Původ přesného textu Apoštolského vyznání víry není znám; není však třeba dlouhého bádání, abychom zjistili, že text má plnou oporu v Bibli. Apoštolské vyznání víry je zjednodušené prohlášení víry, které stručně vyjadřuje základy křesťanské víry. Apoštolské vyznání víry je základem celé moderní křesťanské teologie.
Popírat jakoukoli část Apoštolského vyznání víry znamená neznat zásadní učení křesťanské církve. I když křesťanská církev nezastává názor, že vyznání víry a konfese mohou nahradit nebo doplnit samotnou Bibli, je důležité vědět, že samotné Apoštolské vyznání víry pouze opakuje to, co učili sami apoštolové.
Původ Apoštolského vyznání víry
Raná církev neměla žádná kodifikovaná definovaná vyznání víry, jaká máme dnes. Křesťanské učení bylo předáváno prostřednictvím kázání svatých. Raná církev učila to, co je v podstatě obsaženo v Apoštolském vyznání víry, přesto nikdy neměla písemnou formu svého učení a nazývala ho „Apoštolské vyznání víry“. Teprve po herezích a rozděleních v církvi byla stanovena nějaká vyznání víry.
Vůbec prvním stanoveným vyznáním víry, které bylo přijato v celé církvi, bylo Nicejské vyznání víry. Nicejské vyznání víry bylo ustanoveno ekumenickou církví v roce 325 po Kristu. Apoštolské vyznání víry bylo ustanoveno krátce poté.
„Staré římské vyznání víry“
Podle knihy Henryho Bettensona „Dokumenty křesťanské církve“
Z Epifania, lxxii. 3 (P.G. xliii. 385 D). Vyznání víry Marcella, biskupa z Ancyry, předané Juliovi, římskému biskupovi, kolem roku 340. Marcellus byl vlivem ariánů vyhnán ze své diecéze a téměř dva roky strávil v Římě. Při odjezdu zanechal toto prohlášení o své víře.
Rufinus, kněz z Akvileje, Exposito in Symbolum, c. 400(P. L. xxi. 335 B), srovnává akvilejské vyznání víry s římským vyznáním víry, které podle něj bylo pravidlem víry sestaveným apoštoly v Jeruzalémě a které se v římskokatolické církvi zachovalo jako křestní vyznání. Toto vyznání víry se od Marcelova liší pouze v drobných detailech.
1. Věřím ve všemohoucího Boha
2. A v Ježíše Krista, jeho jediného Syna, našeho Pána
3. Který se narodil z Ducha svatého a Panny Marie
4. Který byl ukřižován pod Pontským Pilátem a byl pohřben
5. Věřím v Ježíše Krista. A třetího dne vstal z mrtvých
6. Který vystoupil na nebesa
7. Sedí po pravici Otcově
8. Odkud přichází soudit živé i mrtvé
9. Duch svatý
10. Církev svatá
11. Odpuštění hříchů
12. Vzkříšení těla
13. Život věčný.
Díl II Vyznání víry, kapitola I Apoštolské vyznání víry, strana 23
Henry Bettenson dále ukazuje, že moderní podání Apoštolského vyznání víry bylo nalezeno sepsané až,
„A Gallican Creed of the Sixth Century. “
Sekce II Vyznání víry, kapitola I Apoštolské vyznání víry, strana 23
Ačkoli neexistuje žádné ověřitelné písemné doslovné ztvárnění Apoštolského vyznání víry před rokem 340 n. l., můžeme si být jisti, že Apoštolské vyznání víry je nejpřesnějším ztvárněním křesťanské víry ve formě vyznání. Učení obsažené v Apoštolském vyznání víry lze vysledovat v samotné Bibli a prostřednictvím prvních církevních otců.
Učení Apoštolského vyznání víry předávané prostřednictvím svatých
Původ Apoštolského vyznání víry lze vysledovat z Nového zákona, od samotných apoštolů a prostřednictvím spisů prvních církevních otců. Všechny citáty z raných církevních otců pocházejí z knihy „The Early Church Fathers“ od Philipa Schaffa (1819-1893).
