Google nás nedělá hloupými – ani chytrými. That's the problem

Loni napsal Nick Carr pro časopis Atlantic důrazný článek, v němž tvrdil, že Google z nás dělá hlupáky. Nejde samozřejmě jen o Google, ale o celou chaotickou vlnu technologií, která jako by nás hnala do budoucnosti, obklopené a někdy i potlučené floskulemi a troskami starých jistot. A to bylo ještě předtím, než se Twitter dostal na výsluní.

V tomto čísle časopisu najdete ripost Jamese Cascia, který v budoucnosti strávil dlouhou dobu a který se domnívá, že technologie nás již učinily nesmírně chytřejšími. Podle něj se tak nestane kvůli takovým dramatickým věcem, které se objevují v běžných spekulacích, jako jsou digitální mozkové implantáty. Ne, už je to všude kolem nás, v síti a ve všech věcech, které nám umožňuje dělat. Problém je, že věci, které nám web umožňuje dělat, nejsou ve skutečnosti tak inteligentní. Cascio to obchází tím, že nově definuje inteligenci jako „tekutou“.

Plynulá inteligence je podle něj definována jako: „Schopnost najít smysl ve zmatku a řešit nové problémy nezávisle na získaných znalostech. Fluidní inteligence se příliš nepodobá schopnosti zapamatovat si a odříkat fakta, tedy dovednostem, které si lidé tradičně spojují s mozkovou kapacitou. informační moře nevyschne a spoléhat se na kognitivní návyky vyvinuté a zdokonalené v éře omezeného toku informací – a omezeného přístupu k informacím – je marné. Posílení naší fluidní inteligence je jediným životaschopným přístupem, jak proplout věkem neustálé konektivity.“ To už jsme slyšeli dříve, a ještě jadrněji, když královna borgů řekla, že odpor je marný. Ale nemusí to být provařené. Podrobnou verzi můžete dostat do něčeho, co je sotva delší než tweet: „Jistě, neumíme číst ani psát složité věty a nikdo si nic nepamatuje déle, než trvá vystřihnout a vložit, ale co na tom záleží, když máme ‚fluidní inteligenci‘?“

Tento druh optimismu závisí na řadě předpokladů a stereotypů. Závisí na absurdním pohledu na inteligenci, jako by mezi automatizací a intuicí nic nebylo. Samozřejmě existují okolnosti, za kterých už dodržování starých procedurálních pravidel nefunguje. Ale právě v těchto chvílích nejvíce potřebujeme pěstovat návyky disciplinovaného myšlení, abychom zvládli zmatek. Tento druh problémů se neustále objevuje v armádách, kde je disciplinované a stereotypní chování nezbytné a někdy i smrtící. Armády si u svých důstojníků kromě vůdčích schopností cení dvou vlastností: iniciativy a schopnosti rozpoznat problémy, které vyžadují nový druh řešení – a odlišit je od těch, které je nepotřebují. To jsou dovednosti, které vykonávají práci, k níž má sloužit „fluidní inteligence“, a ani jedna z těchto dovedností nezávisí na počítačových sítích, ani jimi není příliš živena.

Skutečný problém Casciova optimismu je hlubší a objevuje se v jeho oprávněném odmítání většiny futuristického humbuku kolem mozkových implantátů a podobně. Kdo by si dal do mozku čip z roku 2009, když za tři roky by konkurence upgradovala na verzi z roku 2012? To je dobrá otázka, ale je třeba ji posunout dál. Nemusíme si dávat do mozku čipy, abychom změnili způsob svého myšlení. Stačí, když si vytvoříme nové návyky, a to je vlastně něco, čemu se v dobrém i zlém nevyhneme. Děti vychovávané před televizí mají v podstatě přečipovaný mozek ve srovnání s těmi, které byly vychovávány pouze s knihami; a děti vychovávané před počítači jsou zase jiné.

Z toho vyplývá, že pokud jsme otupěli technologií, nemusíme to být schopni rozpoznat. Žáci opisující z Wikipedie si myslí, že jsou chytřejší než jejich rodiče, stejně jako si opilci myslí, že jsou schopni řídit. Zde je však důležité starat se o správné věci. Není to technologie, která poškozuje naši schopnost myslet. Jsou to myšlenkové návyky, které technologie podporuje. Návyky disciplinovaného, pečlivého myšlení, které podporuje lineární čtení, jsou pro pochopení měnícího se světa užitečnější než schopnost věnovat povrchní pozornost pěti různým proudům informací. Nemyslím si, že by to počítače ztěžovaly. Vždycky to bylo obtížné. Ale pokud nám umožňují předstírat, že už to nepotřebujeme, pak nám skutečně pomáhají stát se mnohem hloupějšími, ať už plynule, nebo ne.

thewormbook.com/helmintholog

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Vyhledejte zprávu ve své schránce v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.