V posledních několika letech jsem hodně experimentoval se stravou. Dělal jsem takové věci, jako je téměř úplné vyloučení rafinovaných cukrů a snížení příjmu sacharidů, abych zjistil, jaké to má účinky. Také jsem přidal přerušovaný půst, kdy mezi večeří a prvním denním jídlem uplyne 12-16 hodin, někdy i déle.
Jednou z věcí, která mě zaujala, byl půst. Jeden můj dobrý kamarád absolvoval 48hodinový půst a vyprávěl o výhodách, které přináší. Zdálo se mi, že 48 hodin bez jídla je dlouhá doba, protože jsem nikdy nevydržel mezi jídly déle než jeden den. Poté, co jsem si udělal nějaký průzkum a shlédl zajímavý dokument The Science of Fasting (k dispozici na Amazon Prime), jsem se rozhodl to zkusit. Zde jsou mé zkušenosti, co jsem se dozvěděl a zda se o to pokusím znovu.
Před dalším čtením si uvědomte, že se v žádném případě nejedná o lékařské rady. Nejsem lékař ani odborník na výživu. Je to jen převyprávění mých zkušeností a toho, co jsem se dozvěděl, které by mělo sloužit čistě pro vaše informační účely.
Příprava na půst
Před 48hodinovým půstem jsem již zařadil přerušovaný půst do své rutiny, kterou jsem prováděl asi 5-6 měsíců předtím. Během té doby jsem také absolvoval několik 24hodinových půstů, abych zjistil, jak bude mé tělo reagovat po fyzické i psychické stránce. Tyto půsty mi umožnily zvyknout si na zvládání nutkání na jídlo, která se během půstu objevují. Pomohly mi také pochopit signály mého těla během půstu a to, zda zvládnu delší období půstu bez vedlejších účinků. Rozhodně bych nedoporučoval pouštět se do 48hodinového půstu, pokud jste předtím nezkusili alespoň několik 24hodinových půstů.
Dalším faktorem, který je třeba zvážit před pokusem o 48hodinový půst, je váš současný jídelníček. Během 12-18 měsíců před zahájením dvoudenního půstu jsem výrazně snížil příjem sacharidů a téměř vyloučil rafinované cukry. Tato opatření mi pomohla dostat chuť k jídlu pod kontrolu. Před přijetím těchto opatření jsem se přistihl, že prožívám značný hlad a výkyvy nálad. Nakonec jsem se přejídala, když byly mé bolesti z hladu tak velké, že jsem přešla do režimu nadměrné konzumace. Bez těchto úprav jídelníčku bych se o 48hodinový půst rozhodně nepokoušel.
Kromě výše uvedeného dokumentu jsem provedl poměrně rozsáhlý výzkum na internetu. Některé z informací, které mi pomohly, se týkaly toho, jak půst začít a ukončit. Další informace, které byly stejně cenné, pojednávaly o tom, co lze během půstu očekávat, a to jak po psychické, tak po fyzické stránce. Zde jsou články, které pro mě byly nejužitečnější:
- Faktura dvoudenního půstu – jak na 48hodinový půst
- Dvoudenní půst
- Dlouhodobější postní režimy – 24 hodin a více
- Jak se připravit na třídenní vodní půst?
- Hluboké výhody půstu (a autofagie)
Ještě jedna poznámka: Neberu žádné pravidelné léky. Kdybych je užíval, byl bych mnohem opatrnější a před zahájením jakkoli dlouhého půstu bych vyhledal lékařskou pomoc.
Zkušenosti s půstem
Pro začátek si ujasněme, že to, co jsem dělal, byl vodní (tekutý) půst, což znamená, že jsem se vyhýbal pouze konzumaci potravin. Přesto jsem konzumoval vodu, čaj (pro mě zelený) a kávu (jeden šálek denně). Voda je během půstu velmi důležitá. Během půstu chcete zůstat hydratovaní. Během půstu jsem vypil jeden nebo dva šálky zeleného čaje, především kvůli potlačení chuti k jídlu. Během půstu jsem si také každé ráno dal jeden šálek kávy. Jít bez jídla by byla dost velká výzva. Nechtěl jsem se navíc potýkat s účinky kofeinového absťáku. Jedinou látkou, které jsem se během půstu rozhodně vyhýbal, byl alkohol, tedy žádné pivo, whisky ani jiné lihoviny. Součástí účelu půstu bylo očistit tělo a pití by tento proces zbrzdilo.
Půst jsem zahájil v pondělí večer po večeři. V úterý jsem se věnoval svému běžnému režimu, který zahrnoval kardio trénink na začátek dne. Vzhledem k tomu, že jsem již 24hodinový půst absolvoval, bylo nejíst v úterý celkem snadné. Teprve v úterý večer začaly být věci trochu divné.
Především nevečeřet s rodinou bylo zvláštní. Už jsem si tak zvykl na společenský rituál večerního jídla, že mi bylo divné neúčastnit se jídla s rodinou. Když jsem se s tím vyrovnal, zbytek večera proběhl poměrně dobře.
