jpg“ alt=“Louis Armstrong“ width=“300″ height=“300″>Louis Armstrong and his All Stars Columbia and RCA Victor Live Recordings
Mosaic MD9-257 (9 CD)
Louis Armstrong (t, v) with (coll. pers.) Bobby Hackett (c), Jack Teagarden, Trummy Young (tb, v), Peanuts Hucko, Barney Bigard, Edmond Hall (clt), Dick Cary, Billy Kyle (p), Bob Haggart, Arvell Shaw, Jack Lesberg, Dale Jones, Mort Herbert (b), George Wettling, Sid Catlett, Barrett Deems, Danny Barcelona (d), Velma Middleton (v), neznámí ghanští hudebníci, New York Philharmonic Orchestra, Leonard Bernstein (dir.), 18členný International Youth Band a Edward R. Murrow, George Avakian (int). Nahráno 17. května 1947-6. července 1958
Výše uvedený seznam personálu téměř vypovídá o celé historii, co se týče střídání stálých hráčů během jedenáctiletého období a různých hostujících umělců a tazatelů. Velká část materiálu se objevila v průběhu desetiletí (například na albu Satchmo The Great z roku 1956, posmrtném Chicagském koncertu a původně nevydané bigbandové skladbě z festivalu v Newportu v roce 1958), ale je zde i mnoho nového. Kromě setu Town Hall z roku 1947, který poprvé spojil Armstronga a Teagardena, tu máme i dosud neznámý devadesátiminutový koncert v Carnegie Hall z turné kapely jen o půl roku později. Zbytek materiálu pochází z poloviny a konce padesátých let a navzdory tomu, že byl poměrně dobře pokryt vydavatelstvím Columbia; zde dostanete (podle toho, jak počítáte) asi 50 nových skladeb nebo záběrů. Může to znít jako materiál pro specialisty a ti by vám jako první řekli, že formát většiny těchto setů byl poměrně ustálený. Ale pro posluchače, kteří nejsou zasvěceni do daného období nebo materiálu, je naprostá živost a spolehlivost Armstrongovy vlastní hry a zpěvu (a všestrannost různých kapel) něco, co stojí za to vidět. – Brian Priestley
Louis Armstrong New Orleans v Chicagu
Le Chant Du Monde
Louis Armstrong (t, v) se svými Hot Five, Hot Seven, Stompers, Orchestra, Johnny Dodds‘ Black Bottom Stompers, Jimmy Bertrand’s Washboard Wizards, Carroll Dickerson’s Savoyagers, Savoy Ballroom Five a Sebastian New Cotton Club Orchestra. Rec. 12. 11. 1925-11. 3. 1932
Tady je sedmidiskový box tohoto podnikavého francouzského reedičního vydavatelství, elegantně zpracovaný a opatřený poznámkami, pokrývající sedm nejbouřlivějších let hudebního života prvního velkého génia jazzu. Už jsem ztratil přehled o tom, kolikrát byl tento materiál znovu vydán, ale pochybuji, že byl již někdy sestaven v tomto konkrétním pořadí. LCDM shromáždilo všechny Louisovy „oficiální studiové nahrávky“ pořízené v letech 1925 až 1932, pouze vynechalo jeho četná vystoupení v tomto období jako sideman s bluesovými zpěváky a dalšími různými malými skupinami. Ačkoli není třeba, abych vyzdvihoval přednosti této hudby – tyto nahrávky jsou samotnou podstatou jazzové historie, stavebními kameny pro jazz budoucí, chcete-li -, nabízí se otázka, jak dobrý je remastering a zda si zaslouží doporučení?“
V poznámkách se nic neříká o použitých technikách ani o identitě odpovědné osoby, takže se zdálo vhodné zhodnotit hudební reprodukci vedle jiných reedičních kompletů. Stručně řečeno, je srovnatelná s boxem stejných skladeb Proper vydaným v roce 2005, ale je horší než velmi kvalitní komplet Hot Fives and Sevens remasterovaný americkou Columbií v roce 2000. Přesto je posledně jmenovaný komplet dávno pryč, takže tento atraktivní nový box je důstojnou alternativou.
