Vážená paní terapeutko,
Mám se svým přítelem láskyplný vztah na dálku. Jsme spolu tři roky, z toho jeden rok na dálku. Oba jsme postgraduální studenti a z větší části si myslím, že máme zdravý, pečující a respektující vztah. Ale za ty tři roky, co jsme spolu, se neustále objevuje stejný problém:
Snažím se pro to mít pochopení a věnuji pozornost maličkostem – on je nejspolehlivější člověk, kterého znám, a stará se o mě mnoha nenápadnými způsoby. Někdy mi to ale připadá málo a začínám být rozhořčená, protože mám pocit, že do našeho vztahu vkládám víc úsilí než on, i když oceňuji, že se snaží.
Přenesli jsme se přes tento problém už několikrát a pokaždé jsme udělali nějaký pokrok, ale hádky se stále opakují. Chci mu být dobrou partnerkou a klást na něj přiměřená očekávání vzhledem k tomu, jaký je to člověk, ale také nechci žít svůj život tak, že bych si neustále přála, aby byl můj partner jen o trochu romantičtější.
V poslední době se také potýkám s pocity úzkosti, osamělosti a deprese a obracím se na něj s prosbou o podporu. Dělá si starosti a říká mi, že mi chce pomoci, ale neví jak. Hodně pro mě znamená, že chce pomoci, ale chci, aby přišel na to, jak mě nejlépe podpořit – jednak proto, že bych byla ráda, kdyby byl starostlivější, a jednak proto, že by to snížilo jeho stres jako partnera někoho, kdo to potřebuje.
Jak tento problém řešit pozitivně a aktivně? Máte nějakou konkrétní radu, kterou byste mu mohla dát, jak být partnerem podporujícím někoho v citové krizi?“
Anonymní
Madison, Wis.
Milý anonyme,
je mi líto, že se potýkáte s tímto aspektem vašeho vztahu a máte pocit, že nemáte dostatečnou podporu, když procházíte těžkým obdobím. Ano, existuje pozitivní a aktivní způsob, jak tento problém řešit, ale nezačíná radou, kterou mohu dát vašemu příteli, ale radou pro vás, která vám pomůže lépe pochopit, proč se cítíte tak nespokojeně.
Více v této sérii
Jedna věc, kterou říkám mnoha párům, když poprvé přijdou na terapii, je, že čím více jeden člověk věří, že by jeho partner měl být jiný, tím méně iniciativy projeví, aby věci změnil. Většina lidí přichází s argumentací, proč se ten druhý musí zlepšit. Spoiler:
Podívejme se tedy na problém, kterému čelíte, a na vaši reakci na něj. Problém spočívá v tom, že si myslíš, že tvůj přítel ti neprojevuje lásku způsobem, který by tě podle tvých představ více uspokojoval. Vaší reakcí je snaha přimět ho k určitému chování, které odpovídá vašim představám o romantice; tím ho připravujete na neúspěch a sebe na zklamání. Přestože jste si tím prošla už několikrát, stále se soustředíte na to, abyste ho změnila, a to ve vás zanechává pocit větší samoty, deprese a úzkosti.
Jistěže chcete od svého přítele lásku a podporu, ale myslím, že teď nevidíte, že vám dává obojí: Dává ti najevo své obavy a ptá se tě, co může udělat, aby ti pomohl. Kromě toho toho toho moc udělat nemůže, bez ohledu na to, jak silná je jeho láska k Vám, protože nemůžeme vytvořit vnitřní klid pro lidi, které nejvíce milujeme (což platí nejen pro naše partnery, ale do značné míry i pro naše děti). Váš přítel nezná odpovědi na vaše citové potíže – a ani on není odpovědí na ně. Může tu být pro vás, ale nemůže za vás vyřešit vaše nitro.
