Duševní zdraví je lidské právo

Rada OSN pro lidská práva (UNHRC) je mezivládní orgán v rámci systému OSN, který se skládá ze 47 zemí zvolených z řádných členů. Rada je zodpovědná za podporu a ochranu všech lidských práv na celém světě a fyzické a duševní zdraví považuje za ústřední princip své práce. Prostřednictvím jmenovaného zvláštního zpravodaje, kterým je v současné době Dainius Pūras z Litvy, pomáhá UNHRC členským státům a dalším subjektům prosazovat a chránit právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví (právo na zdraví). Rada uznává následující zásady:

Právo na zdraví je inkluzivní právo, které se vztahuje nejen na včasnou a odpovídající zdravotní péči, ale také na základní determinanty zdraví, jako je přístup k nezávadné a pitné vodě a odpovídajícím hygienickým podmínkám, zdravé pracovní a životní prostředí a přístup ke vzdělávání a informacím souvisejícím se zdravím, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví.
Právo na zdraví obsahuje jak svobody, tak nároky. Svobody zahrnují právo na kontrolu vlastního zdraví, včetně práva nebýt vystaven nedobrovolnému lékařskému ošetření a experimentům. Nároky zahrnují právo na systém ochrany zdraví (tj, zdravotní péče a základních determinant zdraví), který lidem poskytuje rovnost příležitostí k dosažení nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví.
Právo na zdraví je široký pojem, který lze rozčlenit na konkrétnější nároky, jako je právo na zdraví matek, dětí a reprodukční zdraví; zdravé pracovní a přírodní prostředí; prevenci, léčbu a kontrolu nemocí, včetně přístupu k základním lékům; a přístup k nezávadné a pitné vodě.

Vztah mezi lidskými právy a duševním zdravím

Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) prohlašuje, že „právo na zdraví je základní součástí našich lidských práv a našeho chápání důstojného života“. Preambule Ústavy Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 1946 definuje zdraví jako „stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo vady“. Vztah mezi duševním zdravím a lidskými právy je nedílný a vzájemně závislý. Například porušování lidských práv, jako je mučení a vysídlení, negativně ovlivňuje duševní zdraví. Za druhé, postupy, programy a zákony v oblasti duševního zdraví, jako jsou například donucovací léčebné postupy, mohou bránit dodržování lidských práv. A konečně, pokrok v oblasti lidských práv prospívá duševnímu zdraví. Tyto přínosy přesahují rámec duševního zdraví a zahrnují úzkou souvislost mezi tělesným a duševním zdravím. Existují tedy klinické a ekonomické důvody, jakož i morální a právní závazky, proč podporovat péči o duševní zdraví jako základní lidská práva.

Ve své zprávě z roku 2014 WHO odhaduje, že celosvětově je na řešení duševního zdraví vyčleněno méně než 5 % celkových vládních výdajů na zdravotnictví, přičemž v zemích s nižšími příjmy je toto číslo výrazně nižší (WHO, 2015). Jednoduše řečeno, duševní zdraví nemá z hlediska rozpočtu a pozornosti rovnocenné postavení s tělesným zdravím, což vytváří nezamýšlenou hierarchii, v níž je duševní zdraví řazeno níže než zdraví tělesné. OHCHR uvádí, že v některých zemích je jedinou dostupnou péčí pro duševně nemocné osoby péče v psychiatrických léčebnách a mnohé z nich jsou spojeny se závažným porušováním lidských práv, které se projevuje nelidským zacházením a životními podmínkami, jako je například spoutání nebo zavírání do vězení na delší dobu.

Současný obraz duševního zdraví v celosvětovém měřítku ze zprávy OHCHR

Postižení duševního zdraví postihne v průběhu života každého čtvrtého člověka.
V celosvětovém měřítku nemá duševní zdraví stejnou úroveň jako fyzické zdraví, pokud jde o rozpočet nebo lékařské vzdělávání a praxi.
Stigma je významným faktorem určujícím kvalitu péče a přístup k celé škále služeb, které osoby s duševním onemocněním potřebují.
Téměř dvě třetiny osob s duševním onemocněním nevyhledají léčbu svého onemocnění.
Špatné duševní zdraví je predispozičním faktorem pro fyzické zdravotní problémy.
Osoby s duševním onemocněním mají ve srovnání s běžnou populací mnohem kratší průměrnou délku života, přičemž se odhaduje, že u mužů klesne průměrná délka života o 20 let a u žen o 15 let.

