Americký módní návrhář Tom Ford (nar. 1961) díky své nekonečné kreativitě proměnil značku Gucci z téměř krachujícího výrobce koženého zboží v prosperující módní velmoc. Ford převzal funkci kreativního ředitele značky Gucci v roce 1994 a v následujícím desetiletí chrlil kolekce sexy a zároveň sofistikovaných oděvů s vysokým napětím, po kterých sáhly ženy po celém světě. „Díky němu se ženy cítí sebevědomě a sexy,“ shrnula fenomén Ford herečka Mischa Bartonová v rozhovoru s Jennifer Wulffovou z časopisu People.
Inspirován babiččinou Over – the – Top Persona
Ford se narodil 27. srpna 1961 v Austinu v Texasu. Když Ford vyrůstal, trávil hodně času na zaprášeném ranči svých prarodičů v Brownwoodu v Texasu. Jeho rodiče, oba realitní agenti, mu od počátku dávali volnou ruku v objevování jeho zájmů. „Když jsem chtěl lekce výtvarné výchovy, našli mi barvy a učitele,“ řekl Ford Anne Dingusové z časopisu Texas Monthly. „Vždycky jsem byl velmi vizuální, vždycky mě zajímal design. Nemyslím tím, že bych v pěti letech seděl a skicoval oblečení. Ale když rodiče odešli na večeři a nechali mě samotnou, přestavěla jsem všechen nábytek v obývacím pokoji, než se vrátili domů.“ Na pomoc si přibral svou mladší sestru.
V době Fordova dospívání se rodina přestěhovala do Santa Fe v Novém Mexiku, kde žila jeho babička. Přestěhování Fordovi prospělo, protože se v zábavychtivém Santa Fe cítil lépe než na texaském ranči. „Vyrůstání v Texasu bylo pro mě opravdu tísnivé,“ řekl Ford Saře Gay Fordenové, autorce knihy The House of Gucci. „Když nejste běloch a protestant a děláte určité věci, může to být dost drsné, zvlášť když jste kluk a nechcete hrát fotbal, žvýkat tabák a pořád se opíjet.“
Během let v Santa Fe našel Ford spojence ve své babičce z otcovy strany jménem Ruth. Ti dva byli prakticky nerozluční. Babička Ruth byla temperamentní dáma větší než život. Nosila velké klobouky, velké vlasy, umělé řasy a obrovské papírové náušnice. „Byla to taková ta osoba, která říkávala: ‚Jé, to se ti líbí, zlato? Tak si jich klidně pořiď deset,'“ vyprávěl Ford autorovi knihy House of Gucci Fordenovi. „Byla celá o nadbytku a otevřenosti a její život byl mnohem okázalejší než život mých rodičů – chtěla se prostě bavit!“
Jednou z nejcennějších lekcí, kterou Fordová v dětství získala, byla důležitost sebevyjádření. Byl to mandát, který jeho babička denně naplňovala. V rozhovoru s časopisem Texas Monthly Dingus Ford jako první přiznal, že babiččin smysl pro styl v něm zanechal nesmazatelnou stopu. „Představy o kráse, které získáte v dětství, vám zůstanou na celý život, a tak se u Gucciho objevuje určitá okázalost,“ řekl Ford poté, co se prosadil.
Ford navštěvoval elitní přípravnou školu v Santa Fe a získal zálibu v mokasínech Gucci, modrých blejzrech a bílých košilích na knoflíky. Jako teenagera Forda zaujal módní návrhář Calvin Klein. Kupoval si povlečení Calvina Kleina do postele a prohlížel si časopisy, v nichž byl tento stylový mladý návrhář, který jako jeden z prvních v módním průmyslu získal status filmové hvězdy, představen.
Hrával v reklamách
Po střední škole zamířil Ford do New Yorku a zapsal se na New York University (NYU). Jednou večer se vydal na večírek, kde se objevil popový umělec Andy Warhol. Ford následoval Warhola a ostatní účastníky večírku do proslulého newyorského nočního klubu Studio 54. Ford začal noční klub navštěvovat a vynechával hodiny, aby se vyspal. V roce 1980, po pouhém jednom roce, zanechal studia na newyorské univerzitě.
Poté se Ford přestěhoval do Los Angeles v Kalifornii, kde mu jeho chlapecký vzhled a pronikavé tmavé oči zajistily spoustu práce v reklamách. V jednu dobu měl Ford ve vysílání 12 reklam najednou. Ford byl v této práci spokojený, dokud jednoho dne, uprostřed natáčení reklamy, nezjistil, že jeho mysl bloudí. Ford začal pečlivě zkoumat všechno, co se týkalo natáčení, a myslel si, že by ho mohl režírovat lépe. Prohlížel si kulisy – šlo by to zařídit lépe? V tu chvíli si Ford uvědomil, že nechce strávit život přijímáním pokynů od druhých; chce být tím, kdo to řídí.
