Coriho cyklus označuje proces transportu laktátu z buněk, v nichž probíhá anaerobní metabolismus, do jater, kde je použit k dodání glukózy zpět do buněk. Je to příklad jedné z kritických rolí jater při zajišťování dostatečné zásoby glukózy v těle. Je pojmenována podle Carla Ferdinanda Coriho a Gerty Coriové, kteří v roce 1947 obdrželi Nobelovu cenu za objev cesty katalytické přeměny glykogenu. Níže uvedený obrázek je vytvořen podle vzoru Matthews a kol.
Při cvičení potřebují kosterní svaly k získání energie glukózu. Pokud mají buňky dostatek kyslíku, vzniká v procesu glykolýzy pyruvát, který pokračuje přes TCA cyklus a proces transportu elektronů a produkuje potřebnou energetickou měnu ve formě ATP. Pokud je přísun kyslíku nedostatečný, může pyruvát pokračovat procesem kvašení, při němž vzniká laktát a ethylalkohol plus NAD+ k doplnění potřebné zásoby NAD+ pro pokračování glykolýzy. Během intenzivní námahy se mobilizují zásoby glykogenu ve svalových zásobách a využívají se k produkci pyruvátu, a pokud je zásoba kyslíku nízká, přispívá to k další produkci laktátu v buňkách.
Lakát nemůže být buňkou využit a je transportován z buňky do krevního oběhu a jeho část se dostane do jater, kde může projít glukoneogenezí za vzniku glukózy, která se transportuje zpět do buněk.
Všimněte si, že proces výroby glukózy v játrech vyžaduje 6 ATP, zatímco návrat přes glykolýzu na laktát produkuje pouze 2 ATP, takže se jedná o neefektivní proces pro výrobu užitečné energie v buňce. Tento proces však zdůrazňuje úlohu jater, která v případě potřeby poskytují energetickou zálohu pro buněčné procesy, i když je energeticky nákladný.
