Slovní spojení „punk rock“ (od slova „punk“, což znamená začátečník nebo nováček) se původně používalo pro neškolený rock and roll založený na kytaře a zpěvu kapel ze Spojených států z poloviny 60. let, jako byly The Standells, The Sonics a The Seeds, tedy kapel, které jsou dnes častěji řazeny do kategorie „garážový rock“. Prvním známým příkladem rockového novináře, který tento termín použil, byl Greg Shaw, který jím v dubnovém čísle časopisu Rolling Stone z roku 1971 popsal hudbu skupiny The Guess Who, kterou označil za „dobrý, nepříliš nápaditý punk rock and roll“. Dave Marsh tento termín použil také v květnovém čísle časopisu Creem z roku 1971 v souvislosti s hudbou skupin ? and the Mysterians. Tento termín používali rockoví hudební novináři především na počátku 70. let 20. století pro označení garážových kapel 60. let a jimi ovlivněných modernějších skupin. v poznámkách k antologickému albu Nuggets z roku 1972 používá kritik a kytarista Lenny Kaye termín „punk-rock“ pro označení garážových rockových skupin z poloviny 60. let, stejně jako pro některé temnější a primitivnější vyznavače psychedelického rocku 60. let.
Další stupeň raného vývoje punku, zpětně nazvaný protopunk, vznikl na severovýchodě Spojených států ve městech jako Detroit, Boston a New York. Kapely jako Velvet Underground, The Stooges, MC5 a The Dictators spolu se shock rockem, jako byl Alice Cooper, položily základ punku v USA. Newyorská komunita transvestitů inspirovala skupinu New York Dolls, která stála v čele glam punku, jenž se vyvinul z širšího hnutí glam rocku. Drogová subkultura na Manhattanu, zejména uživatelé heroinu, tvořila zárodek newyorské punkové scény. Art punk, jehož příkladem byla skupina Television, vyrostl z newyorského podsvětí narkomanů a umělců krátce po vzniku glam punku.
Krátce po době vzniku těchto poznámek založil Lenny Kaye (který napsal liner notes Nuggets) kapelu s avantgardní básnířkou Patti Smith. Smithové skupina a její první album Horses, vydané v roce 1975, přímo inspirovaly mnoho punkrockerů z poloviny sedmdesátých let, takže to naznačuje jednu z cest, kterou se tento termín přenesl do hudby, kterou dnes známe jako punk. Je tu i trocha kontroverze, která není zmíněna. Termín punk se pro definici vznikajícího hnutí používal v době, kdy se na plakátech s nápisem „PUNK IS COMING! WATCH OUT!“ byly vyvěšeny po New Yorku. Také časopis Punk Magazine tento termín používal a pomáhal ho popularizovat. Od této chvíle by punk vznikl jako samostatná a odlišná subkultura s vlastní identitou, ideologií a smyslem pro styl.
Hospodářská recese, včetně stávky popelářů, vzbudila mezi mládeží v průmyslové Británii velkou nespokojenost se životem. Punk rock v Británii se časově shodoval s koncem éry poválečné konsenzuální politiky, která předcházela nástupu thatcherismu, a téměř všechny britské punkové kapely vyjadřovaly postoj naštvaného společenského odcizení. Los Angeles se také potýkalo s ekonomicky těžkými časy. Soubor studentů uměleckých škol a prosperující drogové podsvětí způsobily, že v Los Angeles vznikla jedna z prvních punkových scén.
Původní punková subkultura byla tvořena volným sdružením několika skupin, které vznikaly v různých dobách za různých okolností. Mezi těmito subkulturami docházelo ke značnému vzájemnému opylování a některé byly odvozeny od jiných. Většina těchto subkultur stále existuje, zatímco jiné mezitím zanikly. Tyto subkultury se různými způsoby vzájemně ovlivňovaly a vytvořily původní hlavní punkovou subkulturu, která se v jednotlivých regionech značně lišila.
