„Krev pršela a rozstřikovala se po zdech“
Flagelanti byli náboženští stoupenci, kteří se bičovali, protože věřili, že když se potrestají, pozvou Boha, aby se nad nimi smiloval. Flagelanti přijížděli do města a mířili rovnou ke kostelu, kde zvony oznamovaly obyvatelům města, že dorazili.
Po odříkání liturgie se bratři přesunuli na volné prostranství, kde utvořili kruh, svlékli se do pasu a pak chodili kolem dokola, dokud je mistr nevyzval k zastavení. Poté by padli na zem, zaujali by polohu kříže nebo by drželi tři prsty ve vzduchu (křivopřísežníci) nebo by leželi obličejem dolů (cizoložníci).
Poté, co by je Mistr zbičoval, by Bratři vstali a začali by se bičovat. Po určité době tohoto sebetrýznění by se flagelanti opět vrhli na zem a proces by začal znovu.
Nahoře:
1348 – rok, kdy se flagelantské hnutí objevilo nejprve ve východní Evropě, v okolí Uher a Polska, a poté se rozšířilo do Německa, dnešní Belgie a Nizozemska.
200-300 – typická velikost skupin flagelantů (i když někdy jich bylo až tisíc), kteří putovali od města k městu, kde tvořili velké kruhy a bičovali se.
Každý bič se skládal z hole, na jejímž konci visely tři zauzlované řemínky. Středem uzlů procházely z obou stran dva kusy kovu ostrého jako jehla, které tvořily kříž, jehož konec přesahoval uzly na délku pšeničného zrna nebo méně. Těmito biči je bili a šlehali po holé kůži, dokud jejich těla nebyla pohmožděná a oteklá a krev pršela a potřísňovala okolní zdi. Viděl jsem, když se bičovali, jak někdy ty kousky kovu pronikly kůží tak hluboko, že bylo třeba více než dvou pokusů, aby je vytáhli. – Heinrich von Herford (asi 1300-1370), Chronicon Henrici de Hervordia
Pravidla
Od flagelantů se očekávalo, že budou dodržovat řadu velmi přísných pravidel –
7 – věk, od kterého se hříchy považovaly za odpovědné a musely být vyznány.
3 – počet bičování každý den (dvakrát ve dne a jednou večer).
33 – počet dní, po které muselo bičování probíhat (toto číslo bylo zvoleno tak, aby představovalo Kristův věk v době jeho ukřižování).
8 – celkový počet hodin, během nichž muselo dojít k bičování.
4 pence – částka, kterou měli flagelanti každý den zaplatit za jídlo.
Flagelanti se také museli vyhýbat mluvení, neměli se stýkat s opačným pohlavím, neholili se, nekoupali a neměnili si oblečení a spali na slámě.
3 – řada členů Bratrstva, kteří zpívali chvalozpěvy, probíhala bičování a fakticky působili jako roztleskávači.
Některé pošetilé ženy měly připravené šaty, aby zachytily krev a potřely si jí oči s tím, že je to zázračná krev. – Jean Froissart (asi 1337-1405).
2 500 – počet putujících flagelantů, které pojal jeden klášter během jednoho půl roku.
Říjen 1349 – měsíc, kdy papež Klement VI. prohlásil, že flagelanti nedodržují pravidla církve, a mnohé z nich exkomunikoval. Následujícího roku hnutí zaniklo (ačkoli flagelantství se v některých náboženstvích vyskytuje dodnes, například v šíitském islámu).
Flagelanti však rozsudek exkomunikace, který nad nimi vynesli biskupové, ignorovali a pohrdali jím. Nebrali na vědomí papežský příkaz proti nim – dokud si je knížata, šlechtici a mocnější občané nezačali držet od těla, zmizeli stejně náhle, jako přišli, jako se zjevení nebo duchové zahání posměchem. – Heinrich von Herford (asi 1300-1370), Chronicon Henrici de Hervordia
Víte, že?“
Flagelanti existovali i před černou smrtí, pozoruhodné příklady jsou z období před rokem 1000 (doba poznamenaná velkým tisíciletým zápalem) a v Itálii v roce 1260 během obrozeneckého hnutí známého jako „velké aleluja“.
.