O čem není pochyb, je naprostá brilantnost Armstrongovy hry na těchto známých skladbách – je dobré a svým způsobem docela překvapivé si po tolika letech připomenout jeho genialitu. S takovým odstupem je až příliš snadné brát vše jako samozřejmost a myslet na Louise jen jako na starého baviče, který chraplavě skanduje v písni „Wonderful World“. Možná je to klišé, ale v žádné sbírce, která usiluje o úplnost, by tento materiál neměl chybět a tohle je šikovný způsob, jak toho nasbírat hodně najednou. – Peter Vacher
Louis Armstrong Satchmo: Satchmo: Ambassador Of Jazz
Universal (10 CD)
Louis Armstrong (c, t, v) a mnoho dalších. Rec. 1923-1970
Kde začít? Inu, tato kompilace Universalu začíná Louisovým nahrávacím debutem v kapele Oliver a pokračuje až ke dvěma živým skladbám z pouhých měsíců před jeho smrtí. Ve větší míře než kterákoli předchozí kompilace protíná rozdělení jeho tvorby, která patřila různým vydavatelstvím, a představuje tak skutečnou a rovnoměrně rozloženou chronologii. Je zde dobře zastoupena jeho sidemanská práce ve 20. letech i v Hot Fives, skladby z 30.-40. let, kdy stál v čele bigbandů, různé generace All Stars od konce 40. let a pokračující sezení pouze s Louisem za doprovodu studiových skupin, které vyvrcholilo první deskou „What A Wonderful World“. Celkem 151 skladeb na prvních sedmi discích doplňují tento známý materiál další tři CD: (údajně nevydané, ačkoli dvě skladby s Ellou a závěrečná „When The Saints“ se sólisty JATP byly na 2-LP Jazz At The Hollywood Bowl); kolekce skutečných nevydaných alternativních a neúplných záběrů, z nichž většina pochází ze sezení s Oscarem Petersonem; a 70minutový rozhovor s Danem Morgensternem, který se stal základem „A 65th Birthday Interview“ časopisu Down Beat (přetištěno v Living With Jazz).
Tady je na jednom místě shromážděn ohromující roh hojnosti nejikoničtějšího jazzového hudebníka všech dob, a i když zdaleka nejde o záměrný wartsand-all přístup, obsahuje několik méně než brilantních skladeb a v nevydaných kouscích i pár chyb buď v trefování správných not, nebo v učení se textů. Zejména po roce 1920 se v drtivé většině položek objevují vokály, přesto až na posledních pár let mají všechny trumpetová (nebo kornetová) sóla, která nadchla posluchače nejen ve své době, ale znějí skvěle i dnes. Pokud si myslíte, že znáte, řekněme, „Hello, Dolly!“ pozpátku, slyšet práci trubky v rámci tohoto celkového programu a vychutnat si její jednoduchost a jistotu je stále neuvěřitelně dojemné. Když se pak vrátíte k mistrovským dílům z dvacátých a třicátých let, Armstrongova hra je často ohromující svou riskantností a úspěšností. A co se týče vlivu na trumpetisty a hráče na jiné nástroje, vše je zde, pokud se rozhodnete poslouchat tímto způsobem.
Vydáno k Louisovým 110. narozeninám, dostává se nám vynikajícího využití zpětného katalogu a takového kontextuálního zpracování, kterému se internet se svou snůškou často chybně identifikovaných klipů nikdy nevyrovná. Tato předpremiérová kopie neměla téměř žádné z doplňků sady, které zřejmě zahrnují 200stránkovou knihu s pamětními předměty, jako jsou reprodukce not, spousta fotografií a replika kufru patřící samotnému velvyslanci. Pokud si budu muset vystačit jen s hudbou, bude mi to více než stačit. – Brian Priestley
Louis Armstrong and Friends Jazz in Paris
Universal
Louis Armstrong Orchestra, Freddy Johnson, Arthur Briggs a jejich All-Star Orchestra; Marlene Dietrich (v) doprovází Freddy Johnson, Arthur Briggs Trio, Greta Keller (v), Danny Polo Swing Stars. Rec. Říjen 1934, 8. července 1933, 19. července 1933, červen 1933, 27. září 1938 a 30. ledna 1939.