New YorkEdit
Wikinews má související zprávy:
První trvající hudební scéna, které bylo přiřazeno označení „punk“, se objevila v New Yorku v letech 1974-1976 a soustředila se kolem kapel, které pravidelně hrály v klubech Max’s Kansas City a CBGB. Tomu předcházela mini undergroundová rocková scéna v Mercer Arts Center, která navázala na zánik Velvet Underground a začala v roce 1971 a na níž se podíleli New York Dolls a Suicide, kteří jí pomohli připravit půdu, ale náhle skončila v roce 1973, kdy se budova zřítila. Na scéně CBGB a Max’s působili The Ramones, Television, Blondie, Patti Smith, Johnny Thunders (bývalý člen New York Doll) a Heartbreakers, Richard Hell and the Voidoids a Talking Heads. Název „punk“ se pro tyto skupiny vžil počátkem roku 1976, kdy poprvé vyšel časopis Punk Magazine, v němž se tyto skupiny objevily spolu s články o některých bezprostředních vzorech nových skupin, jako byl Lou Reed, který byl na obálce prvního čísla časopisu Punk, a Patti Smith, téma obálky druhého čísla.
V téže době se v Ohiu objevila méně slavná, ale přesto velmi vlivná scéna, k níž patřily skupiny The Electric Eels, Devo a Rocket from the Tombs, které se v roce 1975 rozdělily na Pere Ubu a The Dead Boys. Malcolm McLaren, tehdejší manažer New York Dolls, si všiml Richarda Hella a rozhodl se přenést Hellův vzhled zpět do Británie.
LondýnEdit
Ačkoli londýnské kapely možná hrály relativně malou roli při určování raného punkového zvuku, londýnská punková scéna začala definovat a ztělesňovat rebelskou punkovou kulturu. Po krátkém působení ve vedení skupiny New York Dolls na konci jejich kariéry v USA se Angličan Malcolm McLaren v květnu 1975 vrátil do Londýna. Spolu s Vivienne Westwoodovou založil obchod s oblečením s názvem SEX, který se významně podílel na vytvoření radikálního punkového stylu oblékání. Začal také řídit skupinu The Swankers, ze které se brzy stali Sex Pistols. Sex Pistols si v Londýně brzy vytvořili silný kult, jehož středobodem byla klika známá jako Bromley Contingent (pojmenovaná podle předměstí, kde mnozí z nich vyrůstali), která je následovala po celé zemi.
Často citovaným momentem v historii punk rocku je koncert skupiny Ramones 4. července 1976 v londýnském Roundhouse (na programu byli také The Stranglers). Tento koncert inspiroval mnoho budoucích vůdčích osobností britské punkrockové scény a téměř okamžitě po něm se britská punková scéna rozjela naplno. Do konce roku 1976 založilo mnoho fanoušků Sex Pistols své vlastní kapely, mezi něž patřily The Clash, Siouxsie and the Banshees, The Adverts, Generation X, The Slits a X-Ray Spex. Mezi další britské kapely, které v tomto prostředí vznikly, patřili The Damned (jako první vydali singl, klasiku „New Rose“), The Jam, The Vibrators, Buzzcocks a kapela s příhodným názvem London.
V prosinci 1976 se Sex Pistols, The Clash, The Damned a Johnny Thunders & the Heartbreakers spojili na Anarchy Tour, sérii koncertů po celé Velké Británii. Mnoho koncertů bylo zrušeno majiteli koncertních míst poté, co se bulvární noviny a další média chopily senzačních příběhů týkajících se výstřelků kapel i jejich fanoušků. K proslulosti punk rocku ve Spojeném království přispěl televizní incident, který byl široce publikován v bulvárním tisku; při vystoupení v londýnském televizním pořadu Thames Today se kytarista Steve Jones ze Sex Pistols dostal do slovní potyčky s moderátorem Billem Grundym, který mu v přímém přenosu nadával v rozporu s tehdy uznávanými normami slušnosti.
Jedna z prvních knih o punkrocku – Chlapec se podíval na Johnnyho od Julie Burchillové a Tonyho Parsonse (prosinec 1977) – prohlásila, že punkové hnutí již skončilo: podtitul zněl Nekrolog rokenrolu. Punk rock v Kalifornii
V témže období vznikaly nezávisle na sobě na jiných místech kapely, které byly později uznány jako „punk“, například The Saints v australském Brisbane, The Modern Lovers v Bostonu a The Stranglers a Sex Pistols v Londýně. Tyto rané kapely také působily v rámci malých „scén“, často podporovaných nadšenými impresárii, kteří buď provozovali místa konání, jako jsou kluby, nebo organizovali dočasná místa konání. V jiných případech si kapely nebo jejich manažeři improvizovali vlastní prostory, jako byl například dům obývaný skupinou The Saints na vnitřním předměstí Brisbane. Tato místa poskytovala výkladní skříň a prostor pro setkávání začínajících hudebníků (mezi nejznámější rané punkové kluby patří 100 Club v Londýně, CBGB v New Yorku a The Masque v Hollywoodu).
