Půst rodí proroky a posiluje mocné, půst činí zákonodárce moudrými. Půst je dobrou ochranou pro duši, vytrvalým společníkem pro tělo, zbraní pro udatné a tělocvičnou pro sportovce. Půst zahání pokušení, pomazává ke zbožnosti; je druhem bdělosti a umělcem cudnosti. Ve válce bojuje statečně, v míru učí klidu. – Svatý Basil Veliký
Potýkáš se s nějakým hříchem? Myslím tím hřích, kterého se nemůžeš zbavit; hřích, který tě udržuje v neustálém stavu viny a zoufalství. Modlíš se, přistupuješ ke svátostem, ale zdá se, že se nemůžeš zbavit jeho moci.
Všichni jsme si tím někdy prošli a takové zápasy jsou nedílnou součástí duchovního života. Ale nemusí to tak být.
Dnes vám chci představit velmi mocnou, ale velmi opomíjenou zbraň v duchovním arzenálu:
Chceš-li dát svému duchovnímu životu energii, chceš-li zabít hřích, který tě drží v zajetí, chceš-li růst ve spojení s Bohem, chop se svaté zbraně půstu. Jak totiž řekl Ježíš, jsou démoni, které „nelze vyhnat ničím jiným než modlitbou a postem“.
Prozkoumejme tuto mocnou zbraň a její použití v duchovním životě.
O co jde?“
Církev od svých prvních dnů učí o potřebě askeze v životě každého křesťana. To je pravda – askeze se netýká jen mnichů a kněží, ale i laiků. Co si však představuji pod pojmem askeze? Pro naše účely lze askezi volně definovat jako sebezápor s konečným cílem sebeovládání. A toto sebezapření má nejčastěji podobu, hádáte správně, půstu.
Askeze je nutná pro každého z nás kvůli našim vášním – intenzivním tělesným touhám, které se někdy označují jako konkupisce. Zkušenost nás učí, že nás tyto touhy často vedou tak, že je jen stěží můžeme ovládat. Svatý Pavel nám říká, že „pudy přirozenosti a pudy ducha spolu bojují“.1 Tento boj je tak intenzivní, že nás naše vášně často vedou k tomu, že děláme věci, které dělat nechceme, a my se přistihneme, že říkáme: „Mé vlastní jednání mě mate; to, co dělám, není to, co bych chtěl dělat, ale něco, co nenávidím. „2
Mějte na paměti, že tělesné vášně nejsou nutně špatné, ale kvůli naší padlé přirozenosti se vymykají kontrole a chtějí nás ovládat. Pokud zůstaneme bez kontroly, povedou nás naše vášně k chování ničícímu duši, jako je obžerství, nenávist, neuspořádané sexuální jednání nebo závislosti všeho druhu. Nakonec nás jejich nadvláda přivede do pekla. „Hříšné vášně … dávají vzrůst jen smrti,“ vysvětluje svatý Pavel.3
Tváří v tvář realitě vášní můžeme snadno propadnout sklíčenosti a myslet si, že je nikdy nepřemůžeme. Voláme: „Ubohé stvoření, kterým jsem, kdo mě vysvobodí z přirozenosti takto odsouzené ke smrti? „4
Naštěstí to není konec příběhu a my nejsme ponecháni jako bezmocní otroci souchotin. „Duchovní princip života mě v Kristu Ježíši osvobodil od principu hříchu a smrti. „5
Díky Boží milosti a chození v novém životě, který pro nás vykoupil Ježíš Kristus, můžeme své vášně překonat a podmanit si je. Můžeme žít jako Boží děti, svobodní od zákona hříchu, který vede ke smrti.
Jak tedy tuto svobodu prakticky řečeno najdeme? Svatý Pavel to opět vysvětluje:
„Přirozenost už na nás nemá žádný nárok, abychom žili přirozeným životem. Žijete-li životem přirozenosti, jste předurčeni k smrti; umrtvujete-li cesty přirozenosti mocí Ducha, budete mít život. „6
„Ti, kdo patří Kristu, ukřižovali přirozenost se všemi jejími vášněmi, se všemi jejími pudy.“7
„Bičuji své vlastní tělo a činím je svým otrokem. „8
Jinými slovy, svobodu od vášní nacházíme tím, že je umrtvujeme, umrtvujeme, a to praktikováním askeze posílené milostí – konkrétně půstem. Půst nám pomáhá zkrotit divokého hřebce našeho těla a přivést ho pod uzdu sebeovládání.
V apoštolské konstituci o pokání Painitemini papež Pavel VI. tento bod jasně vysvětluje:
Toto cvičení tělesného umrtvování – vzdálené jakékoliv formě stoicismu – neznamená odsouzení těla, které si Boží synové dovolují přijmout. Naopak, umrtvování směřuje k „osvobození“ člověka, který se často kvůli souchotinám ocitá téměř spoután vlastními smysly. Prostřednictvím „tělesného půstu“ člověk znovu získává sílu a „rána způsobená důstojnosti naší přirozenosti nestřídmostí je vyléčena lékem spásné zdrženlivosti“.
Jak se postit
Teď, když jsme probrali účel půstu, podívejme se na to, jak půst zařadit do našeho každodenního života.
1. Jak se postit? Začněte od základů – Prvním krokem v půstu je dodržování církevního zákona – půst na Popeleční středu a Velký pátek, zdržení se masa v pátek a dodržování eucharistického půstu (nejíst a nepít hodinu před přijímáním).
