Populární na Variety
Říkejte tomu, jak chcete: humbuk, nadsázka, marketing, rozruch.
Téměř třiaosmdesátiletý herec George Segal je na světě dost dlouho na to, aby pochopil, jak se tahle hra hraje. Takže když mu 14. února nabídli, aby dostal hvězdu na chodníku slávy, řekl si: „Proč ne?“
„Je to dobrá reklama pro seriál Goldbergovi,“ říká. „Je to všechno ballyhoo. Já si toho vážím.“
Seriál „The Goldbergs“, óda Adama F. Goldberga na dospívání ve Filadelfii 80. let minulého století, má nyní již čtvrtou sezónu a Segalovi, jehož kariéra trvá již sedmou dekádu, poskytuje stálou platformu. V čem spočívá tajemství jeho dlouhověkosti?“
„To mě pěkně mlátí,“ říká Segal se smíchem. „Mám prostě štěstí, že jsem ještě naživu.“
Slavnostní ceremoniál na Chodníku slávy se koná den po jeho 83. narozeninách. „Vždycky jsem se považoval za šťastného člověka. Když se mě ptají na vzestupy a pády mé kariéry, vidím v tom hlavně šťastlivce.“
„Když vidím lidi, kterým se dostalo této pocty, říkám si, že pro George už dávno nastal čas,“ říká Jeff Garlin, který hraje Segalova zetě v seriálu „The Goldbergs“. „Je to jeden z největších.“
Segalovo pravidelné vystupování v rolích starších rošťáků po dvě desetiletí v seriálech „The Goldbergs“ a „Jen mě zastřel“ podtrhuje komediální talent, který mu posloužil jako jeden z nejoblíbenějších filmových představitelů konce 60. a začátku 70. let. Vypovídají však jen o části příběhu jeho kariéry.
Ve skutečnosti přinejmenším část jeho průlomu přinesl jiný vycházející mladý herec, který odmítl dvě hlavní role, jež Segal nakonec získal.
„Byl to chlapík na vrcholu filmové hry – a tady byl, v mém seriálu.“
Steve Levitan
„Pracoval jsem s Mikem Nicholsem v ‚The Knack‘ Off Broadway – takže když Robert Redford odmítl roli ve filmu ‚Kdo se bojí Virginie Woolfové‘, Nichols mě o ni požádal,“ říká Segal. „A taky jsem dostal Biffa ve ‚Smrti obchodního cestujícího‘, protože on odmítl. Redfordovi vděčím za hodně. Myslím, že jsem mu možná poděkoval, když jsme dělali ‚Žhavou skálu‘.“
Kromě Nicholse pracoval Segal s mnoha významnými režiséry 60. a 70. let, včetně Roberta Altmana („Rozpolcená Kalifornie“), Paula Mazurského („Zamilovaný Blume“), Sidneyho Lumeta („Sbohem, Bravere“), Ivana Passera („Zrozeni k vítězství“), Herberta Rosse („Sova a Kocour“) a Carla Reinera („Kde je táta?“).“).
„Byla to taková skvělá éra – takové charakterní filmy se už netočí,“ říká. „Nedokážu si představit, že by dnes někdo natočil ‚Zamilovaného Bluma‘. Byla to jiná generace, s takovou nevinností, která dnes neexistuje.“
Jako hlavní představitel romantických komedií hrál po boku všech od Barbry Streisandové přes Goldie Hawnovou, Jane Fondovou až po Glendu Jacksonovou. Na otázku, kdo ho nejlépe líbal, se Segal směje.
„Ruth Gordonová, protože mě líbala na zadek,“ říká a vzpomíná na nezapomenutelný moment „Kde je táta?“.
„Pamatuji si ho v 70. letech, v té době, která byla ještě dost staromódní, poněkud sexistická, i když to nemysleli zle,“ říká Steve Levitan, výkonný producent seriálu „Modern Family“, který se Segalem spolupracoval na filmu „Jen mě zastřel“. „Dokázal udělat z postav, které měly být pitomci, milé postavy.“
Když v 80. letech začalo ubývat seriózních filmových nabídek, Segal pracoval dál – v menších rolích a v televizi, včetně několika krátkých seriálů. V uplynulých dvaceti letech si Segal vybudoval solidní kariéru komediálního herce. Získal několik nominací na Zlatý glóbus za roli redaktora módního časopisu Jacka Galla v seriálu „Jen mě zastřel“, který běžel sedm sezón na stanici NBC.
„Měli jsme postavu, která potřebovala být trochu darebák, ale která vždy dosáhla svého, protože byla okouzlující,“ říká Levitan. „George je tak sympatický a okouzlující, že jste mu tu roli mohli uvěřit. Byl to chlapík na vrcholu filmové hry – a tady byl, v mém seriálu.“
„George uměl vtipkovat – a je to úžasný smíšek. To byla jedna z mých oblíbených věcí: Museli jsme mít po ruce papírové ručníky na čtení, protože George se smál tak, že mu tekly slzy.“
Dodává Garlin: „Když ho dokážu pořádně rozesmát, je to opravdu dobrý pocit. Navíc se musím štípat – že vlastně hraju ve scéně s Georgem Segalem.“
Proč v jeho věku dál pracovat? „Protože mě o to pořád žádají,“ říká Segal spokojeně. „Být sedmdesátníkem je v pohodě, ale když se dostanete k osmdesátce, začne vám to skřípat. Pořád hraju na banjo prakticky každý den. Dělám si nudle a to mě vytrhne z myšlenek. Hele, je to všechno vypůjčený čas, ne? Mám druhý dech – i když už mi to nejde tak rychle jako dřív.“
