Je tázací (1) nebo vykřičník (2) co, který se píše s diakritickou tilde:
(1) Jaká skrytá ruka zosnovala to strašné spiknutí? .
(2) Co tě to napadlo, Tulo! .
Můžeme se setkat i s předložkou před ní:
(3) Miláčku, proč jsi odešla od psychoanalytika? .
(4) A proč jsi chtěla kyslík, když jsme na venkově?
(5) Jak obtížnou cestou jsme došli k tomu, že spolu žijeme dvacet pět let! .
Tento přízvuk co se objevuje také v nepřímých tázacích (6, 7) a vykřičníkových (8) větách:
(6) A my nevíme, co chtějí .
(7) Přemýšlela, co by mohl vyměnit, aby za to získal trochu té svobody, kterou jí nikdo nenabízel…
(8) Musíte vidět, jaký má ta dívka dobrý vkus…
Stejně jako u jiných slov s tázací hodnotou, co lze nounifikovat tím, že před ně umístíme determinátor (9). Pak si zachovává svůj pravopisný přízvuk. Jak ukazuje příklad (10), tuto změnu kategorie připouštějí i některé sekvence s předložkou:
(10) pokud duší myslíme to, co tu vždy bylo, aniž bychom věděli proč a k čemu.
Tilda ve výše uvedených příkladech slouží k rozlišení tázacího a vykřičníkového užití před dvěma atonickými homografy: relativem že (11) a spojkou že (12):
(11) Nikdy jsem ti neřekl o těch útocích, kterými jsem trpěl od dětství .
(12) Rozhodl se, že se s nimi rozloučí, jakmile pro něj nastanou příznivější okolnosti .
Je jedno použití nesklonného que, ve kterém mnoho lidí při psaní klopýtá: často se objevuje v čele tázací nebo vykřičné věty, aniž by samo bylo jedním nebo druhým. To se děje v (13) a (14):
(13) Nechal sis doma klíče?
(14) Jídlo se mi připaluje!
Je velmi časté, že se sem nevhodně vsunuje tilda. Alespoň v případě tázacích vět můžeme použít trik, který nás může dostat z problémů. Pokud lze na otázku odpovědět ano nebo ne, pak se v dané otázce nepíše tilda:
(15) -Co jste si nechal doma klíče?
Někdy se setkáme s dvojicemi vět, které jsou sice syntakticky velmi odlišné, ale zdánlivě stejné a v nichž přítomnost či nepřítomnost tildy může vést k významovým kontrastům:
(16) Nemusím jíst.
(17) Nemusím jíst.
Výraz (16) znamená „nemám co jíst“, zatímco (17) je interpretován jako „nesmím jíst“ nebo „nehodí se mi to“.
Základní problém této diakritické tildy spočívá v tom, že k tomu, abychom se prokousali změtí konkrétních případů, je nutná znalost gramatiky, abychom mohli funkce a kategorie zpřesnit na milimetr. Navíc se zabýváme funkcemi a kategoriemi, kde abstraktní a složité jde ruku v ruce. Každý se může pustit do gramatického rozboru tak daleko, jak se cítí bezpečně, ale tam, kde ztratíme pevnou půdu pod nohama, nám nezbývá než se držet ucha jako záchranného lana. Důrazné tvary odpovídají slovům s důrazem, zatímco nedůrazné protějšky jsou bez důrazu. Příklady jako (13) a (14) by tedy měly být snadno řešitelné, pokud si uvědomíme, že se vyslovují takto:
(18) ¿keteás dejádo lasllábes enkása?
(19) kesemekéma lakomída!
Srovnej výše uvedené s (20) a (21):
(20) ké teás dejádo? lasllábes?
(21) ké rríka está lakomída!
Analogicky se významový kontrast (16) a (17) řeší ve výslovnosti takto:
(22) nó téngo ké komér („chybí mi jídlo“)
(23) nó téngo kekomér („nesmím jíst“)
Vcelku jsem se jen letmo dotkl hlavních bodů použití qué a que. O tom se přesvědčí každý, kdo má trpělivost prostudovat obsáhlý výklad obsažený v Ortografía de la lengua española z roku 2010. A stále musíme mluvit o quién, cómo, cuál, (a)dónde, cuándo, cuanto a cuán.
Teorie je velmi dobrá, ale nenahradí praxi. Udělejte si pár cvičení.
Všechno toto a ještě více je vysvětleno v mém průvodci používáním tildy, který si můžete zdarma stáhnout.
Jistě to všechno najdete v mém průvodci používáním tildy, který si můžete zdarma stáhnout.