Po tomto prozření se Ford vrátil do New Yorku a začal studovat architekturu na Parsons School of Design. V polovině studia Ford přestoupil do pařížského kampusu této školy a získal stáž ve francouzském módním domě Chloè. Ford zjistil, že svět módy mu dodává energii, a rozhodl se, že architektura není nic pro něj. Bylo však příliš pozdě na to, aby změnil obor a nezačal znovu, a tak Ford neochotně dokončil studium architektury a v roce 1986 promoval. Ford se nezalekl chybějícího titulu, načrtl si módní portfolio a hledal práci. Během hledání práce se Ford nijak netajil tím, kterou fakultu vystudoval.
Vstoupil do světa módy
Ford měl problém prorazit v oblasti módy. Nikdo ho nechtěl zaměstnat. V rozhovoru s autorem knihy House of Gucci Forden shrnul Ford své odhodlání takto: „Když něco chci, tak to dostanu. Rozhodl jsem se, že budu módním návrhářem, a jeden z těch lidí mě najme!“
Ford denně otravoval návrháře, až nakonec newyorská návrhářka současného sportovního oblečení Cathy Hardwicková souhlasila, že se s ním sejde. Fordovo portfolio ji více než zaujalo. Podle Tammy Theisové z deníku Dallas Morning News byla Hardwicková ohromena. „To, co jsem viděla, bylo nebe. Měl tak fantastické vystupování, krásnou tvář a elegantní ruce. Najala jsem ho o deset minut později!“
Ford pomohl Hardwickové navrhnout její kolekci dámské konfekce. Během focení se Ford jednoho dne dostal do křížku s módním redaktorem Richardem Buckleym. V listopadu 1986 už spolu oba muži chodili a na Silvestra se k sobě nastěhovali. Ford sice nikdy neskrýval svou sexualitu, ale také se jí nikdy nezabýval a raději nechce být nálepkován. Když byl Ford dotázán na svou sexualitu, řekl Brendanu Lemonovi z časopisu Advocate: „V tomto konkrétním okamžiku svého života jsem určitě gay.“ V době, kdy Ford tuto poznámku pronesl, žil s Buckleym již více než deset let.
V roce 1988 se Ford připojil k Perrymu Ellisovi. O rok později byla Buckleymu diagnostikována rakovina a byla mu dána 35procentní šance na přežití. Po sérii léčebných zákroků a operací se Buckley uzdravil a oba se rozhodli přestěhovat do Evropy, aby změnili životní styl. Buckley využil svých kontaktů v oblasti módy a zajistil Fordovi rozhovory s návrhářkami Donatellou Versace a Carlou Fendi. Ford se setkal také se zástupcem Giorgia Armaniho, ale nikdo ho nechtěl zaměstnat. Nakonec kreativní ředitelka Gucci Dawn Mello souhlasila, že Fordovi poskytne zkušební projekt. Mello si rychle všiml Fordova potenciálu a nabídl mu stálou práci u Gucciho v Miláně. Buckley si našel práci jako evropský redaktor časopisu Mirabella.
Znovuzrození jména Gucci
Ford nastoupil ke Gucci v roce 1990, tedy zhruba ve stejné době, kdy se společnost snažila prorazit na běžný oděvní trh. V té době byla značka Gucci nejznámější díky svým mokasínům s koňským hřbetem a koženým kabelkám s logem Gucci ve tvaru dvojitého G, které ztratily na popularitě. Když Ford nastoupil, společnost sama byla v troskách a téměř zkrachovala kvůli rodinným bojům o moc a skandálům. Brzy se stal ředitelem designu. Tuhé mokasíny Gucci nahradil pružnými semišovými mokasíny. Zastaralé peněženky nahradily saténové tašky s bambusovou rukojetí. Ford přepracoval výrobky Gucci, aby byly elegantnější a více sexy. Proměna začala.
V roce 1994 se Ford stal kreativním ředitelem. Jeho kolekce pro rok 1995 měla ohromný úspěch. Ford se prosadil s kolekcí inspirovanou sedmdesátými lety, která zahrnovala sametové bokovky s hlubokým výstřihem, džínsy zdobené peřím a korálky a saténové košile odhalující tvary v sirénové červené a žhavě růžové barvě. Podle Fordenovy knihy jeden z autorů časopisu Harper’s Bazaar kritizoval kolekci na přehlídkovém mole slovy: „Nenáročná sexualita toho všeho měla mrazivý faktor, který diváky přimrazil k sedadlům.“
Brzy se ve stylu Gucci objevily největší hollywoodské hvězdy. Na předávání cen MTV Music Video Awards v roce 1995 přišla Madonna na pódium v hedvábné halence značky Ford a nízkých kalhotách. Gwyneth Paltrow, Kate Winslet a Julianne Moore ji následovaly. Fordova móda omladila jméno Gucci. V prvních šesti měsících roku 1995 vzrostl prodej o 87,1 % ve srovnání s prvním pololetím roku 1994. Do konce roku tržby přesáhly 500 milionů dolarů a napodobeniny značky Ford se objevily v nákupních centrech po celých Spojených státech.
