokaždé, když vás uvidí.
10. Všichni se vám budou líbit. Nastane mnoho okamžiků, kdy pocítíte spoustu lásky doprovázené objetím.
11. Všichni se budou cítit dobře. Vzpomeňte si na okamžik, kdy vstoupíte do modrých dveří (nebo jakékoliv barvy jsou dveře vaší školy), i na okamžik, kdy je opustíte. Zkušenosti, které získáte na dívčí škole, jsou velmi jedinečné a nikdy se nedají zopakovat.
RISE NEWS je občanská novinářská zpravodajská organizace, která se snaží změnit způsob, jakým se mladí lidé stávají informovanými a angažovanými ve světě. Můžete pro nás psát.
Foto na obálce: William Murphy/Flickr (CC by-SA 2.0)