Apoštolské vyznání v Bibli
Apoštolské vyznání je v kostce evangelium. Je snadné ukázat, že apoštolové učili Apoštolské vyznání víry jako Kristovo evangelium. Níže je uvedena tabulka důkazů apoštolského vyznání víry z Písma.
| Apoštolské vyznání víry | Důkazy z Písma | |
|---|---|---|
| Věřím v Boha Otce všemohoucího, | Isa 63:Mat 6,9; Mat 23,9; Luk 11,2 | |
| Stvořitel nebe a země. | Ps 89,11-13, Gn 2,4, Ex 31,17, Sk 4,24; 14,15, Ef 3,9 | |
| Věřím v Ježíše Krista, jeho jediného Syna, našeho Pána. | Ps 2,7; J 1,1-4.14; 3,16; 16,28; Sk 13,33; Žd 5,5; 1J 4,9 | |
| který byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny. | Iz 7,14, Mt 1,20-23, Lk 1,30-35, J 1,14, Gal 4,4, 1Jo 4,2 | |
| Pod Ponciem Pilátem trpěl, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. | Iz 53,4-5, J 19,18, Sk 4,10.27, 1Ti 6,13, | |
| Sestoupil do pekel. | Psa 16,10, Sk 2,24.27, 13,33-37, Ef 4,8-10, 1Pe 3,19 | |
| Třetího dne vstal z mrtvých. | Mat 27,40.67, Mk 8,31.10.36, J 20,19-20.25-29, Sk 2,32.3.15.4.33, 1K 15,12-22, Ga 1,1 | |
| Vystoupil na nebesa | Lk 24. 6:51, Sk 1, 9-11, Ef 4, 8-10, Žd 4, 14; 9, 24 | |
| a sedí po pravici Boha Otce všemohoucího. | Psa 110,1, Mk 16,19, Sk 2,33; 5,31; 7,55-56; Žd 12,2; Žd 8,1 , 1Pe 3,21-22 | |
| Když přijde soudit živé i mrtvé. | Jo 5,22-23, Sk 10,42, Ř 14,10, 2Ko 5,10, 2Ti 4,1, 1Pe 4,4-5 | |
| Věřím v Ducha svatého, | Ez 39,29, J 14,26, Sk 2,17, 13,2, 1Ko 2,10-11.12. | Věřím v Ducha svatého:13, Žd 3,7-9 |
| Církev svatá katolická, | Sk 9,31, 1Ko 1,1-2, 2Ko 1,1, 1Ti 3,15, Žd 12,22-25, 1Pe 1,1 | |
| Společenství svatých, | Sk 2,1:42, Ř 12,4-13; 15,26-27; 1Ko 1,9; 2Ko 8,3-4; Fp 2,1-4 , 1Jo 1,3 | |
| O odpuštění hříchů, | Neh 9,17; Mk 11,26; Mt 6,12-15; Lk 6,37-38 Kol 1,13-14; 2,13-14; Ef 1,1:7 | |
| Vzkříšení těla, | Ek 12,7, Mt 22,31-32, Mk 12,18-27; Lk 20,27-37, Ř 8,23, 1K 15,38-56, 2K 4,14, | |
| a život věčný. Amen | Dan 12,2, Mt 25,31-33, Lk 16,22-23, J 5,28-29, Ř 6,22-23, Gal 6,7-8, Tit 3,5-7 |
Zkoumáním Apoštolského vyznání víry vidíme, že toto vyznání bylo odvozeno ze samotné Bible. Nejenže je Vyznání víry odvozeno z Bible, ale toto Vyznání víry poskytuje přesný základ pro vývoj celé křesťanské teologie. Christologie, soteriologie, eklesiologie a eschatologie, což je základem celé systematické teologie, kterou známe dnes. Apoštolské vyznání víry formuluje „argument“ pro křesťanskou/katolickou víru, čímž dává pevný základ, na němž můžete stavět svou životní filozofii.