Stigmatizace a diskriminace

Expert OSN na právo na zdraví, zvláštní zpravodaj Dainius Pūras, uvádí, že jedním z nejzásadnějších problémů duševního zdraví je stigmatizace a diskriminace. WHO (2014) tvrdí, že společenská stigmatizace je stále překážkou při vyhledávání a přijímání léčby duševních obtíží. Nesení nálepky duševního onemocnění se netýká pouze osoby s tímto onemocněním, ale může mít vliv i na rodinné příslušníky a blízké přátele, což následně může vést k podobnému zatížení (tzv. zdvořilostní stigma). Z literatury vyplývá, že intervenční programy proti stigmatizaci, jako je kanadský program „Opening Minds“ (Pietrus, 2013) a novozélandský program „Like Minds Like Mine“, zvýšily porozumění vůči lidem s duševním onemocněním. Vlády v zemích s nízkými a středními příjmy však obvykle vynakládají nejméně prostředků na duševní zdraví, což stále více ztěžuje poskytování klinických služeb a intervencí proti stigmatizaci. To přimělo obhájce k tomu, aby zdůraznili, že prioritou musí být zavádění intervencí proti stigmatizaci s pozitivními výsledky (Mascayano, Armijo & Yang, 2015).

Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují stigmatizaci duševního onemocnění, protože duševní onemocnění je z ekonomických, kulturních, náboženských a politických důvodů chápáno jinak než fyzické zdraví. Lidé často nevyhledávají odbornou pomoc a spoléhají se na jiné alternativy ze strachu z diskriminace nebo proto, že věří, že se to dá vyřešit bez léčby. Snahy mnoha odborníků na duševní zdraví, kteří se snažili destigmatizovat duševní nemoci tím, že je vysvětlovali biologickými termíny, se v praxi někdy obrátily proti nim (Lauber & Rossler, 2007). Klinický jazyk je často obtížně srozumitelný, a pokud je psychiatrická porucha takto patologizována, má tendenci vést lidi k přesvědčení, že tyto stavy jsou nezměnitelné, což ve skutečnosti prohlubuje stigmatizaci. Gramotnost a psychoedukace týkající se duševního zdraví je pro snížení stigmatizace prvořadá a mohlo by být přínosné, kdyby veřejně známé osobnosti s osobní zkušeností oslovily své komunity tím, že by duševním onemocněním daly tvář.

Iniciativy Organizace spojených národů (OSN)

V mezinárodním společenství se stále více uznává, že duševní zdraví je jedním z nejvíce opomíjených, avšak zásadních rozvojových témat při dosahování mezinárodně dohodnutých rozvojových cílů. OSN a globální agentury, jako je Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, se zasazují o řadu politických změn s cílem řešit stigma a diskriminaci, s nimiž se specificky setkávají lidé s duševním onemocněním a/nebo s psychosociálním postižením. Tyto politiky zahrnují systematické zahrnutí lidských práv do politiky a uznání autonomie, zastupitelnosti a důstojnosti jednotlivce. Mezi klíčové oblasti, na které je třeba se zaměřit, patří:

Zlepšení dostupnosti a kvality poskytování služeb v oblasti duševního zdraví.
Vytvoření právního a politického prostředí, které napomáhá realizaci lidských práv osob s duševním onemocněním a psychosociálním postižením.
Zapojení preventivních programů a politik, které bojují proti stigmatizaci a diskriminaci.

V březnu 2016 vydaly Portugalsko a Brazílie spolu se 73 státy společné prohlášení, v němž zdůraznily zásadní význam duševního zdraví pro plnou realizaci práva na zdraví. Prohlášení rovněž zdůraznilo význam přijetí lidskoprávní perspektivy pro zajištění respektu k důstojnosti všech lidských bytostí a plného užívání lidských práv bez diskriminace.