Další problém nastal uprostřed noci. Probudil jsem se kolem půl třetí ráno s podivnými pocity v žaludku. Popsal bych je spíše jako křeče než jako bolesti z hladu. Zároveň jsem myslela jen na borůvky a obyčejný jogurt, který byl v lednici. Stálo mě značnou dávku vůle, abych se nevydala dolů a nepřipravila si misku. Po 15-20 minutách debaty sama se sebou jsem zbytek noci prospala v pohodě.
Středa proběhla dobře, až na to, že ubíhala pomalu, zejména odpoledne. Procházel jsem záchvaty přemýšlení o tom, jak dlouho zbývá do večeře. Byly také zvláštní časové okamžiky, kdy jsem měla pocit, že žvýkám jídlo, i když tomu tak zjevně nebylo. Mentální a fyzické obrazy, které si náš mozek vytváří, mohou být velmi silné. Bohužel to, co se během druhého dne nedostavilo, bylo období intenzivního soustředění, probuzení, mimotělního zážitku nebo přirozeného opojení, které lidé uvádějí, že během půstu pociťují. Předpokládám, že tělo každého z nás reaguje jinak.
K přerušení půstu ve středu večer jsem si asi 45 minut před večeří dal malou hrst mandlí. Můj výzkum doporučoval dát si před snědením vydatného jídla malé množství jídla, aby trávicí systém opět fungoval. Konzumace jídla po půstu byla normální událostí. Nepovažoval jsem to za nadpřirozený, úžasný nebo oslavný zážitek.
Co jsem se z této zkušenosti naučil
Především se vyplatí si před půstem něco přečíst a udělat si průzkum. Kromě fyzické přípravy je stejně důležitá, ne-li důležitější, i příprava duševní. Když jsem dopředu věděl, co mohu očekávat, bylo mnohem snazší se s tím během půstu vyrovnat.
Půst také vyžaduje disciplínu. Není to snadné a nedoporučoval bych to někomu, kdo ještě nemá zkušenosti s přerušovaným nebo jednodenním půstem. Musíte počítat s tím, že budete zažívat období hladu. V takových chvílích je potřeba disciplína, abyste věděli, že ten pocit přejde a že se obejdete bez nájezdu na spíž.“
Nejpřekvapivější věc, kterou jsem se dozvěděl, byl zvláštní vztah, který jsme si vytvořili k jídlu. Na jídlo bychom se měli dívat jako na něco, co potřebujeme, když se potřebujeme nasytit. Během mého půstu vyšlo najevo, že jídlo je něco, co jíme jako součást zvyku. Například odpoledne často mlsám ořechy. V těchto chvílích si se mnou můj mozek zahrával, když měl pocit, že jím ořechy, i když tomu tak zjevně nebylo. Ty návyky byly tak silné. Kromě toho je jídlo silnou součástí našich sociálních vazeb. Když vidíme ostatní jíst, zejména v době jídla, máme přirozenou touhu se k nim přidat. Je to mocná síla, které se během půstu těžko odolává.
Jednou z dalších zajímavých vedlejších poznámek je, že jsem během půstu zhubl ~3 kg. Nepostil jsem se s cílem zhubnout, ale bylo zajímavé sledovat, kolik jsem během dvoudenního období zhubnul.
Zda do toho půjdu znovu?
Pokud jsem touto zkušeností prošel, určitě bych do toho šel znovu. I když jsem neměl mimotělní zážitek, jak někteří tvrdí, přesto jsem cítil, že tento proces byl cenný. Ve skutečnosti jsem se nejlépe cítil den po přerušení půstu. Měl jsem více energie a lépe jsem se soustředil. Možná to bylo způsobeno pocitem naplnění, i když bych rád věřil, že to mělo něco společného i s tím, že se moje tělo prostě cítilo lépe.
Mým cílem je zařadit období půstu do svého pravidelného stravovacího režimu. Každý měsíc bych chtěl držet jeden nebo dva 24hodinové půsty a třikrát nebo čtyřikrát do roka 48hodinový půst. Jsem přesvědčen, že 24hodinový půst zvládnu kdykoli, zatímco na 48hodinovou verzi se budu muset trochu více připravovat a plánovat. Jedna úprava, kterou bych chtěl pro 48hodinový půst udělat, je držet se striktně vody a vyřadit během tohoto období zelený čaj i kávu. Bude to výzva, jak se k tomu dostat, ale jsem pro ni připraven.“
Celkově jsem dospěl k názoru, že půst je důležitou součástí našeho celkového zdraví. Koncept půstu je součástí tolika kultur a náboženství, že je těžké snižovat jeho význam, a to i bez nejnovějších vědeckých důkazů, které ho podporují. Považuji ho také za důležitý faktor při změně vztahu, který mám k jídlu. Chci, aby jídlo bylo něčím, co jím kvůli výživě, a ne ze zvyku nebo rutiny. To mi umožní získat ještě větší kontrolu a lépe porozumět signálům mého těla a tomu, co mi říkají. A to může být pro mé celkové zdraví jen dobře.
