Den v životě inženýra architekta

Vždycky jsem chtěl dělat něco se stavbami. Nejprve jsem chtěl být architektem, protože jsem rád kreslil půdorysy a stavěl z lega. Zároveň jsem měl také tak rád matematiku, že jsem se neustále sám učil nová témata.

Byl to můj učitel matematiky na střední škole, kdo se mě poprvé zeptal, jestli jsem přemýšlel o inženýrském povolání. V rodině nemám mnoho inženýrů, takže jsem tehdy ještě nevěděl, co to znamená. Ale utkvělo mi to v paměti a brzy jsem „chci být architektem“ změnil na „chci být inženýrem architektury“. Na střední škole jsem navštěvoval všechny možné kurzy matematiky, inženýrství a architektury, abych si potvrdil, že to je to, co chci dělat. O několik let později jsem zjistil, že na mé vysněné škole je také obor architektonické inženýrství, a zbytek už je historie.

Existuje obrovský omyl, že architekti a architektoničtí inženýři dělají totéž. Stručně řečeno, architekt vytvoří návrh budovy a architektonický inženýr ji uvede do provozu. Architekti se zaměřují na fyzický prostor a spoustu toho, co vidíte – stěny, povrchové úpravy a formu. Architektoničtí inženýři se zaměřují na spoustu toho, co nevidíte – na konstrukci budovy, konstrukci a na to, jak budovu vnímáte díky vzduchotechnice, osvětlení a akustice.

V roce 2017 jsem absolvoval bakalářské a magisterské studium architektonického inženýrství (AE) na Penn State University. Program Penn State AE je pětiletý, přičemž čtvrtý a pátý rok se zaměřuje na jednu ze čtyř možností: strojní, světelnou & elektrotechniku, stavební nebo stavební management. Během druhého a třetího ročníku jsem zkoumal tyto čtyři možnosti, abych lépe porozuměl kompletnímu návrhu budovy. Na konci třetího ročníku si vybereme možnost, na kterou se zaměříme v posledních dvou letech. Vybral jsem si mechanickou variantu, protože se mi líbila myšlenka práce na udržitelnosti, energii a komfortu.

Všichni AE na Penn State musí v pátém ročníku také vypracovat diplomovou práci. Já jsem tu svou dělal s týmem pro soutěž studentských návrhů Architectural Engineering Institute. To byla zdaleka nejpůsobivější část mé vysokoškolské kariéry. Naučilo mě to pracovat v integrovaném týmu se všemi stavebními obory, rozhodovat se a efektivně komunikovat. Po měsících dlouhých nocí a tvrdé práce jsme se prezentovali na národní soutěži, kde jsme získali 4 z 5 hlavních cen včetně celkové ceny – Building Integration. Přátelství navázaná v tomto týmu jsou opravdu neocenitelná a vše, co jsem se naučil, využiji ve své kariéře.

Mnoho jsem se naučil i mimo třídu. Dvě léta jsem strávil jako stážista projektového managementu, jedno léto jako stážista projektování a jedno léto studiem v zahraničí v Číně a Hongkongu. Hodně jsem se také angažoval ve SWE a Engineering Ambassadors. To vše mě naučilo vedení, komunikaci a pokoře. Projektová stáž mě dostala tam, kde jsem teď. Po čtvrtém ročníku jsem nastoupil jako projektový stážista do společnosti Southland Industries a nyní tam pracuji na plný úvazek.

V současné době pracuji jako projektový inženýr HVAC pro společnost Southland Industries a zabývám se průmyslovými výrobními zařízeními. Tým pro tento projekt používá metodu Integrated Project Delivery. To znamená, že velmi úzce spolupracujeme se všemi partnery projektu, abychom spolupracovali, inovovali a realizovali rychlejší harmonogram v rámci rozpočtu s vysokou kvalitou. Na začátku tvořilo velkou část mé práce dimenzování a navrhování potrubí a rozvodů. Při práci pro dodavatele bylo mým dalším krokem pomoci koordinačnímu týmu vytvořit konstrukční návrh pro terén. Během výstavby jsem strávil hodně času na stavbě se všemi partnery a řízením změn na místě. Vytvořil jsem také plán čištění potrubí v naší budově.

Na své práci mám nejraději to, že mám přímý hmatatelný produkt své práce. Je velmi vzrušující, když můžete projíždět kolem budovy, na jejímž návrhu jste se podíleli. Také se mi líbí, že každá práce je úplně jiná. I při řešení problémů může být v budově tolik proměnných, že na stejnou otázku může být několik odpovědí. A konečně miluji komunikaci, která je nutná s mými projektovými týmy, interními i externími, a která ovlivňuje náklady a harmonogram projektu. Mohu toho udělat jen tolik, ale díky efektivní koordinaci s ostatními firmami na stavbě můžeme udělat mnohem víc.

V mé současné funkci jsem jako žena v inženýrství v menšině a jako žena ve stavebnictví ještě ve větší menšině. Mám to štěstí, že pracuji ve společnosti, kde je hodně inženýrek, ale na staveništi je to daleko jiné. Jednou z mých výzev byly osobní ochranné prostředky (OOP), když jsem na stavbě. Všechny ženy chodí v pánských ochranných vestách střední velikosti – mluvíme o tom, že se na staveništi necítíte na svém místě. Upozornila jsem na to ty správné lidi a pořizujeme do kanceláře dámské bezpečnostní vesty!“

Moje největší rada je naučit se, že je v pořádku neznat odpovědi. Důležité je, abyste se naučili klást správné otázky správným lidem. Architektonické inženýrství (stejně jako jakékoli jiné inženýrství) tolik závisí na efektivní komunikaci s týmem. Interně pokládejte otázky svému týmu. Je zaručeno, že vám více než ochotně pomohou! Externě, vaši partneři na projektech mají znalosti v různých oblastech budovy a je důležité klást otázky, abyste pochopili jejich roli a to, co od vás potřebují. To se hodí i při práci s terénem. Já možná nevím, jak se něco staví, když to kreslím v Revitu (modelovací software), ale člověk v terénu ví, jak to bude stavět.

Ať už si vyberete jakýkoli inženýrský obor, naučte se mluvit nahlas a klást všechny otázky. Je to pravda – hloupá otázka opravdu neexistuje!

.