Winston Churchill pronesl 4. června 1940 další ze svých velkých projevů. Začal tím, že nastínil obavy, které mělo mnoho lidí, když se dozvěděli, že britské expediční síly byly obklíčeny:
Když jsem před týdnem dnes požádal sněmovnu, aby určila dnešní odpoledne jako příležitost k prohlášení, obával jsem se, že mi připadne těžký úděl oznámit největší vojenskou katastrofu v naší dlouhé historii. Domníval jsem se – a někteří dobří soudci se mnou souhlasili -, že by snad mohlo být znovu naloděno 20 000 nebo 30 000 mužů. Rozhodně se však zdálo, že celá francouzská první armáda a celé britské expediční síly severně od průsmyku Amiens-Abbeville budou rozbity v otevřeném poli nebo budou muset kapitulovat pro nedostatek potravin a munice.
To byly těžké a těžké zprávy, na které jsem před týdnem vyzval sněmovnu a národ, aby se připravily. Zdálo se, že celý kořen, jádro a mozek britské armády, na němž a kolem něhož jsme měli a máme budovat velké britské armády v pozdějších letech války, má zahynout na bojišti nebo být odveden do potupného a hladového zajetí.
Pokračoval popisem zázraku, k němuž došlo, a chválil podíl Královského letectva na záchraně.
Zázrak vysvobození, dosažený statečností, vytrvalostí, dokonalou disciplínou, bezchybnou službou, vynalézavostí, dovedností a nepřemožitelnou věrností, je nám všem zřejmý. Nepřítel byl odražen ustupujícími britskými a francouzskými jednotkami. Zacházelo se s ním tak hrubě, že jejich odchod vážně neobtěžoval. Královské letectvo zaměstnalo hlavní sílu německého letectva a způsobilo mu ztráty nejméně čtyři ku jedné a námořnictvo s použitím téměř 1000 lodí všeho druhu vyvedlo přes 335 000 mužů, Francouzů a Britů, ze spárů smrti a hanby do jejich rodné země a k úkolům, které je bezprostředně čekají.
Musíme být velmi opatrní, abychom tomuto osvobození nepřisuzovali přívlastek vítězství. Války se nevyhrávají evakuací. Uvnitř tohoto vysvobození však bylo vítězství, které je třeba zaznamenat. Získalo ho letectvo.
Na závěr pronesl tato vzletně vyzývavá slova:
I když rozsáhlá území Evropy a mnoho starých a slavných států padlo nebo může padnout do spárů gestapa a celého odporného aparátu nacistické vlády, my nepolevíme a neselžeme. Budeme pokračovat až do konce. Budeme bojovat ve Francii, budeme bojovat na mořích a oceánech, budeme bojovat s rostoucím sebevědomím a rostoucí silou ve vzduchu, budeme bránit náš ostrov, ať to stojí, co to stojí.
Bojovat budeme na plážích, bojovat budeme na vyloděních, bojovat budeme na polích a v ulicích, bojovat budeme v kopcích; nikdy se nevzdáme, a i kdyby – čemuž ani na okamžik nevěřím – byl tento ostrov nebo jeho velká část podroben a vyhladověl, pak naše impérium za mořem, vyzbrojené a střežené britskou flotilou, bude pokračovat v boji, dokud v příhodný Boží čas nový svět se vší svou mocí a silou nevystoupí na pomoc a k osvobození starého.
Celý projev si můžete přečíst na adrese Pracují pro vás
.
