Raně středověké záznamy
S úpadkem moci Říma byly záznamy chudší a nic významného se nedochovalo před Getikou, dějinami Gótů, které sepsal gótský historik Jordanes kolem roku 550; vycházely z rozsáhlejšího (ztraceného) díla Cassiodorova, do něhož bylo začleněno i starší dílo Ablaviovo. Getica obsahuje cenné záznamy o gótské tradici, původu Gótů a některé důležité poznámky o bozích, které Gótové uctívali, a o formách jejich lidských i jiných obětí.
Příběh o původu Lombarďanů je uveden v traktátu Origo gentis Langobardorum („Původ národa Lombarďanů“) z konce 7. století. Vypráví o tom, jak bohyně Frea, manželka Godana (Wodana), lstí přiměla svého manžela, aby Lombardům dopřál vítězství nad Vandaly. Příběh ukazuje, že božská dvojice, kterou lze ze skandinávských pramenů poznat jako Odina a Frigg, byla Lombardům v této rané době známa. Poněkud podobný příběh o této dvojici se vypráví ve skandinávském prameni. Lombarďan Pavel Děkan, působící na konci 8. nebo na počátku 9. století, zopakoval právě zmíněný příběh ve své poměrně obsáhlé Historia Langobardorum („Dějiny Lombarďanů“). Pavel využil jemu dostupné písemné prameny a zdá se, že čerpal i z lombardské tradice v próze a verších.
Ctihodný Beda, píšící počátkem 8. století své Historia ecclesiastica gentis Anglorum („Církevní dějiny anglického lidu“), projevil velký zájem o konverzi Angličanů a některé o jejich dřívější náboženství. Životy irských a anglosaských misionářů, kteří působili mezi germánskými národy na kontinentu (např, Columbanus, Willibrord a Bonifác) poskytují některé informace o pohanských zvycích a obětech.
Prvním podrobným dokumentem, který se dotýká raného náboženství Skandinávie, je životopis svatého Remberta (nebo Rimberta) svatého Ansgara (nebo Anskara), misionáře z 9. století a dnes patrona Skandinávie, který dvakrát navštívil královské sídlo Björkö ve východním Švédsku a všiml si některých náboženských praktik, mezi nimi i uctívání mrtvého krále. Ansgar byl Švédy dobře přijat, ale křesťanství přijali až mnohem později.
O dvě století později, asi v roce 1072, sepsal Adam Brémský své Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum (Dějiny arcibiskupů hambursko-brémských), které obsahovaly popis zemí na severu, jež byly tehdy součástí církevní provincie Hamburk. Adamovo dílo je obzvláště bohaté na popisy svátků a obětí Švédů, kteří byli v jeho době ještě z velké části pohanští
.
