Dispoziční atribuce je málo známý fenomén v psychologii osobnosti, o kterém se předpokládá, že vysvětluje lidské chování na úrovni individuálního sociálního aktéra. Předpokládá se, že je způsoben vnitřními charakteristikami, které se nacházejí uvnitř jedince, na rozdíl od vnějších (situačních) vlivů, které vycházejí z prostředí nebo kultury, v níž se daný jedinec nachází.
Jiným termínem pro dispoziční atribuci je vnitřní atribuce neboli vyvozování, že příčinou události nebo chování jsou osobní faktory.
Atribuce se vztahují k vlivům, které si vytváříte ohledně toho, co způsobilo událost nebo chování, a jsou vaší snahou porozumět svým zkušenostem, chování a chování druhých. Když používáme vnitřní atribuce, vyvozujeme, že se daná osoba chová určitým způsobem nebo že událost je způsobena faktory souvisejícími s danou osobou. Vnitřní atribuce je definována jako akt přičítání viny za příčinu určité události nějakému typu faktoru nebo kritériu, které by mohl jedinec ovlivnit. Při vnitřní atribuci vyvozujeme, že událost nebo chování osoby přímo souvisí s osobními faktory, jako jsou vlastnosti, schopnosti nebo pocity. Zjednodušeně si to můžeme ukázat na příkladu, kdy žena platí u pokladny za nákup. Když je na ni pokladní v obchodě s potravinami krátký, žena usoudí, že musí být neustále hrubý a mrzutý. Vnitřní atribuce je způsob, jakým přikládáme význam chování druhých a dokonce i svému vlastnímu.“