Původně vyšla v roce 2001 v křehkém digipakovém formátu u Universal France v sérii Gitanes pod souhrnnou hlavičkou Jazz in Paris, nyní se tato pestrá kompilace znovu objevuje ve standardním jewel case, ale bez dalších úprav a doplňků. To, že Paříž byla ve 30. letech 20. století ohniskem afroamerického jazzu, je samozřejmostí a Louis se zde zjevně cítil jako doma, když pobýval se svým novoorleánským krajanem, hráčem na bicí Pete DuConge, který organizoval orchestr, jenž zaznívá na úvodních sedmi skladbách. Louis je samozřejmě hvězdou, majestátní na trubku a vokálně poutavý, kapela je temperamentní a svižná v „St Louis“ s pianistou Hermanem Chittisonem, který maximálně využívá svá sólová místa. Louis si oblíbil ‚Sunny Side‘ a dělá ji po svém, i když party kapely jsou dost sirupovité. Dvě skladby Johnson-Briggs umožňují DuCongeovi předvést svůj klarinet z Crescent City a pěkně si pohovět s robustním prominentním tenorem Big Boye Goudieho a svižným, lehce tónovaným trumpetistou Briggsem napodobujícím Louise. Dietrichová zpívá německy (pouze jedna skladba) a neprojevuje vůbec žádné jazzové cítění, její hudebníci včetně Briggse a DuCongeho se zdají být nezasaženi. Briggs, dlouholetý emigrant, se vrací ve čtyřech vynikajících triových skladbách, dobře se kombinuje s dynamickým pianistou Johnsonem, dobový nádech dodává dvojice jejich kumpánů Louis Cole. Vídeňská zpěvačka a herečka Kellerová dosáhla později hollywoodského úspěchu a zde těží z přítomnosti trumpetisty Billa Colemana a skvělé Chittisonové, jejíž silně akcentovaný styl připomíná styl Dietrichové. Coleman je však vynikající, stejně jako bílý americký klarinetista Polo (který působil i v Londýně), jehož úderná swingová skupina doplňuje tuto obohacující kompilaci. – Peter Vacher
Louis Armstrong Complete Decca Sessions 1935-1946
Mosaic (7CD)
Armstrong (t, v) s big bandy včetně JC Higginbothama (tb), Joe Garlanda (ts, arr), Luis Russell (p, arr), Pops Foster (b), Sid Catlett (d) plus Jimmy Dorsey Band, Casa Loma Orchestra, Sidney Bechet (clt, ss), Wellman Braud (b), Zutty Singleton (d), Bing Crosby, Mills Brothers a Ella Fitzgerald (v). Rec. 3. 10. 1935-18. 1. 1946
Kus Armstrongovy tvorby, který býval všeobecně shazován a dodnes budí u některých pozorovatelů rozpaky. Stručně řečeno, v druhé polovině svého epochálního období 1925-32 (nedávno příhodně znovu vydaného a recenzovaného v Jazzwise 132) přešel trumpetista od „jazz/bluesového“ repertoáru k aktuálním „popovým“ skladbám, ačkoli tato terminologie byla běžným pojmem až v éře swingu. Armstrongova verze popu překonala svůj materiál brilantními trumpetovými úpravami a invencí a stejně vlivnou aktualizací stylu rytmického zpěvu 20. let. Ella a Billie by nikdy nezněly tak, jak zněly, nebýt jeho mistrovských děl z počátku 30. let. V době, kdy v roce 1935 podepsal smlouvu s Deccou, byl připraven přejít do amerického mainstreamu, a přestože jeho přínos zůstal docela konzistentní, mocnosti řídící jeho kariéru se možná staraly méně o hudbu než o image a příjmy.
