Eseje je text napsaný zpravidla jedním autorem, v němž jsou argumentačním způsobem prezentovány názory, stanoviska nebo postoje pisatele k danému tématu.
Eseje se v akademických kruzích používají často, ačkoli z takzvaných „akademických textů“ je to žánr, který dává autorovi největší volnost, protože na něj nejsou kladeny určité formální požadavky, které mají jiné typy textů používané v akademických kruzích, jako jsou monografie nebo výzkumné práce.
V eseji autor -říkáme- volně vystavuje své argumenty, které podporují osobní postoj k danému tématu. Proto esej může, ale nemusí obsahovat bibliografické citace, akademické práce, novinové články, jiné eseje, obsahovat fráze nebo přísloví, nabízet příklady, vystavovat návrhy, obsahovat plánování nebo kroky, kterými se má projekt řídit, vyprávět anekdoty, zážitky nebo zkušenosti atd.
Žánr eseje může být jak akademický, tak literární, takže právě v této charakteristice spočívá jeho podstata jako „volného žánru“ nejvýrazněji.
Eseje, na rozdíl od akademických textů, jako jsou výzkumné práce nebo monografie, nevyžadují vědeckou metodu výzkumu, ale vyžadují od svého autora velkou vyjadřovací a argumentační dovednost.
Obecně se esej ve své struktuře skládá ze tří částí. Prvním je představení tématu, kontextualizace a vyložení hypotézy (předpokladu, který autor vyslovil k určitému tématu nebo problému) nebo osobního postoje k ústřednímu tématu. Ve druhé části, běžně nazývané rozvoj, autor předkládá argumenty prostřednictvím různých zdrojů, aby podpořil hypotézu nebo osobní postoj prezentovaný na začátku. Těmito zdroji mohou být: srovnání, příklady, údaje, statistiky, bibliografické citace atd.
Nakonec se autor v závěru pokusí posílit svou hypotézu nebo stanovisko uvedené na začátku článku. Jak vidíme, celá struktura eseje je tedy založena na argumentaci kolem osobního postoje autora. Klíč spočívá v autorově schopnosti předkládat své argumenty, a tak neustále – nebo alespoň po celou dobu čtení – posilovat svůj postoj, aniž by upadal do redundance a opakování.
Délka esejů je neurčitá: lze napsat esej o pouhých dvou stranách, nebo naopak existují eseje o stovkách stran, které mohou dát vzniknout knize, jako například slavný „Odpor“ argentinského spisovatele Ernesta Sábata.
.
