Narozeniny Alberta Einsteina 14. března jsou vždy důvodem k oslavě. V minulých letech se děti v Princetonu ve státě New Jersey, který byl asi dvě desetiletí domovem teoretického fyzika, účastnily soutěže Einsteinových dvojníků a v San Francisku mu lidé zpívali píseň Happy Birthday, zatímco obcházeli Pího svatyni ve vědeckém muzeu Exploratorium. (14. březen je také známý jako Den Pí, protože se váže k prvnímu číslu čísla Pí, 3,14.)
Tak propracované oslavy jsou ironické, protože Einstein byl známý tím, že se narozeninovým oslavám vyhýbal. „Je známo, že jsem se narodil, a to je vše, co je potřeba,“ řekl v roce 1935 novináři z Princetonské střední školy.
Jednu oslavu svých sedmdesátin však měl rád – díky několika velmi zvláštním návštěvníkům.
Dne 13. března 1949, den před Einsteinovými narozeninami, navštívily jeho dům v Princetonu, kde vyučoval na Institutu pro pokročilá studia, děti, které byly právě přemístěny do USA z tábora pro vysídlené osoby v Evropě. Ani čtyři roky po skončení druhé světové války nebylo mnoho těch, kteří se v důsledku války ocitli bez domova, ještě usazeno.
Jedno z dětí přivezených do USA bylo dokonce Einsteinovým příbuzným: jedenáctiletá Elizabeth Kerzeková, vzdálená sestřenice, která se na této oslavě poprvé setkala se svým slavným příbuzným. Na fotografii výše je muž vedle Einsteina William Rosenwald, čestný prezident organizace United Service for New Americans (USNA), která děti přivezla, a také předseda United Jewish Appeal.
Získejte svou dávku historie na jednom místě: přihlaste se k odběru týdenního zpravodaje TIME History
Při této oslavě 70. narozenin dostal Einstein jako dárek kytici květin a pro děti měl také dárek: bonboniéru a sušené ovoce, uvedla agentura Associated Press. Mezi narozeninové aktivity patřilo střídavé sezení na jeho klíně a hraní si s jeho domácím mazlíčkem teriérem Chicem.
Na narozeninové oslavě Rosenwald Einsteinovi údajně slíbil, že všechny tábory pro vysídlené osoby budou „prázdné“ a všichni vysídlení evropští Židé budou do konce roku přesídleni do míst, jako jsou USA a Izrael, který se teprve nedávno stal státem – tento „slib“ Einstein podle New York Times označil za „velkolepý narozeninový dárek“.
Ve skutečnosti byl Philippe Halsman, který byl přítomen fotografování Einsteinovy narozeninové oslavy, jedním z několika lidí, jimž sám vědec pomohl v roce 1940 přijít do USA poté, co nacisté napadli Francii.
Einstein se mohl ztotožnit s těžkým údělem vykořeněného člověka, protože sám byl německým židovským uprchlíkem. Do USA přišel v říjnu 1933, několik měsíců poté, co byl nucen opustit svůj berlínský domov, protože byl „všeobecně považován za veřejného nepřítele nacistů číslo jedna“ poté, co kritizoval represivní politiku prováděnou po nástupu Adolfa Hitlera k moci, jak napsal badatel Andrew Robinson pro TIME.
V témže roce Einstein pomáhal založit americkou pobočku Mezinárodního sdružení pro pomoc, evropského předchůdce Mezinárodního záchranného výboru, jehož cílem bylo zachránit ohrožené v nacistickém Německu. Až do své smrti 18. dubna 1955 využíval uznání svého jména, které mu přinesl vývoj obecné teorie relativity, k tomu, aby pomáhal dalším lidem, kteří přišli do USA, aby unikli pronásledování, a působil jako čestný předseda francouzské židovské sociální organizace OSE (zkratka pro Œuvre de Secours aux Enfants neboli Společnost pro pomoc dětem).
Za války se zastával nevinných dětí, které se staly oběťmi pronásledování organizovaného dospělými. V archivech humanitární organizace American Jewish Joint Distribution Committee se například nachází dopis z 25. června 1941, v němž Einstein děkuje předsedovi organizace za to, že zprostředkoval příjezd více než 100 zachráněných dětí z Francie a dal jim „novou šanci na život“, a lituje, co musely vytrpět, než dosáhly dospělosti.
„Vytrženi z rodičovské péče a lásky, vrženi ze země do země, z místa na místo, vydáni napospas nesmyslnému pronásledování … museli čelit strašlivému uzavření v koncentračním táboře,“ napsal. „Úsilí o záchranu těchto dětí nesmí polevit… Obracím se proto na Vás s naléhavou prosbou, abyste problém evakuace dětí uprchlíků udržel v popředí své pozornosti.“
Pište Olivii B. Waxmanové na adresu [email protected].
.
