Edmond Charles Genet (1763-1834), známý jako Občan Genet, francouzský vyslanec ve Spojených státech, ovlivnil americké zahraniční vztahy i vznik raného amerického systému dvou stran.
Edmond Genet pocházel z předrevoluční francouzské šlechty. Po aristokratické výchově a vzdělání následoval Genet v roce 1781 svého otce na francouzské ministerstvo zahraničí. Měl to štěstí, že v době vypuknutí Francouzské revoluce byl vyslán do Ruska, kde se udržel až do roku 1792. Po krátké přestávce se objevil jako občan Genet, aby přijal girondistické jmenování francouzským zplnomocněným ministrem ve Spojených státech. Bylo mu výslovně řečeno, aby využil své přesvědčivé osobnosti a diplomatických schopností a přesvědčil Ameriku, aby se ve francouzských revolučních válkách postavila na stranu Francouzské republiky.
Genetův příjezd do Ameriky v roce 1793 urychlil krizi francouzsko-amerických vztahů. Profrancouzský ministr zahraničí Thomas Jefferson, který již byl v rozporu s neutrální federalistickou administrativou, úspěšně trval na tom, aby bylo Genetovi uděleno plné diplomatické uznání. Genet, který mezitím vycházel z předpokladu, že americká vláda a její obyvatelé budou přihlížet, zatímco on bude najímat americká plavidla jako soukromníky, aby lovili britskou lodní dopravu v Západní Indii, se rozhodl získat podporu lidu.
Ledová reakce federalistické administrativy na Genetovo pronásledování byla pravým opakem obdivu, který mu věnovali američtí občané jako celek. Jeho cesta z Charlestonu do New Yorku za finančními prostředky a soukromou námořní podporou byla triumfálním turné. Jeho nediplomatické aktivity ve Filadelfii však spolu s jeho rostoucí popularitou pohnuly administrativu k akci.
Federalisté si všimli, že po celé trase Genetovy cesty po státech tento dynamický vyslanec zorganizoval a zanechal za sebou fungující politické organizace známé jako „demokratické společnosti“. Vytváření těchto společností federalisty oprávněně znepokojovalo, neboť se nakonec staly klíčovými složkami opozice, namířené proti federalistům, v rozšiřující se organizaci Jeffersonovy republikánské strany. Tato Genetova činnost spolu s diplomatickými rozpaky, které způsobil prezidentu Georgi Washingtonovi opakovaným porušováním prohlášení o neutralitě z roku 1793, vyústila v prosinci 1793 v odebrání jeho diplomatického pověření. Dokonce i Jefferson začal na Geneta pohlížet s rostoucí nedůvěrou.
Místo návratu do Francie se Genet oženil s dcerou newyorského guvernéra George Clintona a usadil se na Long Islandu. Je připomínán jako ústřední postava, která v 90. letech 17. století vytvořila pevnou dělící čáru mezi federalisty a jeffersonovskými republikány.
Další četba
O Genetovi neexistuje uspokojivá obsáhlá studie. Jeho diplomatickou činností ve Spojených státech se zabývá Alexander DeConde, Entangling Alliance: DeConde: Politics and Diplomacy under George Washington (1958). O jeho politických aktivitách v Americe viz Eugene P. Link, Democratic-Republican Societies, 1790-1800 (1942). Užitečné shrnutí Genetovy mise je v knize John C. Miller, The Federalist Era, 1789-1801(1960). Viz také George Gates Raddin, Caritat and the Genet Episode (1953). □