Po následující desetiletí Ford určoval téměř všechny nové módní trendy a podařilo se mu vzkřísit jméno Gucci. V roce 1996 přinesl zpět nízké pasy a v roce 1997 lakovanou kůži. Ford také seznámil svět se zabijáckými podpatky, úhlednými žerzejovými šaty a přiléhavými košilemi. V jednu chvíli Ford sám navrhoval 11 produktových řad společnosti, včetně pánského a dámského sportovního oblečení, společenských oděvů, bytových doplňků, obuvi, tašek a doplňků, zavazadel a dárkových předmětů. Ford spal každou noc jen několik hodin a u postele měl poznámkový blok, aby si mohl zapisovat nápady, pokud ho během spánku napadly. Nároky byly vyčerpávající, ale Ford to měl rád pod kontrolou. Kromě práce na designu se Ford zajímal také o reklamní kampaně společnosti a výlohy obchodů. Dokonce trval na schválení barvy celofánu, kterým byly obaleny krabičky s vůněmi.
Ford si také sám vybíral modely, protože ho zajímala image, kterou Gucci prezentoval. Jon Tutolo z Trump Model Management řekl spisovateli Theisovi z Dallas Morning News, že Ford využíval více etnických modelek než kdokoli jiný – a všechny s ním pracovaly rády. „Má opravdu světový pohled na krásu a na to, co je exotické a sexy. Je legrační, že dívky, i když vědí, že je gay, s ním rády flirtují. Myslí si, že je velmi sexy.“
Přestože Fordova móda měla velký úspěch, krása jeho geniality spočívá v tom, že nikdy nevymyslel nic nového. Ford měl prostě talent vzít myšlenku z minulosti a přetvořit ji s moderním nádechem takovým způsobem, že vzbudila u zákazníků vztah. Většinou se Ford inspiroval filmy. Pokud ho nějaký film zaujal, díval se na něj znovu a znovu a snažil se přijít na jeho náladu, aby ji mohl zachytit v designu. Podle Fordenovy knihy Ford sledoval film a kladl si otázky typu: Kdo je ta dívka, která má na sobě tohle oblečení? Co dělá? Kam jde?“
Ford také hodně cestoval a doufal, že zahlédne další nový trend. Své zaměstnance posílal na bleší trhy po celém světě. V rozhovoru s Theisem z deníku Dallas Morning News Ford svůj přístup shrnul takto: „Jediné, co můžete udělat, je nasytit se moderní kulturou, abyste se nudili dříve než ostatní. A doufat, že vycítíte, co si budou chtít koupit příště, dřív než zjistí, že je nudí to, co mají teď.“
V roce 1999 koupila společnost Gucci firmu Yves Saint Laurent Rive Gauche (YSL) a v roce 2000 se Ford stal kreativním ředitelem i v YSL. V roce 2001 Ford zaujal novou fialovou sedláckou halenkou YSL. Poté, co tato halenka vyšla, si Ford uvědomil, jak zoufale lidé touží po jeho návrzích. V rozhovoru s Lynn Hirschbergovou, autorkou časopisu New York Times, popsal Ford svůj údiv takto: „11. září 2001 jsem byl v New Yorku a měl se otevírat obchod YSL. V den, kdy letadla narazila do věží dvojčat, jsme obdrželi 42 telefonátů od zákazníků, kteří hledali fialovou selskou halenku. Světové obchodní centrum se hroutí a ženy volají do obchodu kvůli halence. Síla módy může být děsivá.“
Zanechal za sebou svět módy
Na podzim roku 2003 bylo po sérii neúspěšných jednání o smlouvě s mateřskou společností Gucci oznámeno, že Ford na jaře příštího roku ze společnosti odejde. Dne 4. prosince dosáhly tržby v amerických obchodech Gucci rekordní výše téměř 4 milionů dolarů za jediný den, protože zákazníci spěchali, aby si pořídili poslední Fordovy módní kousky značky Gucci.
Ford opustil Gucci koncem dubna 2004 a prohlásil, že se zajímá o režírování filmů. Četl mnoho scénářů, ale žádný se mu nelíbil, a tak se rozhodl napsat si vlastní. Ford řekl časopisu People, že scénář, který píše, je spíše o romantice než o módě nebo sexu, což od něj většina lidí očekává. „Jsem se stejnou osobou už 18 let,“ řekl s odkazem na Buckleyovou. „Podle mě jsou lidské vztahy a naděje na spojení s někým, koho milujete, tím, co v životě každého udržuje.“
Knihy
Forden, Sara Gay, The House of Gucci: A Sensational Story of Murder, Madness, Glamour, and Greed, William Morrow, 2000.
Periodika
Advocate, 10. června 1997.
Dallas Morning News, 5. března 2004.
New York Times, 17. října 2004.
New York Times Magazine, 14. března 2004.
People, 25. října 2004.
Texas Monthly, září 1998.
Time, 9. července 2001.
Online
„Tom Ford (kreativní ředitel)“, webové stránky Gucci Group, http://www.guccigroup.com/grpProfile/executiveBio.asp?ExecId=3 (9. prosince 2004).
.
