Kdysi dávno existovaly skvělé funkové/R&B kapely jako Earth Wind & Fire, The Meters, War, Kool & The Gang, Slave a mnoho dalších, které neustále bořily hudební bariéry. Muzikálnost těchto jednotek byla vynikající – dokázaly zahrát rock nebo funk stejně snadno jako dojmout dav tenorovou soulovou baladou. Nástup elektronické hudby postupně podkopal samostatně hrající kapely, ale v 90. letech se objevila nová dynamická mladá skupina – Mint Condition, dnes největší samostatná R&B kapela naší doby. Mint Condition, kteří byli brzy pomazáni superhvězdnými producenty Jimmym Jamem a Terrym Lewisem (bývalým členem skupiny The Time), umí všechno – přináší tvrdý funk s hiphopovým nádechem, rockují s křičící sólovou kytarou a zpívají svěží soulové balady, které „dělají děti“. Vyhledávaná kapela, která letos slaví 20 let od svého založení, má na svém kontě řadu hitů a každoročně odehraje stovky koncertů. Když na podzim roku 2010 vystoupil Prince na pódium v legendárním Apollu, aby oznámil své „Vítejte v Americe“ a své plány představit své oblíbené umělce, nebylo pro mnohé šokem, že Mint Condition jsou mezi nimi. Jediná kapela na jeho seznamu toho dne? Mint Condition. V únoru si TV One vybrala Mint Condition jako domácí kapelu, kterou bylo možné vidět a slyšet každý večer v pořadu „Way Black When“, který oslavoval největší afroamerické hvězdy 70., 80. a 90. let. S ne jedním, ale hned dvěma aktuálními hitovými singly na palubě – skvostnou „Caught My Eye“ a duetem zpěváka Stokleyho s Kelly Price „Not My Daddy“ – si Mint Condition připomínají 20. výročí svého prvního hitu v hitparádě vydáním alba 7… (sedmé studiové album Mint Condition), které vyjde u Shanachie Entertainment/Caged Bird 5. dubna 2011.
„Tentokrát jsme se rozhodli nenechat se svazovat přísnými tematickými nebo hudebními hranicemi,“ poznamenává klávesista Larry El. „Místo toho jsme chtěli udělat projekt, který by vyjadřoval mnohostrannost života. Poprvé v naší kariéře jsme se pro inspiraci a zdroje ohlédli do vlastního hudebního katalogu. Aniž by se jednalo o přímý throwback, 7… vplétá do hudebního mixu nitky nostalgie. Je to taková óda na Minneapolis ve stylu Mint Condition.“ 7… zní jinak než cokoli jiného ve světě R&B – nebo v jakémkoli jiném světě – dnes a opět dokazuje, že Mint Condition patří k těm vzácným umělcům na scéně s vlastním jedinečným zvukem. Vedle podkladového funku a R&B baladičnosti Mint Condition se na albu objevují prvky jazzu, rocku a hip hopu. Tyto prvky vždy dodávali naživo, ale zde jsou součástí jejich studiové tvorby. U Mint Condition není nic šablonovité ani rutinní, počínaje úvodními skladbami „Can’t Get Away“ a „I Want It“, které na sebe plynule navazují a hrají přímo, až po „Twenty Years Later“, neotřelé vyprávění zobrazující 47letého narkomana, který přemýšlí, co se stalo s posledními dvaceti lety jeho života, které začíná akustickou kytarou a vrcholí ironickým žoviálním vampem ve stylu Vegas. Je to taková organická kreativita, jakou dokázali jen Mint Condition, ingredience navíc, kterou jim umožňují léta společného hraní. V éře, které dominují singly, je 7… skutečně albem, které je určeno k poslechu jako celek.