Co se týče pátečního zdržení se masa, je pravda, že v USA to technicky není vyžadováno, ale nějaký druh pokání nebo oběti na základě jídla je přesto vyžadován. Ale místo snahy vymyslet nějaké nové pokání, proč prostě nezůstat u toho, co katolíci dělali vždycky? Zdržet se v pátek masa. Má to dobrý důvod.
Muži, postit se dva dny v roce a zdržet se v pátek masa je neuvěřitelně snadné. Za „starých časů“ byl půst vyžadován každý všední den v postní době. A bývaly dokonce doby, kdy tento půst vyžadoval zdržení se všech mléčných výrobků. V průběhu liturgického roku existovala také spousta dalších postů a dnů zdrženlivosti. Řekl bych, že to máme jednodušší než v kterémkoli jiném období katolických dějin. Začněme tedy od základů a dodržujme církevní zákony bez reptání a stěžování.“
2. Přidejme více – Jako katolíci bychom se nikdy neměli spokojit s minimem. Měli bychom se snažit neustále usilovat o hlubší obrácení. Sv. František Saleský dává v tomto ohledu několik dobrých rad:
Jestliže jste schopni se postit, uděláte dobře, když budete dodržovat některé dny nad rámec toho, co nařizuje církev, protože kromě běžného účinku půstu na povznesení mysli, zkrocení těla, utvrzení v dobrotě a získání nebeské odměny je také velkou záležitostí umět ovládnout chtivost a udržet smyslové choutky a celé tělo podřízené zákonu Ducha; a ačkoli toho můžeme být schopni jen málo, nepřítel má přece jen větší respekt před těmi, o nichž ví, že se mohou postit.
Jakmile se začneš řídit církevním zákonem, postav na tomto základu i další způsoby půstu. Zde je několik nápadů:
- Vynechej jedno jídlo týdně navíc, například snídani nebo oběd. Kromě pátků jsou tradičními postními dny také středy, takže to může být dobrý den, kterým začít.
- V určené dny si odepři moučník. Většina z nás stejně jí příliš mnoho cukru.
- Solení jídla si odpusť.
- Odpusť si limonády. Je to pro vás hrozné!“
- Vynechejte pivo nebo jiné alkoholické nápoje, když jdete na jídlo.“
- Nejezte mezi jídly. Zní to jednoduše, ale zkuste to. Zjistíte, že je to docela těžké, protože většina z nás často svačí a ani si to neuvědomuje.
- Zapojte do jídla i jiné věci než jídlo. Například jeden den v týdnu se postěte od všech technologií.
- Jeden den v týdnu se postěte (jedno hlavní jídlo se dvěma malými svačinami).
- Pijte pouze vodu.
No, nemusíte se postit od všech těchto věcí neustále. Nejlepší je zvolit si pro půst určité dny, například výše zmíněné středy nebo pátky. To nám pomůže udržet půst konzistentní.
3. Půst od hříchu – Tělesný půst nemá smysl, pokud není spojen s duchovním postem od hříchu. Svatý Basil uvádí následující napomenutí týkající se půstu:
Postěme se příjemným a Pánu velmi milým postem. Pravý půst je odcizení se zlu, zdrženlivost jazyka, zdrženlivost od hněvu, odloučení se od žádostí, pomluv, lží a křivých přísah. Zbavení se těchto věcí je pravý půst.
4. Modlete se – Půst není jen otázkou síly vůle. Milost je naprosto nezbytná. Zatímco půst dodává energii modlitbě, modlitba dodává energii půstu. Obojí je bez druhého slabé.
Pokud se postíš, abys přemohl své vášně, neustále se modli, aby milost Boží zaplavila tvou duši, vyprošuj si ctnosti, v nichž potřebuješ dozrát, a pros o sílu v duchovním boji.
5. Modli se. Pozor na pýchu – S jakoukoli sebekázní, pokáním nebo postem přichází pokušení pýchy. Čelíme nebezpečí, že se budeme domnívat, že jsme lepší než ostatní, protože se postíme, nebo si budeme myslet, že půst je cílem sám o sobě. Půst sám o sobě však nikdy není cílem, ani nás nečiní dokonalejšími nebo duchovnějšími než ostatní. Půst je spíše pomůckou, tréninkovým nástrojem při našem vzestupu k dokonalosti, která spočívá v čisté, sebedarovací lásce k Bohu a bližnímu.
„Měj se na pozoru, když začneš umrtvovat své tělo zdrženlivostí a postem,“ říká svatý Jeroným, „aby sis nepředstavoval, že jsi dokonalý a svatý; dokonalost totiž nespočívá v této ctnosti. Je to pouze pomůcka; dispozice; prostředek, i když vhodný, k dosažení pravé dokonalosti.“
Závěr
Zanedbáme-li půst, bude náš duchovní život vždy průměrný. Budeme slabí v boji proti svým vášním, snadno podlehneme pokušení a nikdy skutečně nepřekonáme své vrozené sobectví a požitkářství.
Jako lidé bychom měli toužit po tom, abychom se posílili a byli co nejlepší. Měli bychom se cvičit, abychom byli silní v duchovním boji, a mohli tak odolávat pokušením Zlého. Není lepšího způsobu, jak s tímto duchovním tréninkem začít, než praktikovat půst.
1 Galatským 5,17
2 Římanům 7,15
3 Římanům 7,5
4 Římanům 7,24
5 Římanům 8,1
6 Římanům 8,13
7 Galatským 5,24
8 1. Korintským 9,27
.