Dne 1. července 2016 ÚOCHB v rezoluci 32/18 pověřil Radu pro lidská práva vypracováním zprávy, která by identifikovala některé hlavní problémy, jimž čelí uživatelé služeb duševního zdraví, osoby s duševním onemocněním a osoby s psychosociálním postižením. OHCHR upřesnil, že zpráva by měla identifikovat stávající výzvy, vznikající osvědčené postupy a obsahovat seznam doporučení. rada vydala zprávu na svém 34. zasedání 24. března 2017, která identifikovala systémové výzvy v oblasti duševního zdraví, mezi něž patří stigmatizace a diskriminace; porušování ekonomických, sociálních a dalších práv; a odepření autonomie a právní způsobilosti. Jednou z nejvýraznějších výzev je také nedostatek zdrojů. Zpráva uvádí, že navzdory dopadu duševních stavů na jednotlivce, rodiny a komunity se do duševního zdraví investují nedostatečné finanční i lidské zdroje. Například se uvádí, že celosvětové roční výdaje na duševní zdraví činí méně než 2 dolary na osobu a méně než 0,25 dolaru na osobu v zemích s nízkými příjmy. V mnoha situacích nejsou tyto skromné zdroje rozvážně rozdělovány tak, aby přinášely maximální užitek, protože značná část rozpočtů na duševní zdraví je přidělována psychiatrickým nemocnicím, a nikoliv na financování komunitních služeb v oblasti duševního zdraví, které mají silnou empirickou podporu. Důsledkem je nedostatečné poskytování služeb, nedostatečně vyškolení odborníci v oblasti duševního zdraví, minimální dostupnost kvalitních služeb v oblasti duševního zdraví a nedostatečné poskytování služeb, které by odpovídaly standardům lidských práv. Tyto praktiky proto porušují čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který uvádí, že: „Každý stát, který je smluvní stranou tohoto paktu, se zavazuje podniknout samostatně i prostřednictvím mezinárodní pomoci a spolupráce, zejména ekonomické a technické, v maximální míře svých dostupných zdrojů, kroky k postupnému dosažení plného uskutečnění práv uznaných tímto paktem všemi vhodnými prostředky, včetně zejména přijetí legislativních opatření.“

Výše uvedené praktiky narušují právo na zdraví, které je uznáno v Paktu i v článku 25 UDHR. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966) spolu se Všeobecnou deklarací lidských práv (1948) a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (1966) tvoří Mezinárodní listinu lidských práv. Pakt byl přijat Valným shromážděním OSN (VS OSN) v rezoluci 2200A (XXI) ze dne 16. prosince 1966. V platnost vstoupil v roce 1976 a k 1. prosinci 2007 jej ratifikovalo 157 států.

Rada pro lidská práva ve své rezoluci 36/13 uznala, že osoby s psychosociálním postižením, osoby s duševním onemocněním a uživatelé duševního zdraví čelí rozsáhlé diskriminaci, stigmatizaci, předsudkům, násilí, zneužívání, sociálnímu vyloučení a segregaci, nezákonné nebo svévolné institucionalizaci, nadměrné medikalizaci a léčebným postupům, které nerespektují jejich autonomii, vůli a preference. S cílem řešit toto porušování lidských práv svolala Rada na 14. a 15. května 2018 do Ženevy ve Švýcarsku zasedání. Zasedání se zaměřilo na určení strategií na podporu lidských práv v oblasti duševního zdraví a bylo otevřeno všem zúčastněným stranám. V jedné z prezentací na zasedání paní Yeni Rosa Damayanti, vedoucí Indonéské asociace duševního zdraví (IMHA), připomněla světovému společenství, že ačkoli bylo zasedání svoláno, aby se hovořilo o duševním zdraví a lidských právech, je důležité, aby světový orgán vnímal toto téma jako „… inkluzi a lidská práva osob s psychosociálním postižením“. Podle paní Damayanti je na prvním místě inkluze a až poté duševní zdraví.

