Tento článek byl původně publikován 17. prosince 2019 na stránkách NYT Parenting.
Člověk by si myslel, že po 40 letech budeme vědět, jaké jsou dlouhodobé účinky na ženy, které podstoupí nitroděložní oplodnění a podobné zákroky na podporu těhotenství. Ve Spojených státech se každý rok narodí více než 55 000 ženám dítě počaté pomocí metod asistované reprodukce (A.R.T.). Dvanáct procent amerických žen ve věku 15 až 44 let – 7,3 milionu z nich – podstoupilo lékařskou péči kvůli neplodnosti. Třetina dospělých Američanů nyní uvádí, že využila léčbu neplodnosti nebo zná někoho, kdo ji využil. V našich znalostech o tom, jak tyto zákroky ovlivňují ženy po letech, jsou však stále velké mezery. Proč?
Částí problému je nedostatek následných údajů, zejména v našem roztříštěném americkém zdravotnickém systému, který postrádá národní lékařské záznamy. Většina dosavadních výzkumů byla schopna porovnat pouze zdravotní stav po otěhotnění žen, které otěhotněly s využitím léčby neplodnosti, se zdravotním stavem žen, které tak neučinily. „Ale toto hrubé srovnání samozřejmě není srovnáváním jablek s jablky,“ říká Dr. Natalie Dayanová, porodní internistka a docentka medicíny na McGillově univerzitě. „Srovnává ženy s neplodností, které se o to několikrát pokusily a pak otěhotněly díky A.R.T., a ženy, které počaly přirozeně.“ Je tedy téměř nemožné zjistit, která pozorovaná zdravotní rizika jsou způsobena léčbou neplodnosti a která jsou důsledkem samotné příčiny neplodnosti.
Asistovaná reprodukce se také neustále vyvíjí. „V době, kdy od zákroku uplyne několik let, se postupy dramaticky změnily,“ říká Judy Sternová, profesorka porodnictví a gynekologie a patologie v Dartmouthu. V posledních několika letech například došlo k posunu směrem k pokusům o implantaci embryí, která byla předtím zmražena (a nikoliv nikdy nezmražena), poté, co se objevily údaje ukazující, že děti narozené ze zmražených transferů mají vyšší porodní hmotnost. Sternův tým však zjistil, že při použití zmrazených embryí se u dětí zvyšuje riziko respiračních, krevních a mozkových abnormalit, a jiní vědci zjistili vyšší riziko preeklampsie u žen. Zatím také není dobře známo, jaké jsou zdravotní výsledky spojené s tradičními metodami I.V.F. ve srovnání s těmi, které se týkají intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI), při níž je do vajíčka vstříknuta jediná spermie. ICSI se měla používat pouze v případech neplodnosti způsobené mužským faktorem, ale nyní se používá ve dvou třetinách cyklů I.V.F. ve Spojených státech.
Další potíž nastává, když jsou podskupiny pacientů léčeny stejně, i když tomu tak není. Zdravotní rizika pro ženy, které zmrazí nebo darují svá vajíčka, byla extrapolována z výzkumu na pacientkách podstupujících I.V.F. – dárkyně vajíček jsou však mladé a zdravé, na rozdíl od většiny žen podstupujících I.V.F., které bývají mnohem starší. Dárkyně vajíček také obvykle dostávají větší množství hormonů, které stimulují tvorbu vajíček, a některé podstupují zákrok několikrát. „Netušíme, co taková míra hormonální stimulace v tomto období života ženy může s jejím tělem dělat,“ říká Linda Kahnová, doktorandka pediatrie na Lékařské fakultě Newyorské univerzity.
