Energie vln, nazývaná také energie oceánských vln, elektrická energie získávaná využitím pohybu oceánských vln nahoru a dolů. Vlnová energie se obvykle vyrábí pomocí plovoucích turbínových plošin nebo bójí, které se zvedají a klesají s vlnami. Vlnovou energii však lze vyrábět i využitím změn tlaku vzduchu, k nimž dochází v komorách pro zachycování vln, které směřují k moři, nebo změn tlaku vln na dně oceánu.
Oblasti s největším potenciálem pro rozvoj energie z vln se nacházejí v zeměpisných šířkách s nejsilnějšími větry (40°-60° s. š. a j. š.) na východních březích světových oceánů (které hraničí se západními okraji kontinentů). Například první funkční generátor energie z vln na světě se nachází u pobřeží portugalské Aguçadory a vyrábí až 2,25 megawattů ze tří obrovských kloubových trubek, které plují na hladině Atlantského oceánu; jednotlivé generátory energie jsou umístěny na spojích trubek a aktivují se pohybem vln. Kromě toho existuje velký potenciál pro vlnové energetické systémy na Britských ostrovech a v severozápadním Pacifiku Spojených států. Odhady ročního potenciálu energie z vln podél kontinentálního šelfu pobřeží USA se pohybují mezi 1 170 a 2 640 terrawatthodinami, což odpovídá 33-65 % poptávky po elektřině v USA v roce 2015.
Přes obrovský energetický potenciál energie z vln zůstávají technické problémy. Finanční prostředky na výzkum jsou ve srovnání s prostředky na podporu solární, větrné a dalších obnovitelných forem energie nízké, a proto není proces experimentování a zdokonalování různých konstrukcí kolektorů energie z vln tak rozvinutý. Vývoj masivních strojů pro použití v oceánech je nákladný; slaná voda v oceánech způsobuje korozi oceli a dalších kovů a fyzikální síla vln časem unavuje kolektory energie z vln, přenosové dráty a další infrastrukturu.
.