Rámec práva na zdraví

Práce OSN na řešení stigmatizace a diskriminace v oblasti duševního zdraví se z velké části zaměřuje na rámec práva na zdraví.
Tento rámec je předpokládán jako dlouhodobý programový cíl. Tvrdí, že zdraví a zdravotní péče je inkluzivní právo zahrnující jak včasnou a odpovídající zdravotní péči, tak základní determinanty zdraví. V případě duševního zdraví patří mezi determinanty nízký socioekonomický status, násilí a zneužívání, nepříznivé zkušenosti z dětství, vývoj v raném dětství a to, zda existují podpůrné a tolerantní vztahy v rodině, na pracovišti a v dalších prostředích. Právo na zdraví obsahuje svobody (např. právo nebýt vystaven nesmlouvavému lékařskému ošetření) a nároky (např. právo na zdravotnický systém, který poskytuje rovný přístup ke kvalitní léčbě) již dříve zmíněné v tomto článku. Tento rámec byl zahrnut do mnoha dokumentů OSN, včetně Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (článek 2 odst. 1), Úmluvy o právech dítěte (článek 24), Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (článek 25) a Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (článek 10 písm. h), čl. 11 odst. 1 písm. f), čl. 11 odst. 2, článek 12 a čl. 14 odst. 2 písm. b)). Tyto snahy kladou důraz na podporu programů a politik proti stigmatizaci a diskriminaci.

Rámec práva na zdraví (popsaný výše) navrhuje přístup založený na lidských právech s cílem zajistit, aby zdravotnická zařízení, zboží a služby pro duševní zdraví byly k dispozici v dostatečném množství a byly přístupné a cenově dostupné na základě nediskriminace. Tyto služby musí být genderově citlivé, vědecky a medicínsky vhodné, kvalitní a respektující lékařskou etiku. Nedílnou součástí práva na zdraví je očekávání smysluplné účasti všech zúčastněných stran na rozhodování a politice v oblasti zdraví. Je také důležité, aby existovaly transparentní procesy, které jsou zajištěny pro osoby s problémy duševního zdraví a pro ty, kteří využívají služeb duševního zdraví.

2030 Agenda pro cíle udržitelného rozvoje (SDG)

Rámec práva na zdraví byl doplněn globálním závazkem přijatým v Agendě 2030 pro cíle udržitelného rozvoje (SDG), zejména SDG 3, jehož cílem je zajistit zdravý život a podporovat blahobyt pro všechny v každém věku.

Cíl 3.4 – řeší prevenci a léčbu a podporuje duševní zdraví a pohodu
Cíl 3.5 – řeší prevenci a léčbu zneužívání návykových látek, včetně zneužívání omamných látek a škodlivého užívání alkoholu
Cíl 3.8 – řeší všeobecné zdravotní pojištění. Tento cíl se sice zaměřuje na oblasti, kde není výslovně zmíněno duševní zdraví, ale jsou zde další relevantní otázky, které zahrnují ochranu před finančními riziky, přístup ke kvalitním základním zdravotnickým službám, cenově dostupné základní léky a očkovací látky pro všechny.

Dosažený pokrok

Přestože stále existují problémy, došlo v posledních desetiletích k pokroku.

Cíl 1.1: 80 % zemí vypracuje nebo aktualizuje své politiky nebo plány v oblasti duševního zdraví v souladu s mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv (do roku 2020). Podíl zemí plnících tento cíl se mírně zvýšil ze 45 procent (Atlas 2014) na 48 procent (Atlas 2017) všech členských států WHO.
Cíl 1.2: 50 procent zemí vypracuje nebo aktualizuje své právní předpisy pro duševní zdraví v souladu s mezinárodními a regionálními nástroji v oblasti lidských práv (do roku 2020). Podíl zemí, které tento cíl plní, se mírně zvýšil z 34 procent (Atlas 2014) na 39 procent (Atlas 2017) všech členských států WHO.
Cíl 2: Pokrytí služeb pro závažné duševní poruchy se zvýší o 20 procent (do roku 2020). Přestože Atlas 2017 vynaložil značné úsilí na zvýšení spolehlivosti údajů, pokrytí službami pro závažné duševní poruchy nebylo možné vypočítat. Léčená prevalence pro psychózy, bipolární poruchy a deprese byla 171,3, 41,0 a 95,6 na 100 000 obyvatel.
Cíl 3.1: 80 procent zemí bude mít alespoň dva fungující národní, víceodvětvové programy podpory a prevence duševního zdraví (do roku 2020). Podíl zemí plnících tento cíl se zvýšil ze 41 procent (Atlas 2014) na 63 procent (Atlas 2017) všech členských států WHO.
Cíl 3.2: Míra sebevražd v zemích se sníží o 10 procent (do roku 2020). Podle údajů WHO o sebevraždách se míra sebevražednosti od roku 2014 do roku 2017 mírně snížila z 11,4 na 10,5 na 100 000 obyvatel.
Cíl 4: 80 procent zemí bude každé dva roky prostřednictvím svých národních zdravotních a sociálních informačních systémů rutinně shromažďovat a vykazovat alespoň základní soubor ukazatelů duševního zdraví (do roku 2020). Podíl zemí, které tento cíl plní, se mírně zvýšil z 64 zemí, tj. 33 procent všech členských států WHO (Atlas 2014), na 71 zemí a 37 procent všech členských států WHO (Atlas 2017).