SFR JugoslávieUpravit
Bývalá Socialistická federativní republika Jugoslávie nebyla členem východního bloku, ale zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí. Díky udržování liberálnějšího komunistického systému, někdy označovaného jako titoismus, byla Jugoslávie ve srovnání s ostatními komunistickými státy otevřenější západním vlivům. Proto se od padesátých let 20. století začala rozvíjet jugoslávská rocková scéna se všemi svými hudebními žánry a subžánry včetně punk rocku, heavy metalu atd. Jugoslávské punkové kapely byly vůbec prvními punkrockovými skupinami, které se v komunistické zemi objevily.
Mezi významné umělce patřili: průkopníci Pankrti, Paraf a Pekinška patka (první dvě vznikly v roce 1977, druhá v roce 1978), hardcore punkové skupiny 80. let: KUD Idijoti, Niet, KBO! a mnoho dalších. Mnoho kapel z první generace podepsalo nahrávací smlouvy s velkými vydavatelstvími jako Jugoton, Suzy Records a ZKP RTL a často se objevovaly v televizi a časopisech, některé však daly přednost nezávislým vydavatelstvím a étosu DIY. Z punk rocku vznikla nová vlna a některé kapely, jako například Prljavo kazalište a Električni orgazam, se k ní rozhodly přidružit a staly se špičkami jugoslávské novovlnné scény. Jugoslávská punková hudba obsahovala také společenské komentáře, které byly obecně tolerovány, nicméně docházelo k určitým případům cenzury a někteří punkeři čelili občasným problémům s úřady.
Scéna zanikla s jugoslávskými válkami v 90. letech a její bývalí umělci pokračovali ve své tvorbě v nezávislých zemích, které vznikly po rozpadu Jugoslávie, kde se mnozí z nich zapojovali do protiválečných aktivit a často se dostávali do střetů s domácími šovinisty. Po skončení válek a odchodu nacionalistických vůdců hudební scény v bývalých jugoslávských zemích znovu navázaly dřívější spolupráci. Jugoslávský punk je považován za důležitou součást bývalé jugoslávské kultury, a to nejen proto, že ovlivnil formování kdysi živé jugoslávské scény nové vlny, ale také poskytl inspiraci některým autentickým domácím hnutím, jako jsou New Primitives a další.
ŠpanělskoEdit
Ve Španělsku se punkrocková scéna objevila v roce 1978, kdy se země právě vymanila ze čtyřicetileté fašistické diktatury generála Franca, státu, který „spojoval státní represi s fundamentalistickým katolickým moralismem“. I po Francově smrti v roce 1975 prošla země „nestabilním politickým obdobím“, v němž se musela pokusit znovu si osvojit demokratické hodnoty a zavést ústavu. Když se objevil punk, „nepřivlastnil si socialismus jako svůj cíl“; místo toho přijal „nihilismus“ a zaměřil se na udržování vzpomínek na minulé zneužívání a obviňování celé španělské společnosti z kolaborace s fašistickým režimem.
Raná punková scéna zahrnovala celou řadu marginalizovaných a vyvržených lidí, včetně dělníků, nezaměstnaných, levičáků, anarchistů, queens, lesbiček, pozérů, pobudů a drobných kriminálníků. Scény se lišily podle měst. V Madridu, který byl mocenským centrem Frankovy falangistické strany, byla punková scéna jako „uvolňovací ventil“ pro dříve potlačovanou mládež. V Barceloně, městě, které mělo za Franca obzvlášť „marginalizované postavení“, protože potlačoval „katalánský jazyk a kulturu této oblasti“, pociťovala mládež „vyloučení z většinové společnosti“, což jí umožnilo sdružovat se a vytvářet punkovou subkulturu.
První nezávisle vydanou španělskou punkovou deskou byla 45 otáčková deska Almen TNT z roku 1979. Píseň, která zněla jako od americké skupiny The Stooges, konstatovala, že nikdo už nevěří v revoluci, a kritizovala vznikající konzumní kulturu ve Španělsku, protože lidé se hrnuli do nových obchodních domů. Rané španělské punkové nahrávky, z nichž většina vznikla v době exploze punku v roce 1978, často sahaly ke „staromódnímu rocknrollu 50. let přes glam až po raný metal a tvrdý detroitský proto-punk“ a vytvářely agresivní směs fuzzových kytar, trhaných zvuků a hrubých španělských slangových textů.