A tak navzdory zdánlivě nenucené umělecké inteligenci, která nás dodnes uchvacuje, s Armstrongem bavičem management i producenti desek zacházeli jako s pracovním koněm. Naštěstí jeho koncertní kapely příliš neomezovaly a násilné krmení nekvalitními písněmi nevyvolávalo podvýživu – ale jak upozorňuje v poznámkách Dan Morgenstern, je zde i dobrý materiál, s několika předělávkami starších Armstrongových hitů plus tehdejšími novinkami od Gershwina, Berlina a dokonce i jednoho Ellingtona. Kapela (necelých 60 % těchto skladeb) je vystřídána malými skupinami, zejména v rematchi s Bechetem v roce 1940, a příležitostně dalšími vokalisty včetně sboru, který doprovází Armstrongovu první sadu spirituálů. Ale po chvíli už se na doprovod moc nehledí a muž v záři reflektorů nese vše před sebou. Tam, kde jsem si to ověřil, je remastering lepší než předchozí CD verze od Classics a GRP/Decca a jedná se o definitivní kolekci významného období. – Brian Priestley
Louis Armstrong Complete Hot Fives and Hot Sevens
Essential Jazz Classics
Louis Armstrong (ct, v) se svými Hot Five; Hot Seven; Carroll Dickerson’s Orchestra; Johnny Dodds Black Bottom Stompers; jeho vlastní orchestr; Erskine Tate’s Vendome Orchestra; Butterbeans & Susie; Jimmy Bertrand’s Washboard Wizards; Lillie Delk Christian & Victoria Spivey. Rec. Listopad 1925 – červenec 1929
EJC nám na poněkud chatrném přebalu 4 CD nabízí mnohem více, než se zdá. Ano, jsou zde všechny Hot Fives a Sevens, ale je toho mnohem více, jak je patrné z výše uvedeného rámcového seznamu. Tak proč právě teď? Tohle je přinejmenším čtvrtý komplet raných Satchů, který se mi v posledních letech dostal do rukou, a náhodou vím, že ještě letos plánuje britský label vydat ucelený 10CD komplet raných Armstrongů.
Je nějaký důvod tleskat tomuto kompletu oproti jiným, které se člověku dostaly do cesty? Obnova zvuku je v příznivém srovnání s ostatními, booklet je obsáhlý a dobře ilustrovaný a nemám námitek proti výběru materiálu. Ve srovnání například s boxem Proper se může pochlubit 102 skladbami oproti jejich 99, ale výběr Properu přináší Armstrongovy nahrávky před vznikem Hot Five s Kingem Oliverem, Fletcherem Hendersonem a Clarencem Williamsem a jeho doprovody Bessie Smith, ale vynechává strany Christiana a Spiveyho. Řešením je samozřejmě pořídit si oba sety a plně tak zmapovat mimořádnou explozi kreativity, která je ztělesněna v tomto vývoji od předčasně zralého Oliverova sidemana až po plně zformovaného génia, jak je patrné na „West End Blues“.