„Každý člen kapely je stejnou měrou zapojen do hudby i do skupiny samotné,“ vysvětluje Larry El
„Takže při koncertování můžeme snáze žít na hraně, hudebně tam, kde je to nejzajímavější, a přitom neztratit původního ducha a záměr písní. Každý člen může snadno zahrát to, co si myslí nebo cítí kterýkoli jiný člen.“ Právě tento druh organické, hrané kreativity učinil z Mint Condition jednoho z Princových nejoblíbenějších umělců. „V mnoha ohledech je pro nás (Prince) stále mentorem,“ říká kytarista O’Dell. „Je to hudební génius, a přitom se nikdy nepovyšuje. Dokáže ve vás vyvolat pocit, že je vaším největším fanouškem – my jím rozhodně jsme! Je nejlepší. Když ho sledujete při vystoupení, vždycky vás to pošle zpátky do kůlny; víte, že máte pořád co dělat.“
Neobvyklým faktem pro funkovou/R&B kapelu, která umí i pořádně zapařit, je, že některé z největších hitů Mint Condition byly balady a 7…. přináší několik dalších skvělých balad, které jsou předurčeny k tomu, aby se staly klasikou, včetně inspirativní „Unsung“, „Not My Daddy“, duetu s Kelly Price a Stokleyem, s jedinečným textovým pohledem na vztahy mezi muži a ženami, a samozřejmě prvního hitového singlu z alba, „Caught My Eye“, s jemným textem, který stojí hlavou a rameny nad milostnými baladami typu „sex you up“, které dnes dominují scéně. „Text (písně „Caught My Eye“) říká vše,“ říká Stokley, který melodii napsal společně s Larrym El. „Je to doslovný překlad. Ale v jádru toho všeho je zranitelnost. Všichni jsme už někdy cítili ty motýly ´při prvním setkání´. Kapela věděla, že se s tím každý dokáže ztotožnit.“
Členové Mint Condition se potkali jako teenageři, kteří vyrůstali v Twin Cities – Minneapolis-St. Paul uprostřed vzkvétající hudební scény nabité energií Prince, The Time, Jam & Lewis, The Replacements, Soul Asylum a mnoha dalších umělců. Klávesisté Lawrence El a Keri Lewis, kytarista O’Dell, klávesista/saxofonista Jef, bubeník/zpěvák Stokley a baskytarista Ricky se dali dohromady v programu performing arts na Central High School. Společné hraní v různých kombinacích vedlo k založení Mint Condition; koncert ve slavném klubu First Avenue v roce 1989 upoutal pozornost superproducentů Jimmyho Jama a Terryho Lewise, bývalých členů The Time, a kapela podepsala smlouvu s Jam &Lewisovým Perspective Records. Debutové album MEANT TO BE MINT vyšlo v roce 1991. Jejich první singl, číslo ve stylu New Jack Swing, měl jen skromný úspěch, ale právě balada „Breakin‘ My Heart (Pretty Brown Eyes)“, která se stala jednou z klasických R&B balad naší doby, znamenala jejich průlom, když se dostala na 3. místo v R&B hitparádě a na 6. místo v popové hitparádě, přičemž následující „Forever In Your Eyes“ se dostala na 7. místo v R&B hitparádě. Mint Condition se etablovali jako zlatý prodejní počin. Následovaly další hitové singly a alba: „U Send Me Swingin'“, „Someone To Love“ a „So Fine“ z alba FROM THE MINT FACTORY, „What Kind Of Man Would I Be“ (další uznávaná klasika) a „You Don’t Have To Hurt No More“ z alba DEFINITION OF A BAND.
Kapela si mezitím vydobyla ostruhy jako koncertní hvězda, neúnavně koncertovala a na rozdíl od mnoha jiných umělců podávala výkony, které se nejen vyrovnaly jejich studiové tvorbě, ale často ji i předčily. Výsledkem bylo, že na koncerty Mint Condition chodily zástupy jejich fanoušků bez ohledu na to, zda měli zrovna venku nějaký hit. Po rozpadu Perspective Records podepsali Mint Condition smlouvu s Elektrou a přinesli další hity „If You Love Me“ a „Is This Pain Our Pleasure“ z alba LIFE’S AQUARIUM. Na začátku roku 2000 si skupina dala pauzu od neúnavného nahrávání a koncertování. Obnovili činnost jako kvintet, v němž chyběl pouze klávesista Keri Lewis (i když ten se k nim občas znovu připojil na konkrétní koncerty, když v roce 2005 vydali na vlastním labelu Caged Bird nové album LIVING THE LUXURY BROWN, na němž opět zazněl hit „I’m Ready“. Jejich energické živé vystoupení bylo zachyceno vydáním alba LIVE AT THE 9:30 CLUB a v roce 2008 pak E-LIFE přineslo další hit s „Nothing Left To Say.
Po dvou desetiletích jsou Mint Condition spolu s The Roots jediným vysoce postaveným příkladem samostatné, hitové černošské hudební skupiny a díky důrazu Mint na písně a skvělý zpěv jedinou kapelou pokračující ve velké tradici R&B funkových kapel jako Earth, Wind & Fire, The Meters, War, The Commodores, Lakeside, Slave a mnoha dalších, které byly v sedmdesátých a osmdesátých letech důležitým, progresivním prvkem černošské hudební scény. „Máme štěstí, že od nás lidé očekávají, že budeme hudebně pochodovat na vlastní buben,“ říká baskytarista Ricky. A přestože jsme si vytyčili vlastní jedinečnou tvůrčí cestu, vždy jsme byli dobře přijati.“
.