Apoštolské vyznání víry vedlo k rozvoji dalších pevných výroků víry na základě dlouholeté apologetiky (obhajoby víry). Westminsterské vyznání víry a prakticky všechna vyznání a kréda mají kořeny v Apoštolském vyznání víry. Apologetika je základní součástí křesťanské/katolické víry. Na počátku církve strávili apoštolové mnoho času potíráním odlišných názorů, které odporovaly původnímu smyslu apoštolského vyznání. Apoštol Pavel píše,
„Ale i kdybychom vám my nebo anděl z nebe zvěstovali evangelium, které je v rozporu s tím, co jsme vám zvěstovali, má být proklet!“
Gal 1,8 NASB
Apoštol Pavel musel neustále znovu vysvětlovat evangelium kvůli lidem, kteří šířili opačné názory. Apoštolské vyznání víry se vyvinulo díky argumentům proti těm, kteří se nedrží původního apoštolského učení. Všichni svatí, kteří se řídili biblickým učením apoštolů, stáli pevně ve své víře a zachovávali toto učení, které se nachází v Apoštolském vyznání víry.
Pravidlo víry neboli pravda
Svatí učili to, co nazývali „Pravidlo víry“, což je v podstatě Apoštolské vyznání víry. Základem křesťanství a evangelia je Pravidlo víry, které se nachází v Apoštolském vyznání víry.
Apoštol Petr
Důležitá část Apoštolského vyznání víry se nachází v kázání apoštola Petra ve Skutcích apoštolů.
„Muži Izraele, poslouchejte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám Bohem zázraky, divy a znameními, které skrze něho Bůh vykonal uprostřed vás, jak sami víte – tohoto Muže, vydaného podle předem stanoveného plánu a Boží prozřetelnosti, jste rukama bezbožných lidí přibili na kříž a usmrtili. „A Bůh Ho znovu vzkřísil, čímž ukončil agónii smrti, neboť bylo nemožné, aby byl držen v její moci. „Vždyť David o Něm říká: ‚Stále jsem hleděl na Hospodina ve své přítomnosti, vždyť je po mé pravici, abych nebyl otřesen. ‚Proto se mé srdce radovalo a můj jazyk jásal; ostatně i mé tělo zůstane v naději, neboť ty neopustíš mou duši v Hádu a nedopustíš, aby tvůj Svatý prošel rozkladem. ‚Zjevil jsi mi cesty života, svou přítomností mě naplníš radostí‘. „Bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu s jistotou říci, že zemřel i byl pohřben a jeho hrob je s námi dodnes. „A tak, protože byl prorokem a věděl, že mu Bůh přísahou přislíbil, že na trůn posadí jednoho z jeho potomků, hleděl dopředu a mluvil o Kristově vzkříšení, že nebyl opuštěn v Hádu a jeho tělo netrpělo rozkladem. „Tohoto Ježíše Bůh znovu vzkřísil, čehož jsme všichni svědky. „Proto byl povýšen na Boží pravici a přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého, vylil to, co vidíte i slyšíte. „Neboť to nebyl David, kdo vystoupil do nebe, ale on sám říká: „Pán řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele za podnož tvým nohám.“““ A tak se stalo. „Ať tedy celý dům Izraele s jistotou pozná, že Bůh učinil Pánem i Kristem toho Ježíše, kterého jste ukřižovali.“
Skutky 2,22-36 NAS
Svatý Ignác Antiochijský
Učení svatého Ignáce Antiochijského v sobě obsahovalo podstatné části apoštolského vyznání víry. Jeho list Ignác Magnesiáncům byl napsán v průběhu prvního století. Ignác řekl:
Tyto věci , moji milovaní, ne že bych věděl, že někdo z vás je v takovém stavu, ale jako méně než kdokoli z vás, chci vás předem chránit, abyste nepadli na háky marného učení, ale abyste spíše dosáhli plné jistoty v Kristu, který byl zplozen Otcem přede všemi věky, ale později se narodil z Panny Marie bez jakéhokoli styku s člověkem. Žil také svatým životem, uzdravoval mezi lidmi všechny možné nemoci a choroby a konal znamení a zázraky ve prospěch lidí; těm, kdo upadli do bludu polyteismu, dal poznat jediného a pravého Boha, svého Otce, podstoupil umučení a vytrpěl kříž z rukou židů, kteří zabíjeli Krista, pod místodržitelem Ponciem Pilátem a králem Herodem. Také zemřel, vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa k tomu, který ho poslal, a usedl po jeho pravici a přijde na konci světa se slávou svého Otce, aby soudil živé i mrtvé a odplatil každému podle jeho skutků. Kdo tyto věci zná s plnou jistotou a věří jim, je šťastný, tak jako vy jste nyní milovníci Boha a Krista v plné jistotě naší naděje, od níž se nikdo z nás nesmí nikdy odvrátit!“
Epištoly Ignáce Magnesiáncům, kapitola XI.-I
Svatý Irenej
Irenej ve svém spise Proti kacířství z let 182 až 188 n. l. vysvětluje, jak učení evangelia (obsažené v Apoštolském vyznání víry) zachovává starobylou tradici.
