Být dítětem kazatele není snadné. A když jste dcerou slavného pastora, který je v centru pozornosti už více než 20 let, může být tlak na to, abyste byli v očích své rodiny a církevního společenství dokonalí, téměř nesnesitelný.
Tento příběh vypráví Sarah Jakesová, pětadvacetiletá dcera biskupa T. D. Jakese, ve své nové knize Ztraceni a nalezeni: Najít naději v oklikách života“. Jakesovi bylo pouhých 13 let, když porodila syna, k velkému zděšení svého otce, celostátně uznávaného duchovního známého svým učením o tom, jak si ženy mohou vypěstovat silné sebevědomí.
Později se Sarah Jakesová v 19 letech vdala, ve 20 letech měla druhé dítě a ve 23 letech se rozvedla a ve své knize líčí, jak se jí ve škole vyhýbali a v kostele ji pomlouvali. Nyní, jako svobodná matka dvou chlapců ve věku 11 a 4 let a vedoucí ženské služby v otcově církvi v Dallasu, říká, že knihu napsala, aby pomohla vysvětlit svou cestu od hanby k přijetí a úspěchu.
Když byla na celostátním knižním turné, seděla nedávno s deníkem The Washington Post, aby o knize „Lost and Found“ pohovořila.
Sarah Jakesová se svými dětmi svými dětmi, jedenáctiletým Malachim a čtyřletou Makenzie v roce 2013. Jakesová, dcera biskupa T. D. Jakese, vydala novou knihu pamětí „Lost and Found: Najít naději v oklikách života“. Zkoumá v ní zmatky, které zažila jako dospívající matka ve 13 letech a o několik let později kvůli rozpadu manželství s bývalým hráčem NFL Robertem Hensonem. Rozvedli se v roce 2012. (Se svolením The Potter’s House) Proč jste napsala tuto knihu? Proč jste se chtěla s lidmi podělit o svůj příběh?
Vzhledem k mému těhotenství jsem se začala vzdávat svých celoživotních profesních snů o , postupně. A přestože jsem měla krásné děti …. Stále jsem se uvnitř trápila.
Založila jsem si tedy blog. Nepoužívala jsem jméno Jakes, ale za tři měsíce jsem měla více než tři miliony návštěv. Uvědomil jsem si, že si vytvářím život, který lidé přijmou… a transparentně vypovídá o tom, kdo jsem a čím jsem si prošel.
Myslíte si, že se vám podaří navázat kontakt s cílovým publikem? Jste přece dcerou T. D. Jakese, známého jména. Proč by měl někdo, kdo je svobodná matka, kdo nemá milionového tatínka, poslouchat někoho, kdo pochází z bohatství?
Neexistuje žádná životní úroveň, na které byste se nestyděli, na které byste nenesli vinu. Skutečnost je taková, že bez ohledu na to, v jaké fázi života se nacházíme, všichni něco prožíváme, zejména v dospívání.
Někteří říkají, že i kdybych neměl za otce biskupa Jakese, tak bych si něčím prošel.
Pokud se nám podaří vyvrátit ten mýtus, že to má člověk pořád v hlavě srovnané, uvidíme, že jsme si více podobní než rozdílní.
Jak těžké bylo po narození prvního syna vyrovnat se s reakcí církevního společenství? Jaké to bylo pro vašeho otce?
Když jsem otěhotněla, cítila jsem se izolovaná a musela jsem si tyto pocity utřídit. Trvalo mi několik let, než jsem přišla na to, jaká je Sarah Jakesová, aniž bych byla pod tlakem toho, kým si svět myslí, že bych měla být. . . . A tak dlouho jsem jako dcera biskupa Jakese měla pocit, že musím být povolána do služby.
Skutečnost však byla taková, že jsem se musela naučit odolávat pomluvám a drbům – to se ode mě vyžadovalo. Způsobilo to, že jsme se jako rodina Jakešových stali soucitnějšími. Nepleteme se teď vždycky do záležitostí jiných lidí. Když vidíme titulky v novinách, rozhodneme se místo šíření pomluv modlit.
Jakkoli jsou lidé, kteří rádi pomlouvají, je mnoho lidí, kteří se za nás modlí a milují nás, a na to se někdy musíme zaměřit.
Vidíš se v budoucnu ve službě?
Ženskou službu jsem vlastně začala jako službu své mamince. Požádala mě, abych se zapojila a pomohla. Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít službu. Díky práci ve službě jsem si uvědomila, že existují ženy, jejichž hlas není vždy slyšet: Lidé jako já, kteří mají ne vždy čistou minulost. Nebo svobodné matky, které si myslí, že musí sedět vzadu v kostele a nosit tenhle šrám. Nejsem si úplně jistá tím, jaká bude moje služba. Ale doufám, že budu moci pokračovat ve sdílení svého příběhu.
Vyrůstala jsi v době, kdy tvůj otec pořádal konference „Ženy jsi povolná“. Přemýšlela jste někdy o tom, že tato služba se týkala spíše vašich rodičů a vy jste musela projít vlastní duchovní proměnou?
Určitě jsem si myslela, že být ve službě je to, čím se můj otec živí. Věděl jsem o Boží přítomnosti , ale nevěděl jsem, že ho potřebuji, dokud jsem neprošel svým zápasem. Pak jsem si uvědomil velikost toho, o čem byla práce mého otce. Je to skutečně služba. Uznává, že všichni jsme byli zlomení, všichni jsme trpěli a nakonec má Bůh pro nás všechny místo v království.
.
