Doktor Freund spolu s Julií Fischerovou, která se zabývá poznáváním primátů v Německém centru pro primáty v Goettingenu, a jejich kolegy chtěli zjistit, jak věk ovlivňuje chování více než 100 makaků barbarských žijících v uzavřeném parku o rozloze 50 akrů v jižní Francii. Zkoumali, jak opice, jejichž věk se pohyboval od 4 do 29 let (což je podle Dr. Fischera asi 105 lidských let), reagovaly na fyzické objekty, jako jsou nové hračky a trubice s návnadou v podobě potravy, na sociální interakce, jako je péče o „přátele“ nebo rvačky, a na sociální informace, jako jsou fotografie nebo volání „přátel“ a „cizích lidí“.
Výzkumníci zjistili, že zájem opic o hračky klesal, když se stávaly reprodukčními. A kolem dvacítky (jejich „důchodový věk“) měly opice, stejně jako lidé, méně sociálních kontaktů a méně často oslovovaly ostatní. Vědce překvapilo, že tento zjevný ústup nebyl způsoben sociální tendencí vyhýbat se starým opicím: Mladší opice se stále přibližovaly ke starším a obskakovaly je. A nebylo to ani tím, že by se starší opice prostě o nic nezajímaly: stále reagovaly na fotografie jiných opic a při rvačkách na ostatní syčely. „Stále jsou velmi dobře naladěny na to, co se děje,“ řekl doktor Fischer. „Ale samy se toho nechtějí účastnit.“
Dr. Freundová řekla, že stejné vzorce chování pozoruje i u lidí.
Převládající psychologická teorie, která to vysvětluje u lidí, říká, že s věkem se stáváme vybíravějšími, abychom maximálně využili čas, který nám zbývá s vidinou smrti. Opice mají sice vynikající paměť, ale neexistují žádné důkazy o tom, že by si byly vědomy své blížící se smrti. Pokud se tedy lidé i opice chovají podobně, možná je tato teorie jen způsobem, jak racionalizovat přirozené chování s biologickými kořeny, řekla doktorka Fischerová.
Možná opice i lidé jen s věkem ztrácejí výdrž a možná jsou opice příliš unavené na to, aby řešily vztahy, které jsou ambivalentní nebo negativní, dodala. Nebo možná, jak se nyní vědci snaží prozkoumat, jsou stárnoucí opice méně sociálně interaktivní, protože mají tendenci méně riskovat, což se podle některých výzkumů zřejmě děje i u lidí.