K čemuž se hlásí mnohé národy těch barbarů, kteří věří v Krista, majíce spásu vepsanou v srdci skrze Ducha, bez papíru a inkoustu, a pečlivě zachovávajíce starobylou tradici, věří v jednoho Boha, Stvořitele nebe i země a všech věcí na nich, skrze Ježíše Krista, Syna Božího; který se pro svou převelikou lásku ke svému stvoření blahosklonně narodil z Panny, sám skrze sebe spojil člověka s Bohem, trpěl pod Pontským Pilátem, vstal z mrtvých a byl přijat v nádheře, přijde ve slávě, Spasitel těch, kdo jsou spaseni, a Soudce těch, kdo jsou souzeni, a pošle do věčného ohně ty, kdo přeměňují pravdu a pohrdají jeho Otcem a jeho příchodem. Ti, kdo při nedostatku písemných dokladů uvěřili této víře, jsou, co se týče našeho jazyka, barbaři, ale co se týče učení, způsobu a způsobu života, jsou díky víře vskutku velmi moudří a líbí se Bohu tím, že své obcování uspořádávají ve vší spravedlnosti, čistotě a moudrosti.
Proti herezím:Tertulián
Tertulián kolem roku 208 n. l. napsal „Předpis proti heretikům“, kde předkládá základy toho, co se nachází v Apoštolském vyznání víry neboli „Pravidle víry“.“
Nyní, pokud jde o toto pravidlo víry – abychom z tohoto místa mohli uznat, co je to, co hájíme – musíš vědět, že je to to, co předepisuje víru, že je jeden jediný Bůh a že není nikdo jiný než Stvořitel světa, který všechno stvořil z ničeho skrze své vlastní Slovo, nejprve seslané; že toto Slovo je nazýváno jeho Synem a pod jménem Bůh bylo viděno „v různých podobách“ patriarchy, slyšeno ve všech dobách u proroků, nakonec přivedeno Duchem a mocí Otce do Panny Marie, stalo se tělem v jejím lůně, a když se z ní narodilo, vyšlo jako Ježíš Kristus; od té doby hlásal nový zákon a nové zaslíbení nebeského království, konal zázraky; když byl ukřižován, třetího dne vstal z mrtvých; (pak) vystoupil na nebesa a usedl po Otcově pravici; místo sebe poslal moc Ducha svatého, aby vedl ty, kdo věří; přijde se slávou, aby vzal svaté k užívání věčného života a nebeských zaslíbení a aby odsoudil bezbožné k věčnému ohni poté, co dojde ke vzkříšení obou těchto tříd spolu s obnovením jejich těl. Toto pravidlo, jak bude prokázáno, učil Kristus a nevyvolává mezi námi jiné otázky než ty, které zavádí hereze a které z lidí dělají kacíře
I. Předpis proti kacířům. Kapitola XIIINovatian, římský presbyter
Novatian píše po Sabelliově herezi, která se objevila 256 n. l., napsal „Novatianovo pojednání o Trojici“. Tento traktát obsahuje obhajobu Trojice a základy Apoštolského vyznání víry.