Rámec práva na zdraví uznává silný vztah mezi fyzickým a duševním zdravím a vyzývá k přístupu, který oběma přikládá stejnou hodnotu. Pro některé čtenáře tohoto článku může být překvapivé, že mít psychosociální problém může jednotlivci bránit ve výkonu volebního práva v politickém procesu. Prezentace paní Yeni Damayanti na nedávném zasedání OSN v Ženevě nás informovala o vítězství díky usilovné práci Perhimpunana Jiwa Sehat (Indonéská asociace duševního zdraví, IMHA). Tato organizace se díky vedení paní Damayanti úspěšně zasadila o zřízení podpůrného centra, které bylo financováno indonéskou vládou pro osoby s psychosociálním postižením v jižní Jakartě. Spolupráce organizace s ústavním soudem usnadnila změny, které umožnily osobám s psychosociálním postižením poprvé volit v regionálních volbách, a to na začátku roku 2017.

Současné překážky zlepšení duševního zdraví v celosvětovém měřítku

Získání všeobecného porozumění etiologii duševních onemocnění je stále velkým úkolem. Značné části světové populace chybí pochopení biologické etiologie duševních nemocí, a proto duševní nemoci přisuzuje nadpřirozeným silám a nepříteli (Armiya’u, 2015). V některých částech světa patří ke kulturním faktorům představy, že duševní nemoc patří celé rodině a je zdrojem hanby, a problémy duševního zdraví založené na prostředí jsou považovány za osobní slabost. K dalším významným faktorům, které přispívají k tomuto nepochopení, patří nedostatek systematického vzdělávání zdravotnických pracovníků, méně informací o kulturních faktorech, které jsou ochranné a/nebo by mohly být začleněny do vývoje léčebných a preventivních intervencí, minimální výzkum a absence explicitních rámcových vzdělávacích programů v oblasti lidských práv ke zdraví ve státech a organizacích.

Co může psychologie udělat pro zlepšení současné situace?“

Na posledním sjezdu APA v San Francisku (9.-12. srpna 2018) představilo zastoupení APA-OSN sympozium o lidských právech, které mělo čtyři panely. Jeden z panelů byl zaměřen na stigmatizaci duševního zdraví. Historicky každoroční sjezd APA přitahuje mezinárodní účastníky a zástupci APA-UN doufají, že prezentované informace oslovily celosvětové publikum. Autoři tohoto článku se také domnívají, že psychologie může dále přispět k tomuto hodnotnému tématu tím, že:

bude řešit stigmatizaci duševního zdraví a diskriminaci v globálním kontextu
bude řešit duševní zdraví v rámci lidských práv v psychologických programech, konkrétně v postgraduálních vzdělávacích programech s explicitním rámcem lidských práv. To je klíčové.
Zavedení systematického školení a zvyšování informovanosti zdravotnických pracovníků
Zavedení přístupu „celého člověka“, který integruje interdisciplinární služby duševního zdraví do primární péče (a naopak)
Spolupráce s občanskou společností (nevládními organizacemi) s cílem zapojit místní vlády
Provádění a sdílení výzkumu s místními, národními a mezinárodními orgány

Kromě toho,

Americká psychologická asociace (APA) pokračuje v současném úsilí o vypracování memoranda o porozumění (MOU) s psychologickými organizacemi po celém světě, prostřednictvím Úřadu pro mezinárodní záležitosti (Office of International Affairs, OIA)
APA prosazuje prostřednictvím statusu nevládní organizace při OSN
psychologické organizace se sídlem v OSN (APA-UN Representatives, PCUN) spolupracují se zvláštním zpravodajem OSN a napomáhají „změně paradigmatu“ směrem k holistickému přístupu, který bere ohled na různé kulturní hodnoty a respektuje je