Ať už je tento materiál vydán kolikrát chce nebo kolikrát ho člověk slyší, pocit úžasu nikdy neopadne. To, že tento mladý muž překonal chudobu svého původu a vytvořil hudbu tak žhavé kvality, zůstává jedním z největších jazzových příběhů. Jak řekl jeden komentátor, tato hudba je „více než nepostradatelná“. Vezměte prosím na vědomí. – Peter Vacher
Louis Armstrong The OKeh Columbia & RCA Victor Recordings 1925-33
Sony 10-CD set
Louis Armstrong (t, v) se skupinami vč. Red Allen/Zilner Randolph (t), Kid Ory/Lawrence Brown/Keg Johnson (tb), Johnny Dodds (cl), Don Redman (as), Budd Johnson (ts), Lil Armstrong/Earl Hines/Teddy Wilson (p), Baby Dodds/Lionel Hampton/Chick Webb/ Sid Catlett (d) a mnoho dalších. Rec. 12. listopadu 1925-26. dubna 1933
Titulek boxu by měl být dostatečným doporučením pro každého, kdo tuto hudbu ještě nevlastní. Bylo to období, kdy Armstrong pokládal základy pro vše, co následovalo (jak řekl Miles: „Víte, že na lesní roh nemůžete zahrát nic, co Louis nehrál – myslím tím i moderní“) a zároveň bavil lidi. To druhé vlastně považoval za svou práci, technická brilance a vokální inovace byly jen třešničkou na dortu, pro něj samotného i pro ostatní hudebníky. Výsledkem je, že v repertoáru najdete vše od poměrně hloupých písní (některé z nich rasově ponižující) až po hluboce dojemné věci jako „West End Blues“ od Kinga Olivera. Pokud chcete poslouchat analytickým uchem, můžete si vychutnat Louisův melodický instinkt, jeho rytmickou ostrost a schopnost slyšet míhající se akordy, které jeho kapely neozvučily. A můžete slyšet raný elán zmírněný rostoucím smyslem pro dramatičnost – srovnejte odvážné breaky „Potato Head“ s jediným drženým tónem v „I Gotta Right To Sing The Blues“, jedné z mnoha písní, které proměnil ve standardy.
Poprvé jsou Victors z let 1932-33 (které dříve „patřily“ BMG) připojeny ke skladbám OKeh/Columbia z let 1925-32, které zahrnují slavné Hot 5s a Hot 7s. Remastering posledně jmenovaných se zdá být z velké části nezměněn od CD Columbia Legacy z konce 80. let, které v případě disků 5 a 6 odhalilo šest dříve nevydaných alternativních nahrávek – což je rarita, protože raný jazz se nahrával rychle a levně. Proto dochází k výpadkům ve hře členů kapely a, což je vzrušující, Armstrong sám se občas pouští do věcí, které se mu úplně nepovedou. Jako kompenzace se občas objeví sidemani, kteří už to pochopili, v neposlední řadě Lawrence Brown, méně známý Keg Johnson a samozřejmě velký Earl Hines. Produkčně žádné podrobné poznámky, jen obecná esej Rickyho Ricciardiho, ale plusem jsou krásně reprodukované fotografie většiny zúčastněných kapel. – Brian Priestley
Louis Armstrong Plays W C Handy – Complete Edition
Essential Jazz Classics
Jedna z velkých All Stars sessions, s druhým CD, které k obsáhlému 2CD vydání Columbie z roku 1997 přidává některá vystoupení z 20. let, takže jde o nejkompletnější verzi.
Louis Armstrong The Complete Satch Plays Fats
Essential Jazz Classics
Jedno z klasických Armstrongových alb a průkopnický příklad overdubingu, s několika nesestříhanými nebo alternativně vydanými záběry zařazenými k dobru.
Louis Armstrong Integrale Vol. 13: A Song Was Born
Fremaux
Projekt vydání všech Armstrongových nahrávek v chronologickém pořadí sahá až do roku 1947 a zahrnuje Town Hall Concert, Symphony Hall Concert a první nahrávky All Stars RCA – nezbytné.
Louis Armstrong, Blanche Calloway, Clarence Williams 1928-1938 Nevydáno na 78s
Retrieval
Jen kvůli dvěma alternativním nahrávkám Armstrongovy skladby „St. Louis Blues“ z roku 1929 stojí za to si ji pořídit, ale také kvůli 11 původně nevydaným stranám Blanche Calloway, jedné z nejvíce nedoceněných postav raného jazzu.
Ella Fitzgerald a Louis Armstrong Ella and Louis
Poll Winners
Skvělé album Verve zde znovu vydané i s polovinou pokračování, což z něj dělá lepší hodnotu než dosud v katalogu Verve vydané album Pops and Ella s Petersonovým kvartetem.
Louis Armstrong New Orleans 1946-47
Fremeaux
„Intégrale“ Armstrong dosahuje 12. svazku s každým kouskem, který natočil, seřazeným popořadě, přičemž tento 3CD box zahrnuje poslední big band a zrod malých skupin, které vedly k All Stars. Nezbytné!