Bude pro vás těžké zjistit, nakolik se vaše nespokojenost týká konkrétně tohoto vztahu, dokud více neporozumíte své osamělosti, depresi a úzkosti. Možná by pro Vás bylo užitečné, kdybyste si některé z těchto pocitů utřídila s terapeutem, abyste posunula dynamiku ve vztahu z té, ve které se Vám často zdá, že Váš přítel chce (marný koloběh), na tu, ve které se začnete zajímat o to, co pro Vás láska, a tím i romantika, znamená. Znamená to, že váš partner intuitivně tuší, jaké jsou vaše potřeby, i když vy sama v tom nemáte jasno? Znamená to, že jeho způsob dávání a přijímání lásky vypadá přesně jako ten váš, a že pokud někoho milujete, můžete ovládat způsob, jakým vám ten člověk lásku oplácí? Znamená to, že vaše touhy mají přednost před jeho? A jak vypadá láska z pohledu člověka, se kterým chodíš?“
Chápu, proč máš pocit, že do vztahu vkládáš víc úsilí než on, ale nejsem si jistá, jestli by s tím tvůj přítel souhlasil. Snažit se stát člověkem, kterým nejsi, což je v podstatě to, co po něm žádáš, vyžaduje obrovské úsilí. Kdybych se ho zeptala, jaké to je být tvým přítelem, vsadím se, že by odpověděl nějakou verzí: „Hluboce ji miluji, ale zdá se, že ji nedokážu uspokojit. I když se mi to podaří, o den nebo týden později je ze mě zase zklamaná.“ To je pravda. Je těžké být romantický na povel. Je těžké být demonstrativní, když chodíte po špičkách a pokaždé přemýšlíte, zda se vaše snaha setká se souhlasem nebo kritikou. Je těžké milovat někoho, kdo to nedokáže vždy přijmout. V těchto ohledech vynakládá obrovské množství energie. A přestože je to těžké, stále se rozhoduje být s vámi, protože ve vás vidí něco úžasného. Někdo by to mohl nazvat romantickým.
Stejně jako terapeuti doporučují párům: „Než řeknete, že se necítíte vyslyšeni, pomůže vám zvážit, jak dobře nasloucháte,“ navrhoval bych, že než řeknete, že se necítíte milováni tak, jak chcete, pomůže vám zvážit, jak dobře milujete svého přítele tak, jak on chce. Projevujete mu uznání nejen za to, co pro vás dělá, ale i za to, jaký je? Sdělujete mu svou radost způsobem, který je pro něj důležitý, a ne způsobem, kterému dáváte přednost při projevování náklonnosti? Nikoho netěší být s partnerem, který si myslí: Byl bys pro mě dokonalý, jen kdybys …
Mohli byste se také zamyslet nad dřívějšími vztahy a nad tím, zda jste podobný pocit nespokojenosti pociťovali i u svých předchozích partnerů. Možná, že ani tito přítelé nedokázali uspokojit vaše představy o romantice. Nebo možná byli dostatečně demonstrativní a romantičtí, ale zanechali ve vás pocit zklamání v jiných klíčových ohledech. Pokud existuje nějaký vzorec, stojí za to mu věnovat pozornost. Nebo je to možná váš první vážný vztah a máte určité představy o lásce a romantice – částečně z kultury, částečně z toho, co jste zažili nebo čeho jste byli svědky v rodině, když jste vyrůstali -, které ve vás zanechaly prázdnotu, jíž si nejste vědomi, ale od partnera očekáváte, že ji zaplní.
V této chvíli máte skvělou příležitost – dozvědět se o této prázdnotě více. Možná zjistíte, že díky jejímu prozkoumání uvidíte svého přítele jinou optikou, nebo se nakonec rozhodnete, že vy dva se k sobě skutečně nehodíte. Cokoli se však v tomto procesu o sobě dozvíte, vám pomůže cítit se méně depresivně, úzkostně a osaměle – a to jak samostatně, tak s jakýmkoli partnerem, kterého si vyberete.“
Rozhovor s terapeutem má pouze informativní charakter, nepředstavuje lékařské doporučení a nenahrazuje odbornou lékařskou radu, diagnózu ani léčbu. S jakýmikoli otázkami týkajícími se zdravotního stavu se vždy obraťte na svého lékaře, odborníka na duševní zdraví nebo jiného kvalifikovaného poskytovatele zdravotní péče. Odesláním dopisu souhlasíte s tím, aby jej The Atlantic použil – částečně nebo v plném rozsahu – a my jej můžeme upravit kvůli délce a/nebo srozumitelnosti.