Závěr

Jak zdůrazňuje tento článek, celosvětově roste aktivita a odhodlání řešit stigmatizaci a diskriminaci v oblasti duševního zdraví. Světové společenství však může udělat více. Při prezentaci své zprávy za rok 2017 Radě OSN pro lidská práva v Ženevě vyzval Pūras k dodržování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Pūras poznamenal, že praxe, kdy se do politiky nezahrnují hlasy osob nejvíce postižených duševním onemocněním, je „selháním při respektování, ochraně a naplňování práva na zdraví“. A pro případ, že bychom zapomněli, připomněl, že k tomuto selhání dochází v zemích napříč spektrem národních příjmů. Autoři tohoto článku podporují Pūrasovo stanovisko, že globální společenství potřebuje „odvážné politické závazky, naléhavé politické reakce a okamžitá nápravná opatření“ v oblasti duševního zdraví.

O autorech

Comfort B. Asanbe, PhD, (zástupce APA v UN DPI) je docentem na katedře psychologie na The College of Staten Island, City University of New York.

Ayorkor Gaba, PsyD, (zástupce APA v UN ECOSOC) je odborným asistentem na katedře psychiatrie University of Massachusetts Medical School.

Jeea Yang, B.A, (APA-UN Graduate Intern) je postgraduální studentkou na New York University.

Armiya’u, A. Y. (2015). Přehled stigmatizace a duševních onemocnění v Nigérii. Journal of Clinical Case Reports 5:488. doi:10.4172/2165-7920.1000488

Damayanti, Y. R. (14.-15. května 2018). Duševní zdraví a lidská práva: Identifying strategies to promote human rights in mental health, Palais des Nations, Geneva.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5070696/

https://www.ohchr.org/EN/Issues/Health/Pages/SRRightHealthIndex.aspx

https://www.ohchr.org/EN/Issues/Pages/MentalHealth.aspx

https://www.ohchr.org/EN/Issues/Pages/WhatareHumanRights.aspx

https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/Pages/AboutCouncil.aspx#gotonavigation

Lauber, C., & Rossler, W. (2007). Stigma vůči lidem s duševním onemocněním v rozvojových zemích Asie. International Review of Psychiatry, 19(2), 157-178.

Mascayano, F., Armijo, J., Yang, L. (2015). Addressing stigma relating to mental illness in low- and middle-income countries [Řešení stigmatu souvisejícího s duševním onemocněním v zemích s nízkými a středními příjmy]. Front Psychiatry, 6(38). doi: 10.3389/fpsyt.2015.00038

Duševní zdraví je lidské právo
https://www.ohchr.org/EN/NewsEvents/Pages/MentalHealthIsAhumanright.aspx

New Zealand Ministry of Health and Health Promotion Agency (2014). „Like Minds, Like Mine“ National Plan 2014-2019: Programme to increase social inclusion and reduce stigma and discrimination for people with experience of mental illness
https://www.health.govt.nz/publication/minds-mine-national-plan-2014-2019

Pietrus M. (2013, November 18). „Opening Minds“ (Otevírání myslí), průběžná zpráva Calgary (AB): Kanadská komise pro duševní zdraví. https://www.mentalhealthcommission.ca/sites/default/files/2016/05/opening_minds_interim_report.pdf

Zpráva Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (24. března 2017).
https://globalmentalhealth.org/…/report-united-nations-high-commissioner-human-rig…

Prohlášení Dainia Purase na 32. zasedání Rady pro lidská práva, 14. června 2016.

Právo na duševní zdraví
https://www.ohchr.org/EN/Issues/Health/Pages/RightToMentalHealth.aspx

UDHR Facts and Figures, http://www.standup4humanrights.org/en/download.html

Spojené národy. (2015). Cíl udržitelného rozvoje 3: Zajistit zdravý život a podporovat blahobyt pro všechny v každém věku. Převzato z https://sustainabledevelopment.un.org/sdg3.

Světová zdravotnická organizace (2015). Atlas duševního zdraví 2014

Wzrost

Duševní zdraví je lidské právo