Pravidlo pravdy vyžaduje, abychom především věřili v Boha Otce a Pána všemohoucího, to jest naprosto dokonalého Zakladatele všech věcí, který zavěsil nebesa ve vznešenosti, upevnil zemi s její nižší hmotou, rozptýlil moře s jejich plynulou vlhkostí a všechny tyto věci rozdělil, jak je ozdobil, tak opatřil jejich vhodnými a přiměřenými nástroji.
Kapitola IJan totiž říká: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Tak, aby v něm rozumně bylo naše tělo, protože Slovo na sebe skutečně vzalo naše tělo. A z toho důvodu Mu tekla krev z rukou a nohou i ze samotného boku, aby se prokázalo, že má podíl na našem těle tím, že umírá podle zákonů našeho rozpadu. A že byl vzkříšen v téže tělesné podstatě, v níž zemřel, dokazují rány právě na tomto těle, a tak prokázal zákony našeho vzkříšení na svém těle tím, že při svém vzkříšení obnovil totéž tělo, které měl od nás.
Kapitola XJako totiž Izaiáš říká: „Hle, panna počne a porodí syna a dáte mu jméno Emanuel, což znamená ve výkladu Bůh s námi,“ tak i sám Kristus říká: „Hle, já jsem s vámi až do skonání světa.“
Kapitola XIINebo aby usedl po Otcově pravici: „Pán řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za stolec tvým nohám.“ “ Nebo když je představen jako vlastník všech věcí: „Žádej ode mne, a dám ti pohany za tvé dědictví a meze země do tvého vlastnictví“. Nebo když je představen jako soudce všeho: „Bože, dej králi svůj soud a synu krále svou spravedlnost.“. Kapitola IX
Eusebius z Césareje
Eusebius z Césareje sdílel s nicejským koncilem své církevní vyznání víry, které používali v roce 325 po Kr.
Vyznání víry Eusebia z Césareje, které předložil koncilu a o němž se někteří domnívají, že navrhlo vyznání víry, které bylo nakonec přijato
(Nalezeno v jeho listu své diecézi; viz: Svatý Atanáš a Theodoret.)
Věříme v jednoho jediného Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele věcí viditelných i neviditelných; a v Pána Ježíše Krista, neboť on je Slovo Boží, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, život ze života, jeho jednorozený Syn, prvorozený ze všech tvorů, zplozený z Otce přede všemi časy, skrze něhož bylo také všechno stvořeno, který se stal tělem pro naše vykoupení, který žil a trpěl mezi lidmi, třetího dne vstal z mrtvých, vrátil se k Otci a jednoho dne opět přijde ve své slávě soudit živé i mrtvé. Věříme také v Ducha svatého. Věříme, že každý z těchto tří je a existuje: Otec skutečně jako Otec, Syn skutečně jako Syn, Duch svatý skutečně jako Duch svatý, jak to řekl i náš Pán, když posílal své učedníky kázat:
První ekumenický koncil: Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. První nicejský koncil. Nicejské vyznání vírySvatý Jeroným
Přibližně v roce 398 nebo 399 svatý Jeroným říká,
„V symbolu naší víry a naděje, který vydali apoštolové a který není napsán papírem a inkoustem, ale na masitých tabulkách srdce, se po vyznání Trojice a jednoty církve celý symbol křesťanských dogmat uzavírá vzkříšením těla.‘
To Pammachius Against Jan of Jerusalem, Paragraph 28Učení v Apoštolském vyznání víry je historicky přesné podle učení apoštolů a obsahuje samotné evangelium.
Pro přečtení tohoto článku v portugalštině navštivte prosím reformai.com – Credo Apostólico: História e Autoridade Přeložil Elnatan Rodrigues.
.
