Pokračování svátků v prosinci a lednu, příští pondělí 6. se každoročně připomíná jako „Día de Reyes“, v tento den se kromě dárků scházejí rodiny, aby rozlomily slavnou Rosca de Reyes, ale jaký je důvod tohoto zvyku?
Říká se, že šiška představuje korunu, jakou používali Melchior, Gaspar a Baltazar, tři mudrci. Barvy a sušené a krystalické ovoce, jimiž je tento chléb zdoben, napodobují šperky, které nosili na koruně.
Tímto datem končí oslavy známého svátku Guadalupe-Reyes s tradiční roscou, která v sobě nese velkou symboliku.
Jeho význam vychází z kruhového tvaru koblihy, která pro některé představuje věčnou Boží lásku, která nemá začátek ani konec; v závislosti na velikosti je to množství malých plastových panenek, které jsou v ní ukryty, ty symbolizují dítě Ježíše, někteří se dokonce domnívají, že jeho úkryt představuje okamžik, kdy ho Panna Maria a Josef ukryli, aby ho zachránili před králem Herodem.
Každý z prvků, jimiž je tento chléb ozdoben, symbolizuje povrchní překážku při hledání Dítěte Ježíše; například sladkosti a ovoce ztěžují přístup.
A pro některé představuje nůž, jímž je chléb rozkrojen na kousky, nebezpečí, které mu hrozilo v jeho prvních letech, neboť kdyby byl nalezen, byl by zabit.
Podle tradice ten, kdo najde Ježíška v kousku koblihy, kterou měl ochutnat, bude tím, kdo připraví tamales na 2. února, známý jako Hromnice.
Někteří lidé se dokonce starají o vyobrazení z keramiky nebo plastu až do tohoto data, aby ho oblékli a představili v chrámu, jako to kdysi udělala Marie.
Říká se, že tradice svátku Tří králů vznikla napodobením uctívání boha Aiona v Egyptě a Arábii ve stejný den, ale co bylo až do 17. století, kdy ve Francii vznikl fazolový koláč, ze kterého se stala dnešní rosca.
Tento velký koláč, jak se mu v Evropě obecně říkalo, skrýval uvnitř fazoli, která toho, kdo ji našel, proměnila ve fazolového krále. O mnoho let později se tento zvyk dostal do Španělska a následně do Mexika v době místokrálovství